Přejít k hlavnímu obsahu
Každý písničkář je prostě voyeur. | Foto: Anna Baštýřová
Každý písničkář je prostě voyeur. | Foto: Anna Baštýřová
Jakub Mühlfeit -

Kolektivní Halucinace: Všechno, co máš, je Nejistota

Když jsme dotočili naše třetí řadové album, tak jsme se rozhodovali, kterým směrem se vydáme. Bylo nám jasné, že se nebudeme vracet do velkého studia pro velký zvuk, ale rozvineme směr, kterým jsme se vydali s Tomášem Neuwerthem při nahrávání třetího alba Reality intimní prostor chat a chalup prostoupený duchem sounáležitosti a blízkosti. Měli jsme nějaké favority producenty a s těmi jsme si volali a scházeli se. Jako osudová se ukázala schůzka v kavárně na Vinohradech s Tomášem Havlenem. Povídali jsme si o všem možném a nakonec i o hudbě. Příjemné setkání jsme ukončili slibem, že se potkáme o prázdniny v Zadní Třebáni v podkroví u našeho bubeníka Tomáše Příkaského a nahrajeme singl. Píseň Já čekám dál se povedla, vyhrála Velkou Sedmu Radia 1 a byla příslibem pro nahrávání alba, které mělo následovat.

Album Nejistota jsme tedy nahráli v podkroví v Zadní Třebáni o prázdninách 2023. Tomáš Havlen přijel vlakem do Řevnic s celým svým studiem na zádech, poslechl našich cca třicet písniček, které jsme tak či onak zaranžovali. Opoznámkoval je a společně jsme se shodli na deseti písních, které nahrajeme.

Vystěhovali jsme bubeníkovu ložnici, futon dali nahoru pod střechu, postavili jsme bubny, mikrofony a začali nahrávat. Nahrávali jsme od rána a večer jsme chodili na jídlo do restaurací v okolních obcích. Tak vznikly základy písní. Po prázdninách jsme se začali potkávat u Tomáše Havlena ve studiu v Libni a finálně aranžovali.

Neobešlo se to bez sdílení hudebních inspirací. Třeba píseň Zelené víly jsme chtěli obestřít zvukem kafkovské Prahy. Lásku jsme ukotvili, jak říkal Tomáš Havlen, oldschoolovým beatem, který jsme přinesli, Pompeje byly postaveny na samplu, který jsme měli uložený jako Mladá fronta Dnes, nikdo dnes už neví proč. Nakonec jsme dodali finální zpěvy.

Album, které jsme vydali letos na jaře, je důkazem, že každý písničkář je prostě voyeur. Písně jsou naším pohledem na atmosféry doby svého vzniku. Je to pohled na svět viděný jako skrýš emocí v balíčku s hudbou a poezií, smíšený, propojený a připravený stát se součástí vaší reality. V každé písni je člověk, který k vám promluví, pravdivý člověk s rentgenovýma očima, do kterých můžete nahlédnout, pokud chcete. Jediné, co musíte udělat, je naslouchat. Kdo může říci, že se v poslední době necítil jako by se křečovitě držel posledního vagónu vlaku, jenž jede čím dál rychleji skrze stanice, o nichž nikdy neslyšel. 

Všichni čekají, až se vrátí starý dobrý svět. Bude to ale nejistota, která nás obejme, aby všechny osvobodila.

Chtěli jsme se spolu s Tomášem Havlenem pokusit namíchat kombinaci neotřelých zvuků a témat, která se na nás v současnosti valí. Chceme si pak po letech sednout a poslechnout si tohle naše album a zpětně pozorovat, co se tehdy dělo v nás, i kolem nás. Chceme, aby ten z vás, kdo si album poslechne, vždy znovu pocítil ducha doby.

Jak jste nahrávali a jaké téma má vaše aktuální album? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz

Tagy komunita Jakub Mühlfeit Tomáš Havlen Tomáš Neuwerth

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Jakub Muhlfeit
Frontman Kolektivní Halucinace. Jsme to, co vám chybí, co se nedá vyčíst z výplatní pásky, co se nedá spočítat na vagóny a vyvézt do Číny, co se nedá ani posadit na klín a nechat to mávat plyšovou t…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY