Klasici Spoon i s desátou řadovkou trefili téměř čistou desítku

Američtí rockeři Spoon povstali k životu v roce 1994, kdy se bubeník Jim Eno přestěhoval za prací do Texaského Austinu a zde se seznámil s ostřílenou postavičkou místního rockového podhoubí, zpěvákem a kytaristou Brittem Danielem. Název si pánové vzali z písničky krautrockové legendy Can, ale za opravdový začátek jejich kariéry můžeme brát až rok 2001, kdy ze sebe konečně setřásli pověst nejlepšího nepřiznaného revivalu Pixies, Wire a raných Pavement.

To už měli za sebou natočenou řadu EPček, debutové album Telephono a následovníka A Series of Sneaks, od kterého si ovšem nadnárodní moloch Elektra sliboval mnohem více a po pár měsících dal kapele padáka. O tři roky později si mohli ti samí manažeři začít trhat vlasy na hlavě. Další album Girls Can Tell se totiž Brittovi Danielovi a spol. nadmíru vydařilo a vlivný portál Pitchfork desku umístil do výběru stovky nejlepších alb první desetiletky 21. století.

Co album, to krůček na cestě k nečekaným prodejním úspěchům a ruku v ruce i kvalitativním výšinám. S devátou řadovkou Hot Shots už kvintet trůnil v první padesátce albové hitparády nejen Spojených států, ale i Kanady a řady zemí kontinentální Evropy. Poprvé se také probojoval do první stovky britského žebříčku. Po čtyřleté pauze nám pětice předkládá novou desku Lucifer On The Ѕоfа a už z prvního poslechu je jasné, že toto album rozhodně žádným propadákem nebude.

Poté, co se texaský rodák Britt Daniel koncem roku 2019 přestěhoval z Los Angeles zpět do Austinu, začala kapela okamžitě pracovat na nové desce v Hi-Fi studiu bubeníka Jima Ena. „Myšlenkou tentokrát bylo zachytit po dvou deskách natočených uprostřed přírody vibrace ‚našeho‘ města,“ prozradil Britt Daniel. „A první čtyři měsíce to fungovalo úžasně, pak přišel covid a rozdělaná práce šla stranou,“ přidává zpěvák vysvětlení, proč jsme na nové album Spoon museli čekat tak dlouho.

Kromě už hotových písní se do tracklistu dostala i řada skladeb, které vznikly během pandemie. A není divem, že například titulní skladba nebo singl Wild mají zadumanější náladu než předcovidový, starší materiál. Jednou z největších hitovek kolekce je skladba On The Radio, která krásně charakterizuje myšlenkové pozadí vzniku alba. „Když jsem byl teenager, hodně času jsem trávil poslechem rádia. K jeho poslechu jsem se vrátil během pandemie, kdy jsem potřeboval cítit, že svět tam venku stále existuje a lidé stále sdílejí své zážitky a zkušenosti. I z toho důvodu bylo cílem natočit album, u jehož poslechu se budete cítit dobře,“ doplnil Daniel. S albem Lucifer On The Ѕоfа se to Spoon podařilo.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Jak trefně poznamenal Ondřej Lasák před lety ve své recenzi pro portál Freemusic: „Spoon dali vzniknout naprosto unikátnímu zvuku, který vám bude vždycky něco připomínat, ale nikdy si nevzpomenete, co. A právě tenhle pocit něčeho povědomého je pro kapelu moc důležitý –⁠ na každé desce šla čtveřice vždy trochu jiným směrem, ale přitom po prvních pár vteřinách jistě víte, s kým máte tu čest.“ V souvislosti s letošní novinkou kapela v rozhovorech připomíná nejvíce ZZ Top. Lehce zapamatovatelné riffy většiny skladeb a svým způsobem tradičně rockový sound dává těmto přirovnáním za pravdu.

Na druhou stranu, kapela se nevzdává ani výrazného zapojení kláves a elektroniky, které tradiční vyvažuje současným. Třeba singlová Wild svou atmosférickou stavbou a kytarou připomenou spíše U2 z období The Joshua Tree s tím, že oproti irskému mesiášství jsou Američané přeci jen příliš civilní. Jedním z vrcholů desky je pak nenápadná My Babe, na začátku postavená na akustické kytaře a klavíru; první energický impulz přijde až se zapojením Enových bicích a když se po dvou minutách přidá dvouspřeží elektrických kytar, píseň v naprosto rozdílném rozpoložení vstupuje do triumfálního finále.

Kapela během karantény přijala do svých řad kytaristu Gerarda Lariose a basáka Bena Trokana, na producentské sesli v případě Lucifer On The Ѕоfа seděl Mark Rankin, který upoutal Danielovu pozornost svou prací s Queens Of The Stone Age. Ruku na srdce, Spoon jsou kapelou s tak jasně rozpoznatelným rukopisem, že jakýkoli producent spíše jen koloruje výsledek, než že by ohýbal rukopis kapely revolučně novým směrem. Sdílím názor řady producentů, kteří tvrdí, že Spoon během kariéry nenatočili špatné album, pouze alba dobrá nebo výborná. Letošní novinku s potěšením zařazuji do druhé přihrádky.

Spoon –⁠ Lucifer On The Ѕоfа

Matador, 2022, 38:33

95 %