Koncert zblízka: Electric Guitarlands

Pořádal ji místní nadšenec Martin Bílek, úspěšný reprezentant v mezinárodní kytarové soutěži Electric Guitarlands, na kterou obvykle navazuje turné porotců a soutěžících. Dopředu jsem nastudoval, že to není zdaleka první rocková akce v malebné slovácké obci, a dorazil jsem zrovna na začátek zvukovek, kdy Steve Bolton vtipně testoval mikrofon: „Check, check, Czech Republic“ a spokojeně glosoval, že ho konečně nikdo nenutí kytaru zeslabovat. V pohodové atmosféře jsem začal korzovat mezi muzikanty, probírat jejich kytarové vybavení i přístup k řešení zvuku pro tohle tour. Vyslechl jsem při tom spoustu zajímavostí a příběhů.

Emiliano Tessitore (Vinnie Moore, Uli Jon Roth, Mark Boals, Doogie White...)

Sympaticky výřečný Ital, firemní hráč zesilovačů Mezzabarba, jehož doprovod obvykle vyhledává při evropských akcích světoznámý Vinnie Moore. Svoji Trinity 50W head poskytl dalším účastníkům zájezdu a sám kvůli jednoduchosti a rychlosti chystání hrál na Fractal AX8 přímo do pultu. Presety Friedman s různým nastavením ekvalizéru + Giacomo Pasquali custom IR mu fungují k jeho spokojenosti. Kdyby byl větší prostor, samozřejmě by jako základ zvuku použil hlavu Mezzabarba a z Fractalu přes čtyřkabelové zapojení tahal jenom modulační efekty a dozvuky.

Custom telecaster Damiani se dvěma humbuckery a zvukem lespaula je teď jeho hlavní kytara. Protože také používám italský gear (RCF, Acus) a moje životní Top2 nahrávka je italský tribe metal Sadist, probrali jsme ještě další italské výrobce i stále živou scénu extrémního metalu v Římě. Ke komplexní odpovědi na jednoduchou otázku „Proč je v Itálii takové množství rockových muzikantů, když přitom nejsilnější pozici tam má pop a indie?“ jsme se sice nedobrali, ale určitě zkuste Tessitoreho zajímavé instrumentální prog metalové album Complex melodies for simple people.

Rowan Robertson (DIO)

V line-upu turné zástupce „staré školy“, známý především ze spolupráce s legendárním Ronniem Jamesem Diem (jehož švabachovité DIO logo jsem měl jako teenager vyryté na koženém „somradle“). Používal vlastně nejjednodušší setup ze všech. 50W hlava Blackstar s 2x12 boxem a pak už jenom nakopávadlo Boss SD-1 a dnes již nevyráběný Boss RV-3 (delay/reverb). Samozřejmě takovou spartánskou výbavu má hlavně kvůli cestování, jinak má Rowan rád zesilovače Marshall, Soldano, Matchless, Wizard nebo Diezel.

Při diskuzi o kytarách (několik „partcasterů“ si dokonce seskládal sám doma) kdy jsem vzbudil jeho zájem elipsovitou jin jang barytonkou, jsme se samozřejmě dostali k jeho signovanému nástroji Valkenburg R2R, který mu postavil mistr kytarář Daniel Margasa z Las Vegas. Rowan chtěl podobnou kytaru, na jakou nahrával s DIO, takže si vybral olšové tělo s javorovým krkem, palisandrovým hmatníkem, ultrajednoduché zapojení s pouze jedním snímačem a potenciometrem volume, což doplnil efektním nachovým sunburstem.

Angel Vivaldi

Zdaleka nejen youtube futuristický virtuoz mi znovu ukázal, jak v praxi vypadá pověstná americká profesionalita. Dokonalá příprava, podklady, ochota a souhra všech doprovodných aspektů, korunovaná technicky naprosto precizním výkonem a pódiovou show. Tak si představuju působení moderního muzikanta v dnešních vysoce turbulentních podmínkách. Znovu potvrdil „hyenický teorém“, že velikost případného úspěchu podmiňuje prostý součet co největšího počtu prvků a činností. Špičkově vyprodukovaná videa s milióny zhlédnutí můžete vidět na jeho YouTube kanále, naživo ho můžete zažít na turné Electric Guitarlands. Zástup zájemců o podpis a společnou fotku po koncertě mluvil jasně.

Signovaný sedmistrunný Charvel Nova s výrazněji vybraným spodním rohem pro lepší přístup při jeho speciálních tapingových technikách je jeho jediným nástrojem na tour, přestože signovaných Charvelů Nova má celou sérii. Znovu se tu projevil tour faktor a nutnost svůj obvyklý gear zjednodušit a zmenšit. Dlouho vybírané tremolo Gotoh 510 zablokované udělátkem Tremol-No bez stavěcích šroubků, které prý pořád ztrácel, doplnily ještě prototypy snímačů DiMarzio.

Angel Vivaldi miluje zvuk zesilovačů Mesa/Boogie Mark IIC+, které jsou však na zámořské cestování příliš těžké, takže hrál na Fractal FM9, který se mu ze začátku vůbec nelíbil a dlouho mu ležel ve skříni. Když však věnoval nezbytný čas pečlivému programování a přípravě, tak se Fractal v jeho očích (a hlavně uších) rehabilitoval. Na čisté zvuky pak používá presety Cameron, na crunche Friedman a na higain nepřekvapivě M/B, což doplňuje jenom trochou delaye a reverbu.

Steve „Boltz“ Bolton (Atomic Rooster, The Who a další)

Už na zvukovce udivoval Steve mohutným zvukem svého surfově zeleného strata a v rozhovoru s tímto starým pardálem na mě vyloženě dýchlo kouzlo magických 60. let, kdy Steve sypal jednu příhodu za druhou a debatu o kytarovém vybavení si vyloženě užíval. Vzpomenul na svého žlutého strata '62, který s ním pronikl až to placených fotobank, kterého ale musel před časem prodat. Pořídil si pak Gibson SG s vibrolou, ale začalo se mu stýskat po twangu. Sehnal si tedy Stratocaster Jeff Beck model, se kterým je spokojený i při častém použití páky (má rolnový nultý pražec), a při správném nastavení a používání nehrozí problémy s laděním.

Noiseless singly před zapůjčenou hlavou Mezzabarba nakopává TC Spark mini boosterem a klon overdrivem Centavo od Warm Audio. Pak už jenom ladička Boss jako další příklad jednoduchého zapojení. Doma si užívá hlavy Supro Blackmagic s přídavným 1x12 boxem, do které zapojuje i další nástroje jako lubovku Gretsch, slide Danelectro, steeel kytaru nebo třeba barytonku Eastwood. Líbí se mu temná atmosféra jako z filmů Davida Lynche nebo Quentina Tarantina, kterou tohle 25W kombo umí vytvořit. Vzápětí mi začal notovat Besame Mucho hranou na Fender Bass VI, pokračoval sdělením, že na Bass VI (hybrid mezi basou a kytarou) hrál i Jack Bruce (Cream) a měl ji pomalovanou od stejného psychedelického malíře, který vytvořil art design SG Erica Claptona.

Potom jsme také trochu zabředli do otevřených a podivných ladění, které sice podněcují kreativitu, ale je těžké do nich improvizovat. Steve vzpomenul i jednu session s bubeníkem Steve Jordanem (Rolling Stones) a sitáristkou Anoushkou Shankar, kdy se přes noc musel naučit slavný hit Here Comes the Sun od The Beatles v podivném sitár ladění, kdy si vypomohl kapodastrem na 7. pražci. Mohl by pokračovat s dalšími příhodami, ale mezitím už se čas nachýlil a stage byla připravená na kytarový večírek.

Electric Guitarlands Svatobořice

Zajímavé pro mě bylo, že ať už vyznavači školy staré lampové, nebo nové simulační, všichni kladli jednoznačný důraz na základní zvuk a efekty měli všichni jenom jako lehké koření. To bych si vzal jako doporučení od zkušených hvězd. A pak už show odstartoval Martin Bílek se svým triem (Pavel Dobeš baskytara, David Pekař bicí) a celomahagonovou novinkou od Pavlica guitars a snímači Damiani. Kytara z multiefektu Line6 HX Stomp šla přímo do pultu, znovu v rámci již vícekrát zmiňovaného zjednodušení. Které bylo rozhodně potřeba, protože v krátkém sledu na pódiu se všichni účinkující střídali, doplňovali, jamovali a bavili slušně zaplněný sál kino klubu Svatobořice, podporováni nejpracovitější rytmikou (jak někteří z nich glosovali) Francesco Caporaletti (baskytara) a Roberto Pirami (bicí).

Vypíchl bych, že i v předsálí na obrazovce právě vrcholící zápas hokejového MS Česko – Finsko ze sálu odlákal minimum lidí a drtivá většina si nadále užívala kytarovou muziku. Příjemnou souhrou okolností byla zrovna v blízkém vinném sklípku špičková fotografka Markéta Grimaux, takže se můžete pokochat profesionálním fotomateriálem v obsáhlé galerii. Díky patří také Laďovi Votápkovi, který mi doplnil technické detaily k jednotlivým pedalboardům. Závěrem nezbývá, než si přát jenom víc takových vydařených kytarových akcí. Rocknroll is not dead!