Khoiba na nové desce povolila stavidla svých emocionálně avantgardních spádů

Málokterému domácímu indiepopovému objevu prvních let nového milénia se podařilo přežít do dnešních dnů. Vzpomenete si na nadějné Nana Zorin, Nieriku nebo Alvik? Některé projekty, jako například Southpaw nebo -123 min., se podobně pokusily nakopnout život do druhé fáze, v důsledku ale výrazně pokulhávají za předešlým životem. Také z toho důvodu, i když se jednalo o výjimečný zjev (nejen) na domácí nezávislé scéně, byla s obnovením činnosti Khoiby ze strany fanoušků i samotných protagonistů spojena jistá míra nervozity. Podaří se dvojici navázat na výborný materiál z nultých let, nebo se kouzlo jejich melancholické produkce násobené originálním vokálem Emy Brabcové vytratí? Dnes už víme, že zvítězila první varianta, a tak duo po třech letech od vydání návratové eponymní desky už s větší dávkou sebevědomí představuje celkově čtvrté řadové album nazvané Vertical Urgencies. Další kolekci, která si zaslouží naší pozornost.

Významný moment vážící se k nové desce probral s Emou Brabcovou Pavel Kučera v rámci rozhovoru své podcastové série On Air. Společně se dotknuli experimentování v tvorbě Khoiby. „Nebaví mě věci, které čekám, že přijdou, ale ty, které mě překvapí, a tím ke mne intenzivně promluví,“ přiznala zpěvačka a materiál nového alba jí dává za pravdu. Základ desky dvojice položila už před kovidovou uzávěrou. Pak přišla mnohokrát probíraná kulturní stopka, kterou násobila ještě snaha Filipa dotáhnout k vydání další sólový materiál. Tentokrát pod svým občanským jménem, k čemuž došlo na jaře minulého roku na slovenském labelu Weltschmerzen. Pak už nic nebránilo tomu, vrátit se k rozdělané práci a dotáhnout ji do konce.  

V souvislost s prvním singlem, na podzim vypuštěnou titulní kompozicí Vertical Urgencies, padaly ze strany kapely další důležité poznámky: méně kontroly, více povolená stavidla, pocit naléhavosti jak zvenčí, tak zevnitř. Název singlu i desky je vodítkem k srdci celé nové kolekce. „Vertikalita je motiv, který se objevuje takřka v každé písni na desce,“ vysvětluje Ema Brabcová. „Představuju si procesy, co mají vertikální povahu a jsou naléhavé. Jsou to ty tělesné, které si asi každý dokáže představit, anebo ty netělesné – z podvědomí do vědomí, zaplavení emocemi, náhlé zamrznutí…“ dodává zpěvačka Khoiby. Ona nejistota, která byla vždy součástí soundu kapely, je teď podrobena soustavnějšímu zkoumání. I to je známka jisté větší vyrovnanosti. To, když autor je schopen veřejně bilancovat svá světlá i tmavá místa. A podobně na tom je hudební složka čtvrté řadovky Khoiby.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

„Nová deska bude křupavější,“ prozradil v rozhovoru pro Headliner Filip Míšek. A má pravdu. Výraznou práci s obráběním jednotlivých zvuků až do částečně přepálených poloh, si producent přenesl ze své sólové tvorby. Už úvodní Console In Me žhaví kytarové party do podoby stěny, která je tu a tam provrtaná různě velkými dírami. I Emin vokál je schován za výrazné zkreslení, takže už úvodní položka desetidílné skládačky nastavuje pocit jistého maximálního pnutí. To má podobu popové skladby natažené na skřipec mezi postpunkovou sychravostí a něžným písničkařením. Jakoby by Alt-J spolupracoval s Björk a Benem Frostem, mám-li být v příměru konkrétnější. Khoiba sice pokračuje plynule tam, kam se vydala na tři roky starém bezejmenném předchůdci, naznačené tendence ale dotahuje do krajnějších poloh. Proto když na desce zazní kytara a baskytara, tak si společně nárokují větší prostor (např. Emptied Poison Gland nebo Supertanker). Když je potřeba skladbu emocionálně podpořit, Filip se nebojí do skladeb roubovat masivní syntetické plochy (Centrifugal nebo On Grass). Ode zdi ke zdi. Pokaždé ale s citem a jistým popovým podtónem, který ze skladeb i přes masivní manipulaci stále vykukuje. O to více pak místa, kde pop vítězí nad experimenty (např. Centrifugal nebo závěrečná Come Back), zafungují – zaryjí se jako kotva v posluchačově mysli.

Filip Míšek s Emou Brabcovou nikdy nedali posluchači nic zadarmo. Na letošním pokračování nazvaném Vertical Urgencies to platí dvojnásobně. Na druhou stranu ale s experimenty předávají posluchačům maximální dávky emocí. Nová deska je tedy podobná turistické výpravě do opuštěné krajiny, kde se musíte cestou vpřed často prodírat bujnou vegetací. V pravidelných intervalech vám ale příroda vrací námahu v podobě setkání s plachou květenou či zvířenou nebo dechberoucími výhledy do okolí. Vracíte se domů vyčerpaní a poškrábaní, na druhou stranu plní zážitků, pro které se vyplatí podstupovat podobné dobrodružství opakovaně. Druhou šanci na mezinárodní kariéru, kterou Khoiba měla po vydání druhé desky Mellow Drama, dvojice už asi nedostane (a kdoví, zda by o ni sama měla ještě zájem), přesto si troufám tvrdit, že i po letech stále nabízí posluchačský zážitek prvoligové indie kvality.

Khoiba – Vertical Urgencies

vlastní náklad, 2023, 40:26

85 %