Kvietah na nové desce představuje velký písničkářský progres

Přiznám se, že s debutovou deskou Kvietah jsem měl zpočátku problémy. Nebyl jsem připraven na tak frontální útok stran osobní výpovědi, za kterou trochu pokulhávala hudební složka kolekce Hejno černejch koček. Zatímco po lyrické stránce jsme měli co dočinění se suverénním autorem, po hudební stránce, i přes velkou výpomoc řady spolupracovníků v čele s Tomášem Tkáčem z něco něco, se Magdalena zatím hledala. V letošním roce nabízí autorka se svými spolupracovníky další dlouhohrající výpověď, kterou předskakovaly dva nadějné singly Lucie a Linka. Dobrý pocit zůstává i po vydání desetiskladbové kolekce nazvané Díky, včely.

Zatímco debutová deska byla více méně pozvánkou do uzavřeného, osobního světa Magdaleny Fendrychové, do kterého z vnějšího světa proniklo jen pár drobných impulzů, letošní deska je, co se týče témat, už mnohem otevřenější širšímu společenskému diskursu. Válka na Ukrajině se obtiskla do skladeb Herojam sláva a Mami, i ve vztazích se autorka spíše rozhlíží okolo sebe, skladba MPJ je dokonce věnována americké LGBTQ aktivistce Marshe P. Johnson, jedné z ústředních osobností stonewallských nepokojů z roku 1969. Překvapí i bezvadnou angličtinou opatřená Miss U Big Time. Textová výpověď zkrátka nabízí širší vějíř témat, což albu Díky, včely prospívá.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Pozadí vzniku nové desky poodhalila sama Magdalena na portálu Frontman.cz v únorovém komunitním článku. Z něho vysvítají dva zásadní momenty. Prvním je zcela zásadní role producenta Nikoli Šolaje, druhým pak změna rukopisu autorky směrem ke komplikovanějším, komplexnějším a tím pádem i delší písňovým útvarům. Výsledkem je kompromis mezi snahou producenta o větší srozumitelnost a přístupnost nového materiálu, o který se snažil Nikola, a co největší doslovností vlastních myšlenek a pocitů ze strany Magdaleny, který názorně představuje titulní kompozice s mnoha zlomy a melodickými nápady, které by jinak vystačily na další tři kompozice.

Souboj osobností nakonec přinesl kompromis mezi vizemi obou osobností a logicky barevnější album. Ve skladbách je více zapojena elektronika a různé syntetické ruchy a šumy, na druhou stranu se ale Kvietah dokáže na mnoha místech novinky do skladeb se svými spoluhráči ostře rockově opřít. Zkrátka a dobře, autoři za poslední dva roky získali větší sebevědomí posunout výpověď kapely na mnoha úrovních dál. Značce Kvietah to jen prospělo. Také si dokážu představit, že s tímto materiálem budou plánované koncerty o mnohem větší dávce energie, která se bude na posluchače z pódia hrnout. Díky, Kvietah!

Kvietah – Díky, včely

Indies Scope rec., 2024, 43:44

75 %