Koncert zblízka: Steve Vai uspořádal v Brně příjemný rodinný večírek

Brněnské zastavení nicméně vůbec nezačalo hladce. Tour karavanu totiž zdrželi na deset hodin (!) na maďarských hranicích. Po facebooku už začaly kolovat „zaručené“ zprávy, že koncert bude zrušený, jako se to nedávno stalo Joe Satrianimu. Navíc zvolený prostor kulturního domu Semilasso mezi brněnskými komentátory nebudil příliš důvěry, a zkušenosti kolegů hlásající na základě minulých koncertů, že Steve ušní bubínky návštěvníků rozhodně nešetří, mě taky lehce zneklidňovaly. Tak jsem si nachystal špunty a obrnil se trpělivostí.

Představovat Steva Vaie by bylo nošení strun jeho tříhlavé hydře (která nakonec samozřejmě taky vycenila svoje zuby a nechala všech svých 36 strun rozeznít). A takyže na něho dorazilo poučené publikum doslova všech věkových kategorií. Vai fans dobře vědí, že Steve svoji dechberoucí technickou ekvilibristiku vyvažuje masivní porcí emocí, duše a prožitků, takže jeho koncert není zdaleka jenom pro technické typy. Mezitím jsme mohli sledovat cvrkot opožděných příprav, podpořit umělce nákupem merchandise (obhospodařovaného Steveovým synem) nebo se naladit oficiálním deníkem z turné.

Odměna za čekání v podobě kytarového ohňostroje

Po osobní omluvě za zpoždění a pochvale technikům, že stihli celou show nachystat za pouhou hodinu a půl pak vypukl pestrobarevný, více než dvouhodinový kytarový ohňostroj, podpořený fantasticky sehranou rytmikou, prokládaný Steveovými komentáři a doprovázený videoprojekcí, multismyslově prohlubující prožitky z každého konkrétního songu. Svůj sólový prostor dostali nejen všichni spoluhráči, ale dokonce i technická crew s vrcholem při největším hitu For the Love Of God, který jeden z techniků obohatil operním zpěvem!   

Mocné erupce emocí vyvrcholily při mojí oblíbené Fire Garden Suite, kdy Steve nechával zahrát fanoušky na svoji kytaru (jak pak nadšeně a nevěřícně komentovali na facebooku), nebo kdy přede mnou jeden z nich nadšeně křičel: „On mě nechal zapáčit! To je nejlepší den mého života!“. Hromadné skandování při Liberty i mě, starému cynikovi, orosilo oko a tyto intenzivní zážitky nenarušilo ani záchodové mudrování o tom, že ten Kemper se prostě lampám nevyrovná. Místní „znalci“ ale byli zřejmě tělem i duchem úplně jinde, protože jak ukazuje Maťo Mišík a jeho Kytarová zbrojnice ve foto reportu z pražského vystoupení o den pozdeji, žádný Kemper na scéně nebyl. Steve hraje na svoje signované modulární lampové preampy Synergy, čerstvě doplněné novými 1U koncovými zesilovači Fryette.
    
Procesor Fractal Axe FXIII má Steve pouze na efektování, které ovšem bylo po celý koncert velice decentní. I zvuků měl vlastně jenom pár a veškeré zvukové nuance řešil většinou pouze střídáním kytar a svými magickými prsty. Protože nedávno přešel na pódiu na in-ear odposlechy, ani celková hlasitost nebyla nijak přehnaná a špunty jsem nakonec ani nevytáhl. Dokonce ve větší míře neproběhlo dnes tak typické „mobilní pruzení“ a lidé si obvykle udělali jenom fotku nebo krátké video, mobil schovali a dál pozorně poslouchali.

Při odhalení Hydry se sice les telefonů zvedl, ale velice rychle taky zmizel. Nakonec i sál Semilassa byl zaplněný tak akorát, takže i to přispělo k vyloženě pozitivní a domácké atmosféře celé akce. Když jsem jako pubescent pochodoval po Vsetíně s walkmanem na uších, ze kterého pravidelně valilo Passion & Warfare, ani ve snu mě nenapadlo, že něco takového někdy zažiju.

Zážitky nejvěrnějších fanoušků

A to zdaleka nebylo všechno, protože jsem ještě vyzpovídal účastníky Meet & Greet, kteří před koncertem v pouhých šesti lidech měli Steva na tři čtvrtě hodiny sami pro sebe! Byli dopředu instruováni druhým Steveovým synem, že táta má rád otázky třeba na duševní stránku hudby a bude úplně otevřený. Rozhovor se organicky a nečekaně rozběhl o filmu Crazy (2008) věnovaném Hanku Garlandovi, legendárním kytaristovi z Nashvillu. Film produkoval jeho společník z vydavatelství Favored Nations a Steve si tam střihl roličku další legendy – Hanka Williamse, podobně jako si tam kytarová superstar Tony Macalpine zahrál kytarovou superstar Wese Montgomeryho. Pro zájemce je celý film zdarma k vidění na youtube.

Přišla řeč i na podrobnosti o albu Vai/Gash – Steve vykládal, jak si zaboha nemohl vzpomenout, kdo nahrál bicí. Až na několikátý pokus a telefonát se dobral výsledku, že to byla slečna, která tam zrovna před třiceti lety dělala nějaký konkurz (Tiffany Smith, pozn. red.). Nebo jak originální pásy, které se téměř rozpadaly, „restaurovali“ v troubě při °170 půl hodiny z každé strany. Nebo o tom, jaký byl Gash divočák a skvělý performer na pódiu, který mohl mít velkou budoucnost.

Další debata byla o tom, jak Vai trénuje hlavu, aby hrál melodie a muziku a ne jenom nacvičené stupnice a módy. Nebo že se Joea Satrianiho ještě zeptá, proč byl český koncert zrušený (chystají další G3 s Ericem Johnsonem). Nebo jak to bylo a (ne)bude se třemi písničkami, které Steve udělal s Ozzy Osbournem v době natáčení Ozzmosis. Znalci vědí, že jednu z nich přehrál Zakk Wylde a na desce se objevila, další je na Vai/Gash albu a poslední je pořád v trezoru vydavatelství. Vai ale dodal, že mu tehdejší úniky informací přinesly největší publicitu v celé jeho bohaté kariéře.

Steve Vai také uvedl, že má spoustu plánů – můžeme se například těšit na akustické album, které sám nazpívá. Nejvyšší level Meet & Greet zahrnoval i návštěvu pódia s možností technického vysvětlení a focení nachystaného gearu. Kolegy jsem odchytil hned po akci, kde jim zářily tváře, ukazovali fotky, překotně vykládali zážitky a vstřebávali právě proběhlé setkání s kytarovým bohem, který byl ale příjemný, přirozený, gentlemanský jako vlastně celá jeho úspěšná kariéra. Dokonce se ptal, jestli vyslovil při narozeninovém přání správně jméno věrného fanouška ;) Není divu, že se potom dotyčnému „Bubákovi“ podlamovaly nohy.

Záverečnou třešničku na dortu mi povykládal Maťo Mišík z pražské show, kde byl poprvé na Vaiovi i Jarmut Gabriel (Krucipusk a další, pozn. aut.). Jeho dojetí po koncertě si všiml technik a když se dozvěděl, že má Jarmut zrovna narozeniny, pozval ho na pódium, aby si mohl osahat mistrovu kytaru, a dostal i jeho trsátka. Co může být lepším důkazem toho, že mezi nás sestoupil laskavý kytarový bůh s celým svým týmem. Díky a příště jedu zas! Zatím si pustím záznam z italského Milána.