Klenoty pedalboardů #8: Bogner Ecstasy

Ve svém biu Bogner píše, že pochází z německého Ulmu – místa zrození elektronky EL84, což jednoznačně předurčilo jeho životní cestu. Musíme ale brát v potaz jeho výjimečný smysl pro humor a nadsázku, takže příliš nevěřím, že jeho první slova byla „Mullard“ a „Brimar“ nebo že mateřské mléko pil ze skleněné baňky lampy KT88. Pravdou ale je, že od mládí žil obklopen elektrosoučástkami v dílně svého otce, jinak inženýra ve firmě Telefunken. Fascinován rockovým zvukem, sestavoval si první zesilovače podle dostupných schémat, ale kvůli nedostatku správných komponent musel improvizovat s jejich náhradami. A to bylo to pravé osvícení, protože překotně objevoval, jak se změnou součástky může dramaticky měnit zvuk, feeling a reakce aparátu.

Toužil po širším uplatnění, takže s miliónem nápadů, silně modifikovaným JCM 800 a pár set dolary v kapse odletěl do Kalifornie. Tam nasedl na autobus a vyrazil do půjčovny aparátů v severním Hollywoodu, kde se potkávaly spousty muzikantů. Zdejšího majitele oslnil zvukovými možnostmi svého zesilovače, který si potom koupil nějaký Edward Van Halen. Takže zářivá kariéra nové hvězdy mohla odstartovat naplno.

A bomba vybuchla hned jeho prvním aparátem – tříkanálovou hlavou Ecstasy 100B, vybavenou na tehdejší dobu ohromujícím množstvím různých přepínačů dolaďujících zvukové charakteristiky (v dalších verzích ještě rozšiřované). Bogner tak doslova propojil organický zvukový základ s moderními technologiemi. Spokojení zákazníci jako Jerry Cantrell (Alice In Chains), Vernon Reid (Living Colour), Steve Lukather (Toto), George Lynch (Dokken) nebo Steve Vai dál šířili slávu „šíleného Germána“, který se postupně zaslouženě stal jedním z nejuznávanějších výrobců kytarových zesilovačů.

Asi před deseti lety lety se rozhodl proniknout do nového segmentu a nabídl dva kanály své vlajkové lodi ve formě krabiček Red a Blue, podpořené naprosto šílenými promo fotkami... Prostě exot. Můj oblíbený youtuber Pete Thorn je svým typicky oslnivým způsobem předvedl v následujícím videu.

Efekt dostanete v luxusní černé krabičce z matného tvrdého kartónu s reliéfním potiskem a vysvětlením, že to je červený kanál legendárního zesilovače. Vše doplněno motivačními výzvami a krvavým (aspoň to tak působí) otiskem Reinholdova palce. Gumové nožičky jsou přiloženy v elegantním psaníčku. Záruční karta je skutečná plastová karta podobná té platební – to jsem ještě neviděl. Nádherná rudá metalíza krabičky se záplavou přepínačů a ovladačů na bílých trojúhelnících je přesně ve stylu Bogner – tedy tak, aby si každý mohl dokonale doladit svůj sound.

To by ovšem bylo zbytečné, kdyby základní zvuk nebyl OK. Ale čekali byste něco takového? Samozřejmě ani náhodou. Při zapojení krabičky do čistého preampu dostanete plnokrevný sound lampového aparátu, takže například ze svého komba Fender můžete udělat řvoucí higainovou bestii. Tak je ostatně krabička designována: jako zmenšený, „ozrcadlený“ červený kanál Bogner Ecstasy – pro dosažení čitelnosti a dynamiky něco dříve u overdrive/distortion pedálů neslýchaného.

Což plně potvrzuji. Pocit z výsledného zvuku rozhodně není „placatě krabičkový“, ale naopak dobře reagující na vaši hru i čištění poťákem volume na kytaře s dostatečným headroomem zajištěným vnitřním násobičem standardního 9V napětí a charakteristickými artikulovanými středy. Akorát je nutno Red pedál zapojit do čistého kanálu nebo do preampu. Zkoušel jsem samozřejmě zapojení i napřímo do IR loaderu nebo do zvukovky se simulací reproboxu, ale tam výsledek nebyl tak přesvědčivý. Pořád mi chyběly výšky a projev byl znatelně plošší.

Pomocí celé řady miniswitchů funkcí variac, mode, pre eq a structure známých z velké hlavy detailně doladíte požadované frekvenční charakteristiky, komprimaci i odezvu. Nemusíte tedy spoléhat pouze na obligátní gain s EQ. Navíc díky chytrému boostu s nastavitelnou nejenom klasickou hlasitostí ale i gainem pomocí podsvícených mini potenciometrů získáte dvě (i dálkově) přepínatelné úrovně zkreslení, což možnosti efektu ještě rozšiřuje, protože tak můžete mít doprovodný i sólový zvuk se stejnou barvou.

Při každém doteku pocítíte nekompromisní Bogner kvalitu, na které si Reinhold tolik zakládá. Dokonce jsem si všiml, že se zdířky jako by brání levným propojovacím kabelům a vyžadují kvalitní jacky (zřejmě lehce odlišné tvarování). Bogner si je natolik jistý svou pozicí, že dokonce neposkytuje žádnou marketingovou spolupráci (tzv. endorsing), takže i ty největší hvězdy si u něho musí gear zakoupit!

K Bogneru mám přímo osobní vztah, protože dávné vyzkoušení výměnného preampového modulu Randall XTC (což, jak asi tušíte, je přesmyčka Ecstasy) ve mně tenkrát zažehlo touhu po tomto systému, na který hraju dodnes. Měl jsem tedy možnost pedál porovnat s miniaturizovaným preampem Salvation Audio Xtacy, který jsem v mnoha testovacích nahrávkách srovnával s originální hlavou Bogner, takže ten zvuk dobře znám. Tři lampy v modulu a perfektně vyladěný obvod sice dávají přesvědčivější a prostorovější výsledek, ale krabička se ctí obstála i v tomto nerovném souboji.

Abych pořád nepěl jenom oslavné ódy, musím dodat, že jsem ze stejné řady vyzkoušel i černý Uberschall (podle kultovní těžkotonážní hlavy), ale ten mě zas tolik nebavil. A nebyl jsem v tom zjevně sám, protože tenhle model se před časem vyprodával s masivními slevami. Naprosto unikátní zapojení koncového stupně Uberschallu tak paradoxně odolalo i samotnému autorovi, a přes četné pokusy i modulárních tvůrců nehraje žádná jiná platforma tak jako tento originální zesilovač pro milovníky podladěných riffů. Na tento typ zvuku se tak musím spokojit s modulem à la Diezel :) Posledním do party velkých dvou switchových krabic je tak La Grange pro old school plexi sound. Blue pedál je totiž vnímaný spíše jako plexi modernějšího střihu.

Bognery znatelně zatřásly trhem a spolupodílely se na vzedmuté vlně čím dál parádnějších efektů, ze kterých si dnes můžeme vybírat. I exotický guru však naslouchá zpětné vazbě svých zákazníků a po pár letech přišel s inovovanými Red a Blue pedály s nejdůležitějšími a nejoblíbenějšími funkcemi, ovšem ve výrazně zmenšených mini verzích.

V mezičase se mi v pedalboardu natrvalo uhnízdil Blue mini, takže se na něj pojďme podívat trochu blíž. Krabička je sympaticky malá tak akorát, masivní, poměrně těžká a pořád vzbuzuje dojem kvalitních komponent. Pouze zvolený odstín modré barvy příliš nelahodí mému oku. Nádherná světlá metalíza velkého Blue se mi líbí daleko víc. Jenomže hraje tak dobře, že jsem svoje oko přimhouřil.

Vynikající je hlavně v nižších gainech až po AC/DC hot crunch, parádně si rozumí se single coil snímači. Zůstává doporučení zapojovat do clean preampu/kanálu. Bez něho jsem výšky točil pořád na maximum. Korekce jsou ale výborně posazené a chovají se jako u lampového aparátu, máte navíc možnost si trimmerem upravit frekvenční rozsah středů. Kde Blue mini kraluje, jsou ovšem basy, obvyklá to slabina krabiček. Tady jsou perfektně artikulované, nepřehnané, nezahuhlané a užívám si jejich energické pumpování naplno i ve sluchátkách.

Ve srovnání s blue kanálem lampového preampu se mi krabička dokonce líbila možná i o trošku víc. Je to inspirativní, pestrobarevný zvuk, na který vás baví hrát. Když jsem chtěl jednou něco jenom narychlo vyzkoušet (než začne fotbal), přistihl jsem se, že drnkám už půl hodiny a zápas dávno probíhá. Tak dokáže být tento zvuk návykový. Nedávno jsem zase potřeboval na speciální akci napodobit zvuk Zeppellinů, AC/DC a Ozzyho. Blue mini mi je poskytlo pouhým přepínáním úrovně gainu L/M/H.

Balení je tentokrát jednodušší než u větších sourozenců, ale pořád s výjimečnými detaily, jako je čtvercový výřez v molitanu, ve kterém je usazeno plato gumových nožiček.

Na dalších pedálech Reinhold Bogner spolupracoval s audio legendou největší – Rupertem Neve. Ale o nich třeba někdy příště. Zatím můžete vyzkoušet být s efekty Bogner Ecstasy drze kreativní, unikátně inspirativní a umně inovativní jako jejich autor.