Kouzlo The Damned ožívá na albu Darkadelic
The Damned sice loni dali dohromady původní sestavu, se kterou obráželi města v Británii, šlo ale spíše o nostalgickou záležitost pro potěšení fanoušků. Hlavní roli totiž i nadále hraje aktuální sestava, v níž zůstává dvojice Dave Vanian a Captain Sensible, a která pokračuje v psaní nového materiálu. Dvanáct zbrusu nových kousků jim před pár týdny vyšlo na albu pojmenovaném Darkadelic.
Vaniana a Sensibla doplňuje (už dlouhá léta) nepřehlédnutelný klávesák Monty Oxymoron, na basu navrátivší se Paul Gray (s kapelou natočil v 80. letech důležitá alba The Black Album a Strawberries, v roce 2018 se objevil na desce Evil Spirit) a novou posilou je pak bubeník William Granville-Taylor.
Oproti předchozímu albu Evil Spirit The Damned přitvrdili, kytary jsou ostřejší, ale nic se nepřehánělo, a tak se i nadále pohybujeme převážně v podobných vodách, ve kterých se kapela ocitla v polovině 80. let, kdy se z punkového tělesa pomalu přeměnila v gotik rockové těleso. Nejde ale o nijak vyčpělou, zastaralou desku pro pamětníky a ve skladbách lze vypátrat náznaky modernějšího přístupu.
The Invisible Man je slušná rocková rozjezdovka, ten pravý nástup ale přijde až v následující Bad Weather Girl, v níž paradoxně neslyšíme baryton Davea Vaniana, ale vokálů se zde se ctí zhostil Captain Sensible. Vanian je ale jinak naprosto bezchybný a jeho výkon vás snadno uhrane. Rytmická sekce nezůstává pozadu a vyniká například ve svižné Motorcycle Man. Grayova basa v ní bublá, hrne vše kupředu a je všudypřítomná, přičemž Granville-Taylor nás svou přesnou hrou ubezpečuje, že není žádným druholigovým bubeníkem, ale patří mezi muzikantskou špičku.
Ve Western Promises si s námi The Damned začínají pohrávat v natahované, instrumentální pasáži. Jazzová trumpeta nádherně souzní s jemnou kytarou Captaina Sensibla a přízemními klávesami Montyho Oxymorona. Hodně se sóluje i ve Wake The Dead, dalším epesním hudebním zážitku. V Leader Of The Gang si připomeneme neslavný konec kariéry někdejší ikony glam rocku Garryho Glittera a nakonec se s námi Vanian a spol. rozloučí filmovou chuťovkou Roderick. Tyhle atmosférické kousky šly The Damned vždycky na výbornou, a tahle nás zanese rovnou do zlatých časů z období singlu Eloise.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Zdá se, že staří punkeři jsou poslední dobou při chuti. Stejně jako Glen Matlock, jehož desku jsme recenzovali minulý týden, jsou i The Damned zkušení harcovníci, kteří si věci rádi dělají po svém. Je jisté, že si ve své muzice libují a rozhodně se nedrží jen ve vymezených žánrových mantinelech, což ostatně nedělali nikdy. Při dlouhých psychedelických pasážích a sólování, které by jiné kapely zřejmě zkrátily či úplně vypustily, kouzlo The Damned naopak ožívá.
The Damned – Darkadelic
earMusic, 00:48:34
gothic/rock/punk
80 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
