Klenoty pedalboardů #3: JRAD Archer Ikon

Dostatečně včas v seriálu dostává prostor nejzářivější klenot pedalboardů. Totální kult, který postupně rozbujel do neuvěřitelných rozměrů a dávno prolomil veškeré hranice zdravého rozumu. Jste tedy připraveni vytáhnout z peněženky sto litrů za jeden kytarový efekt?  Že ani ne? Já se vám vůbec nedivím. Hype, který vznikl kolem mýtické původní verze pedálu Klon Centaur overdrive, je totiž natolik bláznivý, že sám výrobce považoval za nutné se proti němu na nové KTR verzi oficiálně vymezit potiskem s vysvětlením, že s ním nemá nic společného.

Celý příběh je o to šílenější, že samotný Bill Finnegan musel svého času s výrobou Klona přestat, protože se mu jednoduše nevyplácela! Tedy jasný adept na případovou studii do učebnic marketingu, jak se vysoce kvalitní výrobek díky šeptandě a omezené dostupnosti stane předmětem regulérní davové psychózy, prodává se dnes na bazarech běžně za 5000 dolarů (původně $329) a tato už dávno neskutečná cena stejně pořád vytrvale roste. 

Je ale vůbec tohle šílenství opodstatněné? Podle mě ne, protože žádná kytarová krabička nestojí za takové prachy. Jenomže to je pohled kytaristy a ne sběratele nebo investora. Naštěstí pro nás, prostý kytarový lid, dnes už je na trhu dostatečné množství substitucí v široké škále cenové, velikostní, vlastnostní i kvalitativní. Tím nejpřesnějším klonem Klona má být právě J. Rockett Audio Designs Archer Ikon. Zlatá barva s nejvíc kultovními germaniovými diodami se stejnými vlastnostmi jako v originálním kentaurovi. Vzhledem k tomu, že původně obnovenou originální verzi KTR ve spolupráci s Billem F. odstartovali opravdu oni, byli tak přímo u pramene vědění a v tomto případě tak mají tyhle marketingové pohádky přece jenom nějakou váhu. Kdo tedy hledá co nepřesnější verzi originálu, ale nechce finančně vykrvácet, je na správné adrese.  

Ale co je vlastně ten mýtický Klon? Pod nánosem všemožných legend se už trochu ztrácí, že to je chytře vymyšlený transparentní overdrive, primárně sloužící k nakopnutí lampového aparátu. Bill F. totiž nebyl spokojený s obligátním tubescreamerem a jeho zdvihem na středech i vysokou komprimaci signálu. Tak přišel s na svou dobu revolučním zapojením se spřaženým potenciometrem, kdy se při ubírání gainu přidává i čistý zvuk, a tím je zachována čitelnost zvuku, navíc vše podpořeno vnitřním násobičem napětí pro vyšší headroom. A potom vypuklo babylónské zmatení jazyků, protože např. konstrukce je tzv. hard clipping používaná více u distortionů, ale celé legie „fórových znalců“ přísahají, že to je velice příjemný soft clipping drive, nebo že nejsilnější zbraní Klonu je skvělý clean boost, ale jeho větší zkreslení zas není tak výjimečné, ani není tak dokonale transparentní a jeho drobný středový zdvih pomáhá prosazení sólového zvuku. A ty magické germaniové diody? Tajemství předávané jenom zasvěceným… které se na zvuku podílí ale právě jenom při těch nejvyšších gainech. To vše přispělo k postupnému vybudování kultu klonu, o kterém už bylo vymláceno mnoho gigabytů prázdné slámy. 

Takže je to všechno jenom jedno velké spiknutí? Samozřejmě že ne. Žádná takto silná vlna nemůže totiž vzniknout omylem, podvodem nebo nějakým vychytralým trikem. Klon je výborná krabička, která vám zachová váš zvuk a zároveň ho objektivně udělá prostě lepší. Širší, čitelnější, průraznější – jako by s ním už studiový zvukař udělal hodně věcí.

Archer byl prvním velkosériově vyráběným klonem. Před ním existovaly pouze boutique verze malosériových výrobců. Poměrně dlouho totiž trvalo, než bylo pomocí reverse engineeringu zveřejněno zapojení originálu, protože Finnegan se kopírování bránil nekompromisním zalitím obvodu do neprůhledné černé hmoty. Někdo by se mohl pozastavit nad tímto bezostyšným kopírováním, ale svět kytarových efektů není bohužel knížka od Foglara, ale naopak docela drsné konkureční prostředí, kde se na nějaké férovky moc nehledí. Ale v tomto případě je vše formálně zcela čisté, protože obvod nebyl chráněný patentem, takže když autor vyhlásil, že žádné další už nevyrobí, tak se na toto zlaté (i stříbrné) vejce snesl celý zástup nástupců. Zajímavé video od JRAD ukazuje, jak se efekty vyrábí ve větších počtech.

Takže první pán na holení byl stříbrný Archer, následovaný zlatým Archerem Ikon, který je opravdu ten nejvíc nejlepší odraz originálu včetně těch magických germaniových diod (volně cituji poklady firmy JRAD). Krabička je pečlivě vyrobená z bytelné ohýbané oceli a je sympaticky výrazně menší než originál, tak aby naplnila dnešní vysoké požadavky na místo a odolnost v koncertním pedalboardu. Mně se opravdu líbí, co se zvukem dělá, je to jasný adept na krabičku always on (tedy pořád zapnutou). Měl jsem možnost srovnat i s (v mnoha žebříčcích nejdoporučovanější) velmi levnou klon variací – a Archer na moje ucho hraje znatelně líp. Nebál bych se ho použít ani na zkreslení signálu, kde levná Čína už začala ztrácet. Ale zachytil jsem i zkušenost, kdy po přímém srovnání s Archerem si kytarista vybral levnější verzi.   

Nezbývá než zkusit si ověřit sílu kultu na vlastní gear i ucho, tak jak jsem to udělal já, i když jsem jako cynický pragmatik opravdu dlouho odolával. Naštěstí možností je dnes opravdu už nepřeberně. Je akorát nutné se smířit s tím, že posluchač žádné dramatické změny vnímat nebude, protože diference jsou poměrně subtilní a navenek těžko přenosné. Rozdíl je ve vnímání zvuku kytaristou a jeho interakcí s ním, prostě se s tím hraje líp a víc to baví.

Dnes to nakonec nebyla moc klasická recenze, ale spíš poodhalení mystéria a zachycení pocitů. Protože co by pravý kytarista neudělal pro ukojení svého libida a hlavně #pocit! Takže s klidem nechte i u sebe propuknout Klon Wars, nakonec stejně nemůže být nic cennějšího než vlastní zkušenost.