Keychange je výzva, ne hrozba

Iniciativa usilující o rovnoměrné zastoupení mužů a žen na hudebních festivalech do roku 2022 je kontroverzní. Hlavně mezi těmi, kteří si takové festivaly představit buď neumějí, nebo vůbec nechtějí.

„Upřímně si o ní nemyslím nic. Je to určitě zajímavý projekt, ale já sama jsem zatím neměla problém hrát na festivalech, na kterých jsem chtěla, takže se mě to osobně moc nedotýká. Doufám, že projekt bude kromě genderu koukat hlavně na kvalitu hudby daného interpreta a přinese do popředí nové žánry, které třeba nemají takovou možnost zaznít na větších festivalech.“

/Zagami Jericho/

„Iniciativa Keychange je více než potřebná, a to i za předpokladu, že by se její primární cíl nepodařilo naplnit. Její hodnotu vidím hlavně v poukázání na problém, který byl dlouhá léta přehlížen, a otevření diskuze.“

/Kristýna Trochtová – Orient/

Cílem aktivity Keychange, která mezi muzikanty budí podobné vášně jako u všech ostatních hashtag #metoo, je vyrovnané zastoupení mužů a žen ve festivalových lineupech. Frontman ale není veřejnoprávní médium, nýbrž magazín, jehož cílem je logicky vydobýt si co největší podíl na trhu. Náš pohled „magazínu pro aktivní muzikanty“ v této věci tedy může být trochu zkreslený.

„Několikrát jsem si nepřímo vyslechla pár nechutných narážek, ale to jsou opravdu jen výjimky. Co se nějakého fyzického obtěžování týče, tak musím říct, že koncerty vždy probíhají víceméně v klidu a že by se mě třeba někdo snažil osahával, tak to se snad nestalo nikdy. Sem tam je toho osobního prostoru míň, zvlášť když za mnou přijde někdo, kdo má tendenci být upovídaný a horlivý, ale vždy se s tím jde elegantně vypořádat.“

/Daniela Dahlien Neumannová – Keep On Rotting, Diligence, The Corona Lantern/

„Obtěžování je jen ta nejviditelnější část celého problému a není důvod, proč bychom právě na něj měli redukovat celou soustavu systémového a symbolického násilí. Ale obecně: ano, dostávám se jako hudebnice i do nepříjemných situací.“

/Kristýna Trochtová/

„Naštěstí jsem se s ničím vážným nesetkala a už vůbec ne od lidí, se kterými pracuji. Pár maličkostí se samozřejmě stalo, ale je pro mě důležité řešit příčinu, nikoliv důsledek.“

/Zagami Jericho/

Téma feminismu rezonuje napříč společností i v hudebním prostředí. Nicméně je to optikou mainstreamu podreprezentovaný underground, který nerovnost příležitostí mezi ženami a muži vnímá jako vážný problém. Stejně tak je nabíledni, že s renomovanou interpretkou bude většina pořadatelů i publika podvědomě jednat s větší úctou než s neznámými dvacetiletými písničkářkami. Ale nemusíme nutně zacházet do takové krajnosti. Nadržené strejce jsem před lety musel shazovat z pódia při koncertu provařeného a vyloženě komerčního smyčcového tria Inflagranti.

„Ač se tato snaha může na první pohled zdát ušlechtilou, nemyslím si, že by to bylo ku prospěchu věci. Všechny tyto nucené snahy o běh věcí mají tendenci skončit tam, kde začaly. Místo na festivalu by měl kapele nebo umělci zajistit fakt, že ono uskupení či jednotlivec je dostatečně atraktivní a zajímavý, nehledě na to, kdo za lidi v něm vystupuje.“

/Daniela Dahlien Neumannová/

Argument, že požadavek rovného zastoupení žen a mužů na festivalu jeho dramaturgii deformuje a je nepřátelský hlavně vůči ženám, stojí na vodě. Iniciativa Keychange není prvomájový průvod. Promotéři se ze své vůle zavazují k rovnoměrnému zastoupení žen a mužů do roku 2022, protože je to pro ně zajímavá výzva. Dobře si zároveň uvědomují, že svěží podněty do hudby můžou vnést také ženy, které zatím nejsou tolik slyšet. A pozoruhodné zjevy uplynulé dekády jim dávají za pravdu.

„Pokud bych to vztáhla na metalovou scénu, ve které se pohybuji, bude tato snaha čistou utopií. Poměr mužů a žen, kteří se zabývají touto muzikou, je prostě nepopsatelně rozdílný, že by to nešlo uskutečnit. A pokud ano, tak by na všech větších festivalech vystupovala dokola pořád ta stejná jména a diverzita, která tímto měla být dosažena, by byla tatam. A stejně, pravá změna stavu věcí se neděje proto, že ji iniciuje skupina intelektuálů, ale proto, že se uskuteční v dostatečném počtu jednotlivců.“

/Daniela Dahlien Neumannová/

„Velkým důkazem, že tuto diskuzi potřebujeme, je mimochodem i původní příspěvek Ondřeje Bezra. Slova, kterými uvedl svou anketu („Dramaturgové budou muset sestavovat svůj program nikoli podle kvality či aktuálnosti interpretů a interpretek, ale právě podle onoho zastoupení muži versus ženy.“) jsou vtipně symptomatická. Patriarchální struktury hudební „branže“ lze narušit jen dvěma způsoby: revolucí, nebo systematickou a dlouhodobou pozitivní diskriminací. Chci věřit tomu, že když selže jedno, dojde ke druhému.“

/Kristýna Trochtová/

Příliš jistý bych si nebyl ani tím, že tolik dobrých hudebnic není. Stejně tak je možné, že pořadatelé spíš dají na cvrkot, tlačenku velkého vydavatele nebo doporučení kamarádů z branže, než by se sami namáhali pracným hledáním talentovaných hudebnic. Jsem proto přesvědčen, že v pozadí odporu vůči Keychange je pouze a jedině strach z toho, že se smrádek, ale teplíčko v pánském klubu konečně pořádně vyvětrá.