Klidná síla Autumnist pokračuje ve fascinující indie elektronické jízdě

Vlado Ďurajka aka Autumnist je perfekcionista a při vydávání nových desek se rozhodně neřídí časem. Než se rozhodne, že vyšle mezi posluchače další várku své pečlivě prokomponované muziky, uběhne obvykle bezmála pětiletka. Ani s novinkou Anatomy Of Shadows nespěchal a na nahrávce je to poznat. V pozitivním slova smyslu samozřejmě.

Jméno Autumnist vždy vytáhnu, když potřebuji zmínit projekt, který je moderní a zároveň hudebně konzistentní. Už v době, kdy Vlado fungoval jako Abuse (tedy do roku 2008), byla jeho doménou temná instrumentální hudba, která si brala inspiraci z dubu, IDM elektroniky à la UNKLE nebo Coldcut. Pokaždé do své hudby dokázal naroubovat v té době módní atributy, aniž by ovšem ztratila svoji tvář. Zatímco na albu The Great Outdoors jsme si do sytosti užili skrečovacích orgií, na bezejmenné desce z roku 2009 nás autor zahltil shlukem samplů a noir jazzových nálad. Jedenáct let stará kolekce Sound Of Unrest poprvé přitakala většímu využití vokálů, zatímco poslední deska False Beacon dala větší prostor akustickým instrumentům. Že už jste tento text někde četli? Ano, částečně jsem využil mé zamyšlení nad činností projektu z roku 2013, které stále poměrně přesně vystihuje i současné rozpoložení Autumnist v době, kdy přichází s albem Anatomy Of Shadows.

Temná a přitom ne depresivní. Taková je hudba, kterou tvoří Vlado Ďurajka se svými spolupracovníky. Tematicky reflektuje čím dál složitější přítomnost včetně politických konotací. „Je to svět, který nás snadno zatlačí do kouta a zahltí pocity neviditelnosti a bezvýznamnosti; hledáme v něm pomyslná i konkrétní útočiště, která jsou nám zároveň důvěrně známá i nedosažitelná… můžeme jen doufat, že jednoho dne najdeme pomyslnou 'díru v dešti', kterou unikneme,“ vysvětluje pozadí klipovky Hole in the Rain zpěvák a autor textu Gabriel Kain. Dvojskladba My Delegation / Burst si pohrává s ironickým podtónem, zatímco baladická Softie vnáší do primárně pochmurných vizí prvek uklidnění. Podobné poselství ale nabízí i samotná muzika. Texty ho pouze podtrhují.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Autumnist není sólovou jízdou Vlada Ďurajky. Významnou roli hrají dlouholetí spolupracovníci bubeník a hráč na trubku Matúš Homola, kytarista a elektronik Pavol Hubinák, basák Martin Turzík, ale i celá paleta zpěváků, od už zmíněného Gabriela Kaina, přes Ninu Kohout až k Richardu Imrichovi. Oproti minulému albu False Beacon se kolektiv Autumnist rozrostl o další interprety, jakými jsou například Matus O. nebo Crystal Blues. Střípky nápadů, textů, melodických útržků a stovek samplů (tentokrát prý často od starých krautrockových kapel z 60. a 70. let, ale i klasického EBM, IDM nebo disco zvuku Giorgia Morodera), byly zanořeny do tradičního, hutného pseudodubového základu a celý ten obrovský konglomerát byl následně pomalu zpracován do svojské podoby Autumnist. Hudba Vlada Ďurajka se podobá diamantu, který nemá hladké, vyleštěné plochy, ale je plný drobných tvarů, které je možné opakovaně nasvěcovat z různých stran a úhlů a jejich odlesky stále mění svou podobu.

Jednou zní jako Depeche Mode s přiznaným bluesovým feelingem (Hole in the Rain), jindy se blíží tvorbě analogově elektronických jezdců, jakými jsou například K-X-P nebo dokonce i populární Air (Burst), hutná Table Mountain je fiktivním záznamem UNKLE jamujícící s blízkovýchodními elektronickými muzikanty, zatímco The Other Coltrane, plná výrazných vstupů dechových nástrojů, se blíží ke světu Arve Henriksena nebo Nilse Pettera Molværa.

Autumnist se podařilo znovu sestavit komplexní koláž, která se opakovanou reprodukcí neohraje. Částečné odstřižení od každodenního kvasu hudebního průmyslu mu navíc dává možnost uchovávat si zvukovou unikátnost. Anatomy Of Shadows je dalším silným albem z dílny Vlada Ďurajky a jeho spolupracovníků, které si zaslouží naší pozornost.

Autumnist – Anatomy Of Shadows

Deadred rec., 44:01, 2024

85 %