Koncert zblízka: The Lumineers v Praze vyprávěli velké příběhy v intimním měřítku
Večer 24. dubna v pražské O2 areně nebyl jen dalším koncertem na dlouhé šňůře The Lumineers k nové desce Automatic. Byla to oslava folkrocku v jeho nejčistší podobě – tedy syrové, procítěné a dokonale vystavěné hudby, která si v obrovském prostoru dokázala uchovat lidské měřítko a opravdovost.
Koncert otevřela novinka Same Old Song – hned od prvních akordů bylo cítit, že kapela nový materiál nezahlcuje nánosy produkčních efektů. Jemné vrstvení akustických kytar a střídmá bicí podpořily Wesleyho Schultze v jeho klidném, ale přesvědčivém vokálním projevu. Hned poté přišla fanoušky vítaná starší skladba Flowers in Your Hair, která svou veselou, „táborákovou“ atmosférou rozproudila první vlnu zpěvu v publiku. Krátká, ale silná ukázka, že síla písně nespočívá v délce, ale v emocích. Submarines a Keys On The Table nabídly kontrast mezi rytmickou, skoro taneční energií a melancholickým rozjímáním, které je pro Lumineers typické. U Submarines potěšilo energické piano a lehce „klaunovský“ rytmus, který vybalancoval vážnější tón dalších skladeb.
Skladby Where We Are a A.M. RADIO z nové desky Automatic ukázaly, že kapela dál rozvíjí svou schopnost budovat atmosféru v několika vrstvách: akustické nástroje, jednoduché perkuse, pozvolné vrstvení backvokálů. V Where We Are byla znát precizní práce se ztišením v mezihře – moment ticha před refrénem měl na publikum téměř fyzický dopad. Podobně A.M. RADIO brilantně využilo smyčcový doprovod k jemnému podbarvení refrénu bez přehnané sladkosti.
Cleopatra byla ozvláštněná krásným houslovým úvodem, který nebyl na albu – nádherný moment, kdy bylo cítit, jak kapela přetváří své starší písně pro koncertní pódium. Donna přinesla naopak zpomalení a jednu z nejemotivnějších chvil večera. Schultz zpíval s minimálním doprovodem a každé slovo mělo prostor zaznít naplno.
Pak přišly na řadu hity Ho Hey, Angela, Slow It Down.
U Ho Hey Wesley doslova rozpůlil publikum – zatímco jedna půlka křičela „Ho!“, druhá odpovídala „Hey!“ — efekt jednoduchý, ale nesmírně účinný. Angela byla famózní nejen díky Schultzovu vokálu, ale i díky jemnému, táhlému zvuku violy v pozadí, který skladbě dodal nový, až filmový rozměr.
Druhá polovina večera přinesla pořádnou nálož energie: BRIGHTSIDE s chytlavým refrénem, emotivní Sleep on the Floor s explozí refrénu přesně v pravý čas, a poté rozmáchlý Big Parade, který si přímo říkal o mávání rukama v publiku. Z nových písní výrazně zazněla You're All I Got, s odvážnější elektrickou kytarou, která posunula zvuk kapely o kousek blíž rockovému teritoriu. Salt and the Sea opět ukázala schopnost pracovat s minimálními prostředky – dominantní klavírní motiv, jemné smyčce a Schultzův naléhavý hlas stačily k vytvoření téměř katedrální atmosféry.
Závěr patřil peckám Automatic a Ophelia – obě skladby připomněly, jak moc kapela věří v sílu jednoduchého refrénu a správně načasované gradace. Předposlední Leader of the Landslide v sobě nesla i krátkou citaci z legendárního You Can’t Always Get What You Want od Rolling Stones – nádherný moment, který rozesmál i dojal zároveň. Při Charlie Boy, kde se přidal předskokan Michael Marcagi, a v křehké Gale Song se atmosféra na chvíli proměnila v tiché rozjímání. Závěrečná Stubborn Love pak všechny emoce večera shrnula do mohutného, společného refrénu, při kterém zpívala téměř celá hala.
Z muzikantského hlediska byl koncert doslova lekcí v práci s prostorem a dynamikou. Každá skladba měla svou logiku: aranže byly vrstvené postupně, nástroje se přidávaly s citem, a nikdy nedocházelo k přeplácanosti. Skvělá byla i práce s tempem – tam, kde jiné kapely přidávají na hlasitosti, The Lumineers často raději zpomalili, ubrali a tím vytvořili napětí, které se později přirozeně vybíjelo v refrénech.
Schopnost muzikantů střídat nástroje (někdy i dva až tři během jedné skladby) působila přirozeně a dodávala koncertu punc autenticity.
Zvuk byl křišťálově čistý: žádné přehnané basy, jasné rozlišení jednotlivých nástrojů, nádherně slyšitelné vícehlasy a parádně zvládnutá dynamika publika. Nešlo o hlučnou show, ale o inteligentně vystavěný koncert, který ukázal, že opravdové emoce nepotřebují okázalost, ale pravdivost.
The Lumineers
24. 4. 2025
Praha, O2 Arena
Setlist:
Same Old Song
Flowers in Your Hair
Submarines
Keys On The Table
WHERE WE ARE
Asshole
A.M. RADIO
Cleopatra (s houslovým intrem)
Donna
Ho Hey
Angela
BRIGHTSIDE
Ativan
Sleep on the Floor
Plasticine
Big Parade
You're All I Got
Salt and the Sea
Gloria
Slow It Down
Automatic
Ophelia
Leader of the Landslide (s úryvkem z You Can't Always Get What You Want od The Rolling Stones)
Charlie Boy (host Michael Marcagi)
So Long
Gale Song
Stubborn Love
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
