Když vedete band, musíte být nějaký ten krok napřed než všichni ostatní

V roce 2016 jsem vyjel na zkušenou do NYC. „Vyřešit” si svůj život, objevit nové místo a načerpat energii. Zapátrat po historii jazzu, zbavit se frustrace z české hudební scény a zjistit, jak na tom po hudební stránce vlastně jsem. Tak jsem zavítal do místa možná největší muzikantské konkurence světa.

Fakt je ten, že už delší dobu před tím jsem prahnul po nějakém vlastním „dítěti”, tedy projektu, který bude autorský a pod kterým se budu moci podepsat. Čím víc jsem o tom všem přemýšlel, tím víc mě to k autorské tvorbě táhlo. Posledních několik let jsem působil v mnoha kapelách jako sideman a po nějaké době jsem si začal připadat jako nájemná „děvka“. To vynaložené úsilí, know-how, čas strávený na zkouškách, cestování v dodávce… a vnitřní náplň mizivá. Nezbývalo než všechny tyto projekty pověsit na hřebík a začít od nuly.

Rámcovou podobu svého projektu jsem si vysnil už před odjezdem do New Yorku. Cítil jsem, že se potřebuji odlišit od jiných kapel, nekopírovat to, co dělá někdo jiný, jít si vlastní cestou. A k tomu se přidal i nový nástroj, který jsem dlouhodobě obdivoval a jehož zvuk ve mě vzbuzoval přesně ty správné emoce – hammond organ. Hrát basové linky mě vždy bavilo, jen v žádném z předchozích projektů na to nebyl prostor. Chtěl jsem obsáhnout stylově široký repertoár, neustrnout na místě, mít „větší“ zvuk a předávat lidem spíš energii než jim zatěžovat hlavy. Můj pobyt za velkou louží byl pak přesně to, co jsem potřeboval. Po několika návštěvách místních jam sessions, kdy zjistíte, že toho vlastně tolik neumíte, jsem dostal tu pravou injekci do žil. Ale nejen to!

Ta energie na koncertech rotující mezi lidmi z pódia k publiku a zpět – tohle mojí duši chybělo. Náboj a emoce kostelních bohoslužeb ve mně zanechaly takový otisk, že už jsem vlastně nechtěl zažívat nic jiného. I ten obyčejný pouliční denní cvrkot přímo ve středu hnízda afro-americké kultury, to motivuje tak nějak samo. Procházíte se v místech, kde vyrůstaly všechny hudební legendy, které celý život tolik obdivujete a mluvíte s lidmi, kteří je znali. Postupem času jsem si uvědomoval, co je pro mě v hudbě důležité a měl jsem čím dál víc jasno, kterým směrem se ubírat a jak by asi moje kapela měla znít.

Cesta k vlastní kapele The Track Inspection nebyla ani tak trnitá jako spíše dobrodružná. Reálná představa mě natolik nakopávala, že jsem se do díla pustil v podstatě ihned po návratu domů.

Znamenalo to pro mě, při všech dalších běžných činnostech, vyhradit si svůj denní prostor, kdy bych se projektu mohl věnovat. Začal jsem vstávat kolem 5:30, kdy má člověk nejčistší hlavu a může se soustředit. Dělal jsem vše naráz – komponoval, učil se na nový nástroj, přemýšlel o aranžích svých skladeb, aby z nich nebyl „jen” jazzový standard, rozepisoval noty pro kapelu a získával nové skills. Čekalo mě hodně práce, protože když vedete band, jste najednou skladatelem, spoluhráčem a manažerem v jedné osobě. No, prostě být o nějaký ten krok napřed než všichni ostatní.

Své skladby jsem nosil po kouskách, udělali jsme i nějaký cover a do autorské tvorby se zapojili i další členové bandu. Natočili jsme prezentační videa a na první klubový koncert jsme nemuseli dlouho čekat. Pro mě osobně to znamenalo hodně, protože to byl nejen koncert kapely, jejíž jsem součástí, ale i koncert mě jako autora. K mému milému překvapení to dopadlo skvěle, pořádně mě to nakoplo, a začali jsme celkem pravidelně koncertovat. Kluby, festivaly, výlet do zahraničí a feedback, že to, co děláme, lidi baví. Už začátkem roku 2019, rok od startu celého projektu, jsem cítil, THIS IS IT, tohle chci dělat!

Bylo jasné, že musíme brzy do studia. Netrvalo dlouho a termín na jaro 2020 byl domluven. Deadline je totiž to, co vás nutí něco dělat. Měli jsme tedy rok na přípravu. Bylo třeba se do toho pořádně opřít, vymyslet koncept desky, vybrat repertoár, udělat si jasno v aranžích. Asi tak tři týdny před vstupem do studia jsme měli intenzivní soustředění, na kterém jsme ladili poslední detaily skladeb. Výsledkem třídenního natáčení ve studiu je hodinové album Introducing.

A jaká byla vaše cesta k desce? Podělte se s námi a napište nám na redakce@frontman.cz.