Jsi na dně? Vzpomeň si na Igora.

Já se rád toulám po areálu rozpadlý Poldi Kladno. Je to taková postapokalyptická džungle, kde do sebe vrůstá minulost a budoucnost. Příroda a člověk. Rozpadající se železobetonový dinosauři – důkazy slavný doby strojů a lidský práce – zarůstaj kytkama a keřema, který tak svědčej vo nekonečnym odhodlání přírody.

Je to magickej prostor, mimo běžnej svět, žijící jakoby vedle něho, pod nim. A timhle prostorem pobíhaj zajíci, vedou slepý koleje, žijou ptáci, je spousta odpadků a já tu před pár lety narazil na jednu vybydlenou kancelářskou budovu. Přilákala mě zajímavejma citátama vysprejovanejma na omítce, tak jsem vlezl dovnitř.

Spodní patro vypadalo jako zbořenina, ale patro výš už bylo evidentně obývaný. Ležely tam matrace, vyhořelý svíčky, v rozích místností byly stopy nedávnejch ohýnků, na podlaze bylo spoustu oblečení, vajglů a kazet.. někdo tu evidentně bydlí. Někdo se sem denně vrací domu. Třetí patro bylo plný výkalů, každej původní kancl byl pokrytej výkalama.

Všude vlastně skládka, ale pro někoho to je azyl, teplo domova, přístav. Bylo šíleně působivý, uvědomit si, co se asi honí hlavou člověku, kterej takhle žije? Jak vnímá společnost, život, a jak by vnímal problémy, který řešim já. Najednou sem se cejtil nekonečně pokornej, za to, jak se mám.

Už v tom baráku jsem napsal většinu textu o Igorovi Pelechovi. Smyšlenym feťákovi z tohodle místa. Dopsal jsem to pak v nedaleký hospodě a šel spát do svýho vyhřátýho bytu. 6 let mi pak trvalo, než jsem přišel na to, jak to uchopit hudebně.

Ten text je sprostej, ale tak mi to v tu chvíli přišlo. Obecně vnímaný normy v takovymhle kontextu zanikaj, sprostý slovo najednou vůbec neni sprostý. Je to najednou uplně nepodstatný. Sprostý jsou rázem uplně jiný věci.

Řešili jsme to potom s klukama, že ty všechny sprostý slova tu písničku spoustě lidem znepřístupněj a jestli vůbec chceme bejt takhle vulgární, když třeba u prezidenta nám to strašně vadí. Ale změnit to, nebylo možný. Zpronevěřili bychom se tim pravdě. Je to spontánní zachycení pocitu z toho místa. A přenášet pocity je našim úkolem. Na rozdíl od úlohy hlavy státu.

Napadlo nás vrátit se po letech na tohle místo a natočit klip přímo v něm. Hledali jsme ten dům, ale už tam nestál. Našli jsme nicméně jinej obydlenej, byl v něm daleko větší pořádek, vedle vší tý skládky i spoustu takových pohádkových pitoreskních zákoutí a byli v něm lidi, kterým jsme náš záměr vysvětlili a kteří byli tak milí, že nás tam půl dne nechali točit.

Neměli jsme žádnej konkrétní plán, jen, že to chceme zkusit na jeden záběr. Točil Tomáš Bláha, kterej s náma byl už v Madridu při natáčení desky a točil klip k prvnímu singlu Jiskřící raketa TOTO. Patří mu velkej dík za skvělou práci!

Až na místě jsme vymejšleli, jak se budeme v záběru pohybovat, kam se kdo musí schovat, když je snímanej někdo jinej, kudy přebíhat, tak aby to ve výsledku vypadalo, že jsme na více místech v tom domě. Byla to sranda. A večer jsme měli natočeno. A byl to hodně silnej zážitek setkat se s těma lidma, mluvit s nima, bejt půl dne v jejich prostoru.

Životní situace těchhle lidí je naprosto nesrovnatelná s tou naší. Ale možná je dost snadný, aby se člověku přes nějakou hranu život překlopil. Aby po nějakym životnim nárazu, nebo sérii nárazů rezignoval a ocitl se tam taky, v Igorově domě. To mě mimochodem při tý naší návštěvě napadalo.

Uvědomuju si, že to je tenkej led. Měli jsme na mysli, abychom nijak netěžili z něčí těžký životní situace, abychom si z těch obyvatel neudělali jenom kulisu, aby to nepůsobilo jak návštěva v „zoo“. I proto jsme nechtěli, aby se v klipu kdokoli kromě nás objevil. Doufám, že takhle je to v pořádku. Je to s čistym svědomim.

Tahle písnička patří na Jiskřící kvůli tomu, že je jednim ze střípků o tom, co přináší dobrýho krize. Došlo mi: Když si myslíš, že seš na dně, že ti život křivdí, že ti svět ubližuje, vzpomeň si na Igora. Uvědom si, že jsou lidi žijící daleko hloubš a ty potřebujou tvojí myšlenku a dobrý přání. Tak co se tady lituješ? V krizi pomysli na lidi v ještě větší krizi a přej jim ze srdce všechno dobrý. Ne jenom proto, aby ses uchlácholil, že se nemáš zas tak zle, ale hlavně proto, aby ses vymanil z role ublíženýho a radši energii vynakládanou na sebelitování využil pro někoho potřebnějšího. To je zázračnej převrat.