Kultovní nahrávku slovenské scény Hello Amerika jsem dostal na vinyl

Rozhodl jsem se kontaktovat baskytaristu kapely Vladimíra „Oki“ Okánika a vysvětlit mu, jak bych to mohl zorganizovat. Nejdřív si myslel, že si dělám legraci a nemyslím to vážně. Vycítil jsem, že se mu o tématu Pigúra moc mluvit nechce. Ale postupnou komunikací se rozpovídal a já postupně sbíral informace a poslouchal jeho vyprávění od srdce o tom, co se v kapele dělo.

Právě v době, kdy se rozvíjela nová hudba a alternativní hudební scéna, přišly nečekaně drogy, které se frontmanovi Pigúry Jurajovi nakonec staly osudnými. Po předávkování heroinem v roce 1998 odešel z tohoto světa příliš mladý, ve věku 19 let. S Pigúrou přesto zanechal nesmazatelnou stopu.

Nahrávku písní z roku 1997 jsem odvezl do studia gargle and expel v Praze na remastering a mastering pro výrobu vinylu. Následoval nejtěžší úkol – sehnat finance na výrobu desky, která je finančně náročná. Oslovil jsem několik sponzorů, kteří odmítli, protože neviděli potenciál investovat do třicet let staré alternativní kapely. Dostal jsem však jednu zprávu od Slávy Kleina, který vede vydavatelství Haluzeum Produkt, a ten bez váhání souhlasil, takže jsme se do toho mohli vrhnout.

Jsem rád, že jsem to byl já, kdo inicioval znovuzrození a oficiální vydání jejich druhé nahrávky Hello Amerika na vinylu. Že mi Oki po časté a dlouhé komunikaci začal důvěřovat, že legendární Pigúra se i po bezmála 30 letech může dostat na vinyl s profi masteringem.

Ta deska je i po letech zcela zásadní. Jak píše Patrik Marflák na serveru Hudba.sk, texty odrážejí atmosféru poloviny 90. let v Bratislavě a život alternativní mládeže ve městě, kde se odehrává umělecký boj mezi komerční sférou a undergroundem. Přicházel tlak konzumu, kterému se ulice vzbouřila. „I Juraj Revický a Pigúra se vymezovali proti konzumu, kariéře, mainstreamu, válce nebo fast foodu. V textech písní samozřejmě nechybí dávka mladické naivity, včetně romantizujícího pohledu na omamné látky, ale i díky těmto charakteristikám jde o mimořádný a autentický obraz doby. Navíc je plný zajímavých hudebních nápadů, ze kterých je cítit vlivy punku, metalu, hardcoru a rapu. V neposlední řadě je třeba vyzdvihnout charismatický vokál a osobnost mladého frontmana,“ píše Marflák.

Velký dík patří vydavatelství Haluzeum Produkt, které mně pomohlo s produkcí desky a vydáním této kultovní nahrávky. Věřím, že vznik desky udělal radost Jurově rodině a blízkým a že se na to Juro celou dobu s úsměvem díval a dělal si srandu.

Závěrem bych chtěl jen dodat, že jsem celý tento časově náročný projekt zorganizoval bez jakýchkoli zištných záměrů. Jediné, co jsem za celou tuto práci získal, je pocit, že jsem pro slovenskou hudbu a slovenskou kulturu zase o něco užitečnějším člověkem, i když hudba na této desce není moje.

Pokud si chcete album poslechnout, podívejte se nejprve na silný dokument Juro, kde je o kapele Pigúra a Jurajovi řečeno vše.

Která další zásadní náhravka české a slovenské scény 90. let by se měla remasterovat a dostat na vinyl? Podělte se s námi v komentářích.