Korben Dallas: Lidé ti musí uvěřit a rozumět

"Je veľmi dobré, že nás úspech postihol až po tridsiatke. Dokážeme si držať odstup a rozoznať čo je podstatné," říká frontman bratislavských Korben Dallas Juraj Benetin. Tento nadhled dokázala kapela plně zúročit na druhém albu Karnevalová vrana, s nímž společně se Zrní právě vyráží na miniturné do Česka – 4. března zahrají v pražském Lucerna Music Baru, 5. března v ostravském Cooltouru a o den později v Brně na Musilce. Jejich deska je nominovaná na 5 cen v Radio Head Awards, včetně koncertní kapely roku, a dostala se také mezi nejstahovanější alba ve slovenských verzích Spotify a iTunes. Jaký je recept jejich úspěchu – že přestali "naháňat na modrej oblohe chvosty" a vsadili na slovenštinu s nosnými lidskými příběhy? "Inšpirácia je pre amatérov," říká Juraj Benetin, který naživo preferuje klasický Gibson Les Paul a ve studiu Telecastera.

Juraj, jakou roli ve tvém životě hrají příběhy, kterých je Karnevalová vrana plná. Jsou příběhy nakonec tím jediným, co nám zbylo a čím dokážeme čelit nemocím a smrti, jak ve svém bestselleru Obřad míní L. M. Silková?

Neviem ako to myslela ona, ale príbehy sú vzťahy, udalosti a pocity, samé dôležité veci. Život plný príbehov, to by som chcel...

Autorka ústy šamana Betonieho taky říká, že věci, které se nemění a nerostou, jsou mrtvé...

Na prvom albume Pekné cesty máme skladbu Všetko sa mení. Je to presne tak, ako hovorí Šaman.

Hovoří z textů "podajme si ruky, možno nás to udobrí... zapadnú do seba po starých známych cestách" v Rukách nebo "nepokoj treba schovať a skryť" v Pruzích také tvá snaha věci a lidi spojovat?

Myslím, že áno. Snažím sa byť kľudný a vyhýbam sa konfliktom, hoci niekedy až moc. Ako kapela sa snažíme zbytočne nevymedzovať ani voči mainstreamu ani alternatíve, bavia nás rôzne spolupráce, veľa komunikujeme. Zatiaľ nám to takto funguje.

Co všechno se u muzikanta musí sejít, aby dosáhnul úspěchu?

Myslím, že na to neexistuje recept, ale ľudia ti musia uveriť a rozumieť (aspoň si to myslieť). U nás je tým receptom kapelová chémia, naše osobnosti sa proste dopĺňajú.

Kde hledáš inspiraci a do jaké míry je v tomto směru důležité osahání si vlastních možností a limitů?

Ako sa hovorí – inšpirácia je pre amatérov. :) Ja tvorím hlavne na dovolenkách alebo na skúškach s kapelou, ale na inšpiráciu nečakám. Ak si umelec dokáže sadnúť a "pracovať" a vždy niečo zo seba dostať (niekedy horšie, niekedy lepšie), to je jeho najväčšie šťastie.

Býváš raději ponořený do svého světa, nebo zůstáváš nad hladinou, v interakci mezi lidmi?

Určite radšej medzi ľuďmi. Stačí mi nejaká hodinka vlastného času denne. Nie som žiadny Robinson.

Když srovnáš své životní i muzikantské postoje v experimentálním Appendixu a teď... patrně, jak zpíváš v Kapkách, jsi už přestal "naháňat na modrej oblohe chvosty", protože "v tak jasnou počasí vidno aký si sprostý"...

Vidíš, tento Lukášov text mám asi najradšej, lebo sa dá pochopiť nekonečnými spôsobmi. V Appendixe nebola tak dôležitá pesnička, text a zrozumiteľnosť. V Korben Dallas sú to naopak tie najdôležitejšie veci.

Co tě žene kupředu, že jsi vydržel dělat muziku tak dlouho?

Okrem toho, že ma to osobne baví a napĺňa, je to Lukáš, s ktorým ju robím už 20 rokov, a už 4 roky Ozo.

Na jaké hraješ kytary a aparát? Máš v tomto směru nějaký dosud nesplněný sen?

Naživo hrám na klasický Gibson Les Paul, ale v štúdiu používam Telecaster. Mám jeden starý americký Carvin aparát, ktorý momentálne používam, ale dokonalý zvuk ešte stále hľadám. Nie je to stále ono...

Na frázování jsi v posledních letech výrazně zapracoval. Do jaké míry je pro zpěváka klíčová práce s profesionálem a co konkrétně obnáší ta kulturní a životní výchova, kterou ti dává tvá učitelka Lukrécia Bílková?

Pani Bílková má veľmi široký záber, rozpráva veľmi presne a používa skvelé metafory. Pravidlá, o ktorých hovorí, sa dajú aplikovať kdekoľvek v živote. Ako sa sústrediť na to čo robíš, ako byť zrozumiteľný. Učí ma všímať si svoje pocity keď spievam a tieto pocity potom navodzovať. Je to oveľa lepšia metóda ako sa počúvať a hodnotiť sa.

Zvyšuje práce se slovenštinou tvůj požitek z interpretace hudby? Cítíš, že jsi díky ní, ve srovnání s Appendixem, posluchačům blíž?

Slovenčina dala našej hudbe tretí rozmer. Snažím sa naozaj spievať text a držať sa témy aj vo výraze. Je tu ale jedna dôležitá vec, musíte mať o čom spievať. V angličtine sa veľmi ľahko dá zakryť, že nemáte čo povedať, v rodnom jazyku sa prezradíš.

Co máte nejbližší době před sebou, plánujete i třetí desku vydat u Slnko Records?

Čaká nás veľa zaujímavých koncertov, miniturné so Zrní a potom letné festivaly, napríklad Grape, Pohoda a Colours. Máme rozrobených dosť skladieb a do štúdia sa už tešíme, len musíme nájsť ten správny čas. Zatial platí, že ďalší album by sme chceli dať von ešte v tomto roku. V Slnku sme veľmi spokojní. Je tam veľmi silná partia umelcov. Je nám cťou byť medzi nimi.

Inspirujete a motivujete se navzájem? Inklinuješ ty sám víc k odkazu Andreje Šebana (nálada Bezvetrie je na desce znát) nebo k humoru Branuška Jobusa a jeho "Chrbátov"? Drží bratislavská, resp. západoslovenská scéna pohromadě?

Ja myslím, že je to tak, ako to má byť. Slovenská scéna je naozaj malá, ale aj tak je trochu rozdelená na východ a západ, respektíve Bratislavu a zvyšok. Nám sa našťastie darí aj na východe – napriek tomu, že sme namyslení chlapci za Blavy. Naše slovenské vzory sú banálne klasické. Varga, Ursiny, Filip, Šeban, ale aj stará Tublatanka. Mňa v speve, najmä frázovaní, inšpiruje dobrý slovenský hip-hop, napríklad Modré hory alebo Vec.

Ve svém životě se živíš jako architekt. Mají obě tvé profese a zároveň koníčky nějaké pojítko?

Je to tvorba a tá je myslím podobná v každom povolaní. V architektúre je ale oveľa viac peňazí, takže dokáže narozdiel od hudby živiť mňa aj moju rodinu.

Když zmiňuješ rodinu, nalézáš v odkazu skladby Otec o nenaplněných mužských ambicích nějaké ponaučení pro sebe samotného? Analogicky bych mohl využít i další verš z Pruhů: "Vždy keď hľadám vzpruhu najkrajšieho druhu, zaradím sa k tebe do pomalého pruhu"...

Otcovstvo ma určite mení, ale neviem povedať ako. Čas je môj veľký problém, naše rodinné rituály sa ešte len formujú a ja žijem v takej rýchlosti, že mi ostáva len dúfať, že robím dobré rozhodnutia. Keď sa ma spýtaš za 5 rokov, tak ti poviem či sme to zvládli...

... jestli jsi zabránil tomu "všežravému hadovi" ze skladby Prázdny muž, aby tě nesežral?

Je veľmi dobré, že nás tento úspech postihol až po tridsiatke. Dokážeme si držať odstup a rozoznať čo je podstatné. Všežravý had je ambícia a tá je zdravá. Navyše si myslím, že rockenrol po tridsiatke je super, len sa nemá úplne rád s rodinným životom. Inak je podľa mňa zrelosť v hudbe dobrá vec, ak chceš hrať pre zrelé publikum. A my chceme.