Kevin Marchì: Hraní mě pohltí, kvůli flow začínám pomalejšími skladbami

Kevin Marchì je mimořádný kytarový talent z italské Sicílie, kterého jste měli možnost slyšet loni na podzim na festivalu Kytara napříč žánry. Během našeho půlhodinového rozhovoru na mě zapůsobil jako skromný, usměvavý a sympatický mladý člověk. Spustit ruce z kytary nedokázal ani během povídání, takže jej prokládal různými kytarovými vyhrávkami. „Nejdůležitější je technika, která dává hráči svobodu hrát jakoukoli píseň,“ říká Kevin, jenž cvičí i čtyři hodiny denně a do Čech se dostal přes YouTube.

Jak dlouho hraješ na kytaru?

Celkem 19 let, od 6 let na akustiku. Začínal jsem jako klasický (classical) kytarista. Když mi bylo 8, nastoupil jsem na konzervatoř na Sicílii, kde jsem studoval 10 let a během toho jsem se zúčastnil spousty soutěží. Pak jsem začal poslouchat, jak hrají Tommy Emmanuel, Jimmy Robinson a Emil Ernebro, a začal jsem se věnovat i hraní na jiné než klasické akustické kytary, a tomu se věnuji poslední 3 roky. Teď se víc věnuji crossoveru a studuji aranže rockových, bluesových, country a dalších písní, upravených jen pro jednu akustickou kytaru. Tedy například ty od Tommyho Emmanuela, Andrea Valeriho a Massima Variniho a dalších. Některé písně si upravuji sám.

Čemu se tedy aktivně věnuješ teď?

Mám tři projekty – jeden je ‚manouche‘ projekt, kde hraji manouche jazz na klasickou kytaru. Druhý je duo s fantastickou houslistkou Federicou Mosou, který je k vidění i na YouTube. Třetí je trio, které je rozšířením předchozího dua o perkusionistu, který má speciálně sestavenou bicí soupravu. S novým repertoárem jsme objeli skoro celou Sicílii – Palermo, Catanii, Messinu (směje se).

Jak ses dostal k hraní na festivalu Kytara napříč žánry?

Moje videa objevil na YouTube Stanislav Barek, který festival organizuje. Napsal mi, a začali jsme celkem rychle domlouvat můj koncert v Praze, který byl vlastně mým zcela prvním koncertem mimo Itálii!

Co jsi během festivalu hrál?

Zahrál jsem tři písně podle Tommyho Emmanuela – ‚One day‘, ‚Cowboy’s dreams‘, ‚The hunt‘, a potom několik kusů z italského repertoáru. Dvě písně od skvělého kytaristy Massima Variniho a jednu aranži od Andrea Valeriho, ‚Sultans of swing‘. Taky jednu píseň, kterou mám mimořádně rád a kterou jsem sám přearanžoval pro kytaru, původně klavírní skladbu Gnossienne no. 1 od Erica Satieho. Kromě toho zazněly i ‚Cannonball rag‘, ‚Folsom prison blues‘ a ‚The house of the rising sun‘.

Když hraješ, soustředíš se nebo jsi spíš uvolněný?

Nechávám se úplně pohltit hudbou, a jen z malé části se soustředím na hraní nebo relaxuji. Právě kvůli tomu, abych se dostal do flow, obvykle začínám koncerty pomalejšími skladbami.

Hru na kytaru i učíš, máš nějaké tipy ke cvičení?

Jasně, učím zhruba šest let klasickou kytaru. Obvykle cvičím s metronomem arpeggia, stupnice, a přehrávám si skladby, které mám v repertoáru. Tomu věnuji zhruba čtyři hodiny denně. Před vystoupením ale obvykle ještě víc, pět, sedm nebo až osm hodin, podle toho, jak moc je to důležitý koncert.

Je pro kytaristu důležitá hudební teorie?

Určitě ano. Nejdůležitější je technika, která dává hráči svobodu hrát jakoukoli píseň. Hudební teorie ale také velice důležitá, například znalost harmonie je zásadní kvůli improvizaci. Jako klasický kytarista jsem se musel právě v harmonii hodně dovzdělat, abych se mohl posunout od hraní z notových partů k improvizaci.

Na YouTube je několik videí – některá hraješ na klasiku a některá na westernovou kytaru. Podle čeho volíš vhodný nástroj pro nové skladby v repertoáru?

V první řadě je to otázka zvuku, a potom také otázka toho, jaké techniky zrovna plánuji zapojit, protože podle toho se potom odvíjí, jak pohodlně se dá skladba zahrát. Je to totiž také dost o pohodlí, některé techniky vyzní líp na westernovou kytaru, jiné zase na klasickou.

Co sis s sebou přivezl za výbavu?

Mám tady kytaru Maton, kterou mám už asi dva roky a kterou jsem si vybral, protože mi perfektně sedí do ruky. Není to úplně drahá kytara, protože kvůli různým zvukovým efektům do kytary klepu, ťukám a bouchám, takže je potom trochu oprýskaná. Nejradši mám struny Elixír a Martin tloušťky .11, kterých jsem si tady koupil celou krabici (směje se).

Co plánuješ do budoucna?

Do budoucna bych se chtěl naučit hrát i blues na elektrickou kytaru a prohloubit si znalosti manouche improvizace. Zatím určitě nemám v plánu hrát na kytaru trsátkem (směje se).