Přejít k hlavnímu obsahu
Jan Hamerský -

Kombo PRS Archon 25: Tak málo? Neboj, za chvíli to bude až moc...

Známý mi vyprávěl anekdotu z druhé ruky. Byla o kombu Radima Hladíka. Dotyčný zvukař měl v Lucerně z jeho třiceti wattů velkou srandu. Humor ho přešel ve chvíli, kdy před kombo nastražil majka. Pak už raději vysmátého Hladíka požádal, ať si ho stáhne. PRS Archon 25 se sice tahle story netýkala, ale stejně ho do ní lze dosadit.

Dvanáctipalcový reproduktor Celestion a možnost přepnout kombo z 25 na 13 wattů dávají jasně najevo, že se sice hodí pro domácí cvičení a nahrávání, ale že utáhne i živé vystoupení. Zároveň má PRS Archon 25 stejně jako kytary téže značky velmi široký záběr. Aniž byste si vyčítali, že aparát nutíte do něčeho, co mu nedělá dobře, zahrajete si přes něj blues i heavy metal. Komu by se však kombem vyvíjený akustický tlak i tak zdál málo, aparát může napojit na externí reprobox. Možné impedance jsou stejně jako sesterské Sonzery 4, 8 a 16 ohmů.

Osobně mě však čistý zvuk uchvátil natolik, že jsem se zdráhal té mašině víc zasolit. Možnosti, jež na sobě nezávislá ovládání dvou kanálů skýtají, totiž nejlépe vyniknou při žádném až velmi mírném zkreslení. Ze dřeva vytáhnou jen to nejlepší. Očekávejte basy, ze kterých už kecky nedostanete, po přepnutí na režim „bright“ výšky, jimiž se bez problémů oholíte a nakonec ještě hojivý balzám typických nosových středů. Zabudovaný reverb navíc výsledku ještě dodá na objemu.

Nehledáte-li přístroj na míru svému žánru a naopak apec, který obsáhne, nač si jen vzpomenete, pak je aparát PRS Archon 25 právě pro vás. Oproti sesterské Sonzeře nabízí nádavkem tišší režim. Cena čtyřiceti tisíc korun tomu přirozeně odpovídá. Na druhou stranu, srovnatelné „Mesiny“ jsou ještě o sedm až deset litrů dražší, a přitom nemívají tak široké uplatnění. Jdete-li přednostně po zvuku, nikoliv značkách, jděte tedy i po kombech od Paula Reeda Smitha.

Tagy PRS PRS Archon 25

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.

Jan Hamerský
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se t…
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY