Klasika z vás udělá lepšího hudebníka i člověka

Minule jsme mluvili o pankáčích a dnes je čas se inspirovat na druhém hudebním břehu. Řeč je o majestátnosti a komplexnosti klasické hudby. Nebudeme zde rozebírat, co je klasika. Pro někoho to jsou operní árie, pro někoho dokonce muzikálové melodie, ale pro nás to budou především instrumentální skladby mistrů kompozice jako jsou J. S. Bach, Antonio Vivaldi, Wolfgang Amadeus Mozart či náš Antonín Dvořák.

Mnohé vědecké průzkumy potvrdily, že poslouchání klasické hudby rozvíjí mnohé naše smysly a tříbí náš intelekt. Nastávající maminky přikládají k vypoulenému břichu reproduktory s Malou noční hudbou, v londýnském metru hraje klasika ve stanicích v chudších částech města (je prý díku tomu nižší kriminalita) a školy pořádají výlety do rodišť slavných skladatelů s cílem kultivovat masu uhrovatých teenagerů.

Pro nás hudebníky (rockery, jazzmany, popaře, funkery, zařaďte se, kam chcete) je klasika obrovským zdrojem inspirace pro každodenní cvičební rutinu. Vezměte si jakýkoliv klasický kousek (klidně i naši hymnu!) a naučte se jeden takt, dva, tři, čtyři takty a třeba i jednu stránku transkripce. Pro to, abyste toho dosáhli, budete potřebovat kultivovat tyto vlastnosti:

1) trpělivost,
2) elementární znalost not či hudební teorie,
3) technickou vyspělost.

Takže vzhůru do klasických vod a povznést se další úroveň nejenom hudebního, ale i duchovního světa!

Inpirující může být taky propojení se symfoňákem, jako se Korben Dallas povedlo s Orchestrem Sinfonietta Bratislava

Tagy: