Koncert zblízka: Wardruna ve Foru Karlín zaujala syrovostí i poetikou severské mytologie

Po vstupu do sálu člověk nemohl nezaregistrovat obrovské bílé logo kapely na červeně podsvíceném pozadí. Jedná se o vázanou runu s významem „strážce tajemství“ nebo „ta, která šeptá“. A to je také základní pocit, který Wardruna přináší. Tajemství, magii, něco hlubšího, co nás přesahuje. Autorem většiny temně působících skladeb je její frontman Einar Selvik, který šepot v mnoha písních také využívá. Skupina hraje na historické nástroje, jako je tagelharpa, kravik lyra, moraharpa, beraní nebo kozí rohy, lur, neverlur, brumle, nejrůznější perkuse, ale nebrání se moderním bicím, samplům a dronům. Pocit obklopení přírodou navozuje i bublající voda, krákající havran, vyjící vlk, srdeční puls, rachot kostí.

Wardruna svou show pojímá jako rituál nepřerušovaný slovy a kromě magicky uchvacující hudební produkce nabízí i nádhernou vizuální show, která je střídmá a bohatá zároveň. Textilie s režnou strukturou obestřená kolem celého pódia funguje jako obrovské plátno, na kterém se objevují výjevy související s poselstvím písně (peří, medvědí srst atd.), syté červené nebo modré barvy, nebo naopak strohá, ale efektní stínohra, která rychlým střídáním nasvícení jednotlivých hráčů vytváří vizuální děj. Kolem pódia je vkusná aplikace trávy, na něm jen nástroje a u mikrofonu naaranžovaný magický symbo paroh. Vše působí přirozeně a nepřeplácaně.

Selvik alba z poslední doby pojmenovává po zvířecích průvodcích, jako je bílý havran – Kvitravn nebo medvědice – Birna z připravované desky. Koncert otevírá bílý havran „Kvitravn“ s projekcí bílého peří, který vtahuje posluchače do rituální show svým krákáním. Skvěle zde funguje ostinátní tagelharpa a magická repetitivnost melodického tématu. Následuje „Hertan“ (srdce) nabízející rytmus srdce a zajímavě použitou brumli v popředí. Na úvod Selvik excitovaně recituje a jde cítit, že u něj opravdu nejde o uměleckou stylizaci. Fanoušci provedení náležitě oceňují bouřlivým potleskem.

Další píseň „Skugge“ (stín) využívá na max právě zmíněnou stínohru. Její zaříkávání je o „rovnováze mezi hledáním odpovědí a moudrosti uvnitř a venku“. Po ní následuje sluneční kruh „Solringen“ z alba First Flight of the White Raven, který přináší jeden z pozitivních a hřejivých momentů na pódiu, kdy za zvuku jímavé flétny animace vytváří nádherný žlutočervený kruh vycházejícího slunce. Všichni vytahují mobily a fotí.

Skladba střídá skladbu bez hluchých míst, a když je zvuku a napětí už příliš, na pódiu zůstane Selvik sám s „Voluspá“ (proroctvím Volvy). Je to skvěle vypointovaný intimní moment této prvotřídní show, protože Einar Selvik je zaříkávač par excellence, šaman, který možná i díky protonorskému jazyku, který ovládá, umí své publikum umí dokonale zhypnotizovat. Jen s kravik lyrou na pódiu vynikne jeho fenomenální hlas, kterým celé Forum Karlín doslova uhrane.

Pro mě byl jedním z vrcholů píseň „Isa“, led (z alba Runaljod Ragnarok), doprovázená projekcí sytě modré barvy a kuželem bílého světla mířícího na zpěvačku Lindy-Fay Hella. Ta je aktuálně jedinou ženou norské formace a také spolu se Selvikem spoluautorkou hudby. Její zpočátku křehký projev znějící jako naříkání se mění v sytý hrdelní zpěv. Celá hypnotizující hudební plocha graduje k úžasnému vrcholu. Hella dostane příležitost také v poctě vlkovi jako totemovému zvířeti: „Grá“ (šedý), kterou právě vytí vlka doprovází.

Kapela se vrací i ke staršímu albu Runaljod – Ragnarok (2016) v působivém „Tyr“ (Bůh války), který začíná hrou na dvě obrovské bronzové lury vytvářející magickou podívanou, k nimž se pak přidávají šamanské bubny. Fanoušci v davu se chytají a během potlesku kapelu odměňují i vlastním troubením na rohy, které si přinesli, „jeden na pivo, druhý na troubení“.   

Zazní i novinka z připravovaného alba „Himinndotter“ (dcera nebes), o které kapela říká, že „je hledáním a voláním naší ztracené lesní sestry“. Píseň je založená na silné melodii a začíná opět jednoduše s lyrou. Následuje mnohovrstevná fenomenální gradace. Rozhodně nový hit.

Objevuje se dramatické rychlé blikání světel, oheň na pódiu a to naznačuje finále večera. Na rozdíl od celého koncertu však Selvik přichází a publiku se otevírá se sdělením, že pro kapelu „to není žádné cestování časem, snaha být Vikingy, snaha být někým jiným, ale jde o to vzít něco starého a vytvořit z toho něco nového… ať už doma v Norsku, tady nebo v Jižní Africe, Jižní Americe, na Dálném východě, když se vrátíte dostatečně daleko do minulosti, zjistíte, že podobností je víc než rozdílů.... celé tohle soutěžení o to, kdo má lepší kulturu, je prostě nesmyslné a nemá žádný význam.“

Posluchače odmění prvním přídavkem „Helvegen“ (Cesta do Hel), což je „píseň o smrti, umírání a vzpomínce na ty, kteří odešli. Nejedná se o peklo, ale o Hel, kam se odebírají všichni zemřelí. (Krom bojovníků, ty dle vikingské tradice čeká Valhalla.)

Fanoušci také od Selvika dostávají domácí úkol. „Je mnoho věcí, které jsme dříve měli, bohaté tradice, které jsou nyní víceméně pryč. A jednou z nich je tradice zpěvu. Dřív existovaly písničky pro nejrůznější příležitosti, při kterých se lidé rodili na tento svět, při pečení chleba, při vaření plzně (smích)…  Zpěv spojuje lidi téměř jako nic jiného. Já zpívám dost, ale řekl bych, že spousta z vás ne. Tak až přijdete domů, začněte si zpívat.“

Večer završuje druhý přídavek „Ormagardskvedi“ nebo-li Snake Pit Poetry (poezie z hadí jámy) o vikingském králi Ragnarovi, který byl zajat v severní Anglii a hozen do hadí jámy. Píseň citlivě přednáší opět samotný Selvik na kravik lyru. Skladba byla také součástí soundtracku právě k seriálu Vikingové. (Ostatně když se člověk porozhléne, má trochu pocit, jako by byl na castingu právě zmíněného seriálu.)

Vyprodaný sál bouří a ukazuje, že Wardruna je zde „mezi svými“. Jak silné je fanouškovství dokazuje i scéna, kdy u písně Ormagardskvedi zahlédnu v davu mladíka, jak žádá svou dívku o ruku.

Koncert končí, bílý havran odlétá a z hlubokých lesů se vynořuje medvědice. V některých kulturách znamená jít po medvědí stezce to, k čemu jsme v životě skutečně předurčeni. Dle uvedených dvou teaserů z nové desky Birna se v lednu 2025 máme na co těšit.  

Zdroj: www.wardruna.com