Klenoty pedalboardů #13: Bixonic Expandora

Miluji zvuk desky Rhythmeen od ZZ Top, takže mé pozornosti samozřejmě nemohl uniknout mýtický efekt Bixonic Expandora. Podle typických zkazek roztrušovaných reverendem Willy G (alias Billy Gibbonsem) byl totiž hlavní ingrediencí tohoto magicky megahutného a přitom pořád čitelného „rhythmeen“ soundu. Dokonce v záměrně šokantní konfiguraci šesti (!) stejných krabiček zapojených za sebou, které Mr G. okázale vystavoval na pódiu. Nebo si „kulatou plechovku“ připevnil přímo na kytaru, jak je možné koutkem oka zahlédnout v klipu k filmu Od soumraku do úsvitu.

Od té doby jsem však již pár vědomostí načerpal, takže si troufnu odhadnout, že se Billy nad touhle habaďůrou, umocněnou nakonec i avantgardní artovou skulpturou Lap Dog Of Distortion, náramně bavil. Při popisování toho, jak dosahuje svého zvuku, totiž celou kariéru úspěšně a zábavně mlží (nebo záměrně zavádí na scestí) a vždy dává jenom náznaky nebo hádanky, nikdy ne úplný a konkrétní návod. Což ale nic nemění na tom, že tato nezvykle kulatá krabička dostala prostřednictvím světové hvězdy do vínku parádní mediální masáž.

Bixonic Expandora je unikátní japonské multikreslítko ve tvaru hokejového puku z poloviny devadesátých let minulého století. Mezi jeho uživateli se kromě ZZ Top objevovala i překvapivá jména jako Megadeth, Joe Satriani, Bootsy Collins nebo St.Vincent. Tři módy (plus jeden „tajný“) pokrývají zvukovou paletu od lehkého nakopnutí až po divoký fuzz a všechno mezi tím. Dá se tak přizpůsobit velkému množství stylů, snímačů, kytar a dokonce i baskytar.

Při googlení často narazíte na komentáře „fórových znalců“, že to je jenom obyčejný RAT distortion, se kterým opravdu sdílí mnoho podobností v zapojení. Ale šikovný design Expandoru posouvá do nových dimenzí nejen rozsahem gainu, ale hlavně speciálním obvodem expanderu, který přináší výjimečnou reakci na atak trsátka a krémový tón bohatý na množství harmonických frekvencí, který vám pod rukama doslova ožívá.

Existovalo postupně několik verzí, na které dodnes můžete narazit na mezinárodních bazarech:

• EXP-2000 s vnitřními dip switchi, nazývaná originální z roku 1995
• EXP-2001 se čtyřmi knoby a světelně reagujícím logem z roku 2001
• EXP-2000R dip switche externí s přidaným přepínačem pro kytaru a basu, reissue z roku 2004  

Naprosto raritní verzi s tzv. script logem jsem tam nikdy neviděl. Hledal jsem i nějakou charakteristickou ilustrační ukázku, ovšem YouTube mi v tomto případě moc nepomohlo, protože většina jich nesplňuje dnešní zvukové standardy. Tak si vypomůžu nejčerstvějším reissue od americké firmy, která si koupila licenci a pod názvem Expandora 2 nabízí od minulého roku několik verzí této legendy.

Jak je slyšet, Expandora má záběr opravdu zajímavě široký. Ale když jsem po ní zatoužil, nebyla u nás zrovna lehce dostupná, takže jsem musel jít DIY cestou. Ovšem ani ta tenkrát nebyla tak rozšířená jako dnes, kdy je možné si objednat nejen obvod (pcb), ale i kit včetně všech součástek. Schválně jsem z archivu vylovil doklad o zakoupení optočlenu Sharp PC419. Tato titěrná součástka používaná v kalkulačkách je totiž zásadním prvkem obvodu, a musel jsem si ho za 4 dolary + poštovné objednat z USA, protože jsem ho tenkrát před 12 lety v nikde v Evropě nenašel.

Odhodlaně jsme se tedy pustili do práce a dodnes se směju nad první nadšenou reakcí Mr. Hoaxe (který mi můj vysněný ZZ Box dával do kupy), po zprovoznění „tajného“ modu: „Za takovou krabičku by si Billy Corgan nechal uříznout prst!“ Za mě nejen Smashing Pumpkins by ocenili tento Forbidden mod. Je to totiž zábavný prskající divoký fuzz, který je ovšem díky expander obvodu pořád ovladatelný a použitelný k hlukovému experimentování. Podobně jako jsem ho zapracoval do šíleného myko-stoner projektu.

První tři módy pojmenované Crunch, Drive a Distortion potom obhospodařují klasičtější projev dynamického overdrivu. V ZZ Boxu jsme zkombinovali zapojení nejklasičtější EXP-2000 s trochu ostřejší a saturovanější EXP-2001, která si ovšem příliš fanoušků nezískala. Zkoušely se totiž kapitalisticky, až nesmyslně osekávat náklady a například nebyly použity potenciometry, ale trimry ovládané plastovými osičkami mini knobů. To by sice bylo vhodné řešení pro dětskou hračku, ale rozhodně ne pro efekt k reálnému použití.

Je možné první trimr ovládající tři mody vyměnit za skutečný potenciometr a s lehkou úpravou získat i ten čtvrtý fuzz, který v originální verzi nebyl dostupný. V další verzi nás napadlo dva nepříliš praktické mini switche nahradit otočným přepínačem, což bylo daleko operativnější.

Tuto myšlenku rozvedli také u nejmodernějšího klonu od ukrajinsko-polských Drunk Beaver, a jejich Bloom přidává ještě signální LEDky pro jednotlivé mody, přepínač režimu zkreslení i kytary nebo basy. Uvnitř je ještě roztomilá vychytávka, kdy si můžete nastavit sílu jasu hlavní LEDky, která někdy dokáže oko potrápit a rozhodně je to elegantnější řešení než ji přelepovat gaffou.

Brzo se také chystá mini verze Decibelics Reverend od španělského výrobce produkujícího špičkové a uznávané boutique klony. To jsou pořád ale takové skoro až konspirační metody získávání efektů od jednomužných firmiček. Existuje i nějaká běžnější cesta?

Samozřejmě že ano. Mýtický obvod totiž oslovil i „masového butikáře“ Joshe Scotta, který nabízí i u nás lehce dostupný JHS Kilt alias „ohlas písní expandovaných“. V současnosti ve verzi V2, zmenšené proti původní V1, vyrobené jako první signature JHS pedál pro kytaristu StuG z christian rockových Delirious?.

Postupně jsem měl možnost porovnat různé klony i s originály a pro moje ucho hrají v principu hodně podobně. Samozřejmě jsem všechny, které jsem měl najednou k dispozici, zkoušel i zapojit za sebe, ale jako Billy Gibbonsovi mi to bohužel nehrálo. Že by to bylo i rukama? ;)

Pořád mi uniká, proč tento pedál není populárnější, ale když se necháte zlákat touto nepříliš vyšlapanou cestičkou, můžete narazit na netradiční poklad, který vás může oslovit stejně jako mě. Let's Expand Together! :)