Koncert zblízka: Ostravou se prohnala metalová smršť jménem Pantera

Pantera v současné sestavě, kdy zesnulé bratry Abbottovy nahradili zkušení borci Zakk Wylde a Charlie Benante (Anthrax), už nějaký ten pátek objíždí haly po celém světě, a tak si každý mohl udělat představu o tom, jak bude večer asi vypadat. Z nadšených reakcí publika se dalo vytušit, že své návštěvy zřejmě nikdo nelitoval.

Jako první se ještě před teprve plnící se halou představili punk/metaloví Child Bite. Ti se potýkali s klasickým problémem předkapel, a sice s ošizeným, nepříliš dobrým zvukem. Kapela na sebe ovšem strhla pozornost svým energickým projevem. Jejich alternativní hardcore punk mohl v některých pasážích připomenout staré dobré Dead Kennedys, a to i díky vokálům frontmana Shawna Knighta. Ten jinak skvěle komunikoval s publikem a společně se šlapající kapelou jej solidně rozehřál pro další aktéry. 

Následující Power Trip na to vlítli asi o deset minut dříve než byl avizovaný čas. Zvuk měli o poznání lepší a mohutnější. Tito řezníci z Dallasu předvedli solidní divočinu, burcovali stále početnější obecenstvo a na place se tak začaly tvořit první circle pity.

Hlavní hvězda večera nastoupila s úderem deváté hodiny a svůj set odpálila skladbou A New Level. Masivní sound překvapil svou čistotou, kdy byl každý nástroj nádherně srozumitelný. Wyldeova kytara byla opravdu heavy, s každým Benanteho úderem na rytmičák jako byste dostali pořádnou facku a všudypřítomný byl také jeho zvonivý ride. (Pokud se nepletu, tak šlo o custom Paiste RUDE Mega Bell Ride 22''). Basa Rexe Browna byla mohutná a řinčivá, a nad tím vším čněl nekompromisní řev Phila Anselma. Poté došlo na skladby z desky Far Beyond Driven, kdy hlavně Becoming a následující I'm Broken měly neskutečnou sílu. Druhá zmíněná pak ještě překvapila upraveným závěrem, jenž byl výtažkem z písně By Demons Be Driven.

Když se Anselmo zmínil, že následující věc budou znát zřejmě jen hardcore fanoušci kapely, spustili Suicide Note Part 2 z desky The Great Southern Trendkill. Z tohoto alba pak zazněla ještě pomalá Floods, během níž se za kapelou promítaly záběry Vinnieho Paula a Dimebaga Darrella, a která společně s This Love patřila k jakýmsi vrcholům večera. Album Reinventing The Steel bylo naopak zcela vynecháno.

Zakk Wylde plnil svou roli dokonale. Základní riffy hrál většinou přesně jako Dimebag Darrell, zároveň do nich ale vložil svůj vlastní, osobitý styl. Co se týče sól, klíčové party hrál stejně jako jejich autor, jinde byl zase sám sebou. Je dobře, že Wylde nehraje jako Dimeův klon, což většina lidí při ohlášení reunionu možná očekávala. Dokonce se snad původně spekulovalo o tom, že Zakk bude používat všechno Dimebagovo vybavení, kytary, zesilovače a podobně, k čemuž ale nakonec naštěstí nedošlo a bylo rozhodnuto, že Zakk zůstane Zakkem. Pro turné Pantery používá své zesilovače Wylde Audio, stejně tak jeho kytarový arzenál tvořily Warhammery Wylde Audio. 

V rukou basáka Rexe Browna byla poté, co se v minulém roce vrátil do stáje Spector, k vidění baskytara této značky, namísto dříve užívaného Gibsona Thunderbird. Brownův zvuk tvrdily zesilovače Mesa Boogie a v jeho šlapkovišti bychom pak našli kousky jako BassRIG Super Vintage od Origin Effects, také jejich Cali76 Bass Compressor či Darkglass NSG Noise Gate. Když pak ve slepenci skladeb Domination/Hollow udeřil do svých strun, doslova to člověka uzemnilo.

V úplném závěru samozřejmě nesměly chybět profláknuté Walk a Cowboys From Hell. Po jediném přídavku Fucking Hostile zaskřehotal Anselmo v triku The Smiths úryvek Stairway To Heaven a po necelé hodině a půl bylo definitivně po všem. Muzikanti se následně za zvuků How Soon Is Now? (ano, té skladby od The Smiths) odporoučeli z pódia.

Ostrava zažila doslova metalový svátek. Pantera ukázala, že její reunion má smysl, a svým výkonem o tom musela přesvědčit i ty největší pochybovače.