Koncert zblízka: Iva Bittová a Adam Ben Ezra – čirá radost z podstaty hudby

Světoznámou umělkyni Ivu Bittovou není třeba příliš představovat. Její svébytný projev je směsicí mnoha vlivů, kterou ona sama označuje jako vlastní lidovou hudbu. Může to být avantgarda, alternativa, ambient, jazz, rock, lidová hudba, divoká improvizace nebo přirozený zpěv či hlasová performance. Takže jsem úplně netušil, co přesně nás čeká tentokrát. Nakonec jsem byl příjemně překvapen křehkým až intimním setem, postaveným především na lidové melodice s vlivy z mnoha končin světa. Osobně přesně takhle chápu termín world music.

Čirá radost z podstaty hudby, naturální, s vnitřním prožitkem, syrová, na tradičním základě, ale absolutně nepodobná obligátní krojované cimbálovce „šroubující žárovky“ (zdvižené paže s imaginární sklenkou v ruce) ve vinném sklípku. (Poznámka pod čarou: Jeden primáš se se mnou podělil o přísně střežené tajemství folklóru, že vlastně stačí umět asi sedm nejprofláknutějích písniček a s trochou nadsázky, si s tím vystačíte na většině takových hraní.)

Iva Bittová samotná na pódiu neustále pracovala se vzdáleností mikrofonu jako doplňujícím efektem a v jednom člověku nám dopřála spoustu muziky za podpory houslí, kalimby, rytmického dupání, perkusivního klepání, různých ambientních divnozvuků nebo alikvótního zpěvu. Za nadšených reakcí publika její vystoupení uběhlo jako voda a na závěr si pozvala na pódium Adama Ben Ezru, kterého podle svých slov znala teprve čtyřiadvacet hodin. Hudba je totiž univerzální jazyk, což hned oba aktéři potvrdili nespoutanou improvizací.

Potom převzal otěže večera izraelský kontrabásník Adam Ben Ezra, aby předvedl svůj typický set nabitý (nejen) blízkovýchodní energií. Jeden kus například uvedl jako „reggae from Middle East“ a přestože rozhodně nejsem příznivce jamajských líně houpavých rytmů, tak tahle verze okořeněná ostřejšími vlivy mě bavila a v kinosále sedící publikum téměř roztančila. Vystoupení mělo takovou energii, že v jedné chvíli se diváci spontánně a samovolně přidali do rytmu i bez typického nápovědného roztleskávání interpreta na pódiu!

Došlo samozřejmě na Adamovou slapově žhavé flamenco, příčnou flétnu, foukací harmoniku, nasmyčkované zpěvy, pestrobarevné perkuse nebo řezavé kytarové zvuky vyluzované pomocí efektů na kontrabas, ale i na vítané dramaturgické zklidnění v podobě rafinovaně vystavěné ukolébavky pro Adamova syna, kterou zazpíval pouze za doprovodu klavíru.

Závěr unikátního večera patřil dalším společným kusům obou umělců, a přestože paní Iva zmínila, že mladému ohnivému Adamovi už tolik nestačí, tak si to rozhodně nemyslím. Ostatně stačí jenom letmý pohled do jejího letošního přehledu koncertů, kde figurují například Ivo Viktorin, Vladimír Václavek, Pavel Fischer, Jakub Jedlinský, Mucha kvartet, Jazz kvartet Nocz nebo Čikori a je jasné, jaká je to významná hudební osobnost. V Humpolci to byl večer ukazující krásu rozdílných přístupů, pocitů, vnímaní a různých druhů energie, která se navíc ještě propojovala do speciálních, dříve neslyšených podob. Došlo i na „standing ovation“ a po jednom vytleskaném přídavku, nebojím se říct na doslova magický moment, kdy si celý sál společně „a capella“ zazpíval Dobrú noc, má milá...

Po koncertě jsem s Adamem probíral jeho vybavení, přičemž od minula se jeho vyladěný setup příliš nezměnil. Pořád používá jako základ Ableton ovládaný midi pedály a efektové pluginy v notebooku, tak jsme se postupně dostali spíše k netradičním tipům a trikům pro cestující muzikanty.

Adam se snaží cestovat nalehko, což v jeho případě není úplně jednoduché, přestože jeho kontrabas má demontovatelný krk a může z něj udělat mnohem menší příruční zavazadlo. Je připraven na různé komplikace, a protože pětistrunný kontrabas není úplně běžné zboží, má Adam v záloze i náhradní program na případně zapůjčený běžný čtyřstrunný nástroj – což jednou i využil, když mu zavazadlo nepřiletělo do Estonska.

Názorně mi při balení ukazoval, jak půlhodiny vybíral v obchodě kufry nejvhodnějších rozměrů, aby se mu všechno potřebné vešlo do co nejmenšího počtu zavazadel. Dobře bylo vidět, jak má najetý systém: každá šňůra nebo krabička má své místo, stojan a ochranný obal (například ze dvou sešitých nákrčníků!) a nejvíc mě pobavil návlek na anténu in-ear systému z ponožky jeho malého syna.

Tento bezdrátový systém Shure Adamovi funguje bez problémů všude po světě – kromě Skandinávie, kde jsou frekvence nahuštěné tak, že občas slyší nějaké další vysílačky. Dobrý tip jsou také speciální prodlužovací šňůry podle konkrétních zemí a jejich koncovek (EU, Británie, Švýcarsko), protože různé redukce na adaptéry nejsou úplně „pódiuvzdorné“ a jeho řešení je určitě bezpečnější.

Nedávno se Adam Ben Ezra s rodinou přestěhoval do Portugalska a nejradši po štacích cestuje autem, kdy má věci více pod kontrolou. V Česku koncertuje často a rád, oceňuje vstřícné, otevřené a komunikativní publikum. Takže příště se nebojte vyrazit i na menší regionální akce, doporučuje pět z pěti doktorů Hyeniků. Můžete totiž být při jedinečném a neopakovatelném zážitku.