Koncert zblízka: Dave Matthews Band vědí, že hudba je jen jedna

Přes dvě a půl hodiny bavili vysočanskou halu svými sofistikovanými hudebními partiturami Dave Matthews Band, kteří se pyšní týmem vášnivých a profesionálních muzikantů. Formace podala hvězdný výkon, představila nové písně z poslední desky Walk Around The Moon, které směle konkurují starým peckám a ostudu rozhodně neudělaly.

Sestava v čele s frontmanem Davem Matthewsem (kytara, zpěv), kterou dále tvoří bubeník Carter Beauford, trumpetista Rashawn Ross, saxofonista Jeff Coffin, kytarista Tim Reynolds a klávesista Buddy Strong, ohromila instrumentálními schopnostmi a v jamech a vlastních sólech plynule střídala a mísila rockové, popové, funkové a jazzové melodie, jimiž vdechovala starým ikonickým skladbám z devadesátek nový feeling.

Na úvod zazněla nečekaně skladba Pig z desky Before These Crowded Streets z roku 1998, v níž se Dave textově vymezil vůči testování prasat na jejich práh bolesti (původní název tenkrát zněl Don't Burn the Pig). Funkové a jazzové rytmy se záhy reinkarnovaly do hitovky When The Worlds Ends (album Everyday), v němž groovy Matthewsův refrén začal nabírat na síle a stal se plnohodnotným nástrojem konkurujícím zbytku ansámblu. Celá kapela začala hrát tvrdě a emotivně zároveň.

I o nových skladbách jako Walking Around The Moon, kterou uvedl Dave, platilo, že inspirace na téma přišla během covidové epidemie při procházce lesem a sbírání houbiček, a že (jako třeba v nádherné baladě Virginia In The Rain) falzet i crescendové postupy a tím vyvolané napětí vyplývaly na povrch o poznání víc než ve studiové verzi.

Ke koncertům Dave Matthews Band patří nepochybně i jamy. Ani pražská zastávka nebyla výjimkou a divák si přišel na své. Zatímco v devadesátkách byla bubenická či kytarová sóla během mamutích turné stadionových kapel (Guns N'Roses) leckdy utrpením pro posluchače, jazzové kreace především žesťového mága Rashawna Rosse, který podával nadlidský výkon snad při každém nadechnutí, ale i klávesové variace či rocková sóla Tima Reynoldse pumpovaly do ušních bubínků přítomných nepředvídatelné harmonie s podmanivými melodickými zvraty.

Noc ve vysočanské hale sice nebyla naplněna největšími hity, Dave Matthews Band byli ale silní kramflecích v každém taktu a nijak nevadilo, když byla píseň pozitivně narušena nečekaným nástrojovým sólem. Funková Too Much a méně neodbytná Anyone Seen the Bridge s prvky blues, folk rocku či math rocku ukazovaly ve svých jamech, že se nejedná o bezcílné bloudění a blábolení, ale o duchaplnou improvizaci, za níž by se nestydělo žádné cikánské flamenco.