Kytara tajného agenta: víc než zákon?

Na chvostu letní pohody si snad můžeme dovolit ještě nějaké to odlehčenější čtení. Co se věnovat známému týpkovi, o kterém dodnes málokdo tuší, že hraje na kytaru? Někteří z vás jej asi znají jen podle jména, jiní vůbec, někteří pouze jako herce. A přitom nehraje vůbec špatně.

Říká si různě: Casey Ryback, Jack Taggart, Nico Toscani, Mason Storm, John Hatcher, Gino Felino, Forrest Taft, Jack Cole – to všechno jsou jména jeho filmových rolí. Mnohem známější je pod jménem Steven Seagal. A že hraje na kytaru, to jste se patrně dozvěděli až po jeho loňské účasti na Rock for People, kde zahrál na střeše autobusu.

Vedle filmu je Seagal známý i jako expert na japonská bojová umění, zejména aikido, později i jako režisér a scénárista. Kromě toho je ale také zástupcem šerifa v Jefferson Parish v Louisianě. Ale jen ti nejzasvěcenější o něm vědí, že jako slušný kytarista a zpěvák na svém kontě má už dvě sólová alba a na třetím usilovně pracuje. Že tento třiašedesátiletý chlapík je plodný i na jiných frontách, to je ale nasnadě: je čtyřikrát ženatý a dohromady má už sedm dětí.

Život Seagala je z velké části spjat nejen s bojovým uměním a filmem, ale také s notnou dávkou tajemství (šušká se, že pracoval jako agent CIA, což on sám nepotvrzuje, ani nevyvrací). Každopádně když si před lety v Los Angeles založil proslulou školu bojových umění, mezi jeho žáky patřila i celá řada herců a také producent Michael Ovitz. A právě ten ho nakonec dostal k filmu. Obdiv mu přinesla hned první role tvrdého policisty ve filmu Nico – víc než zákon (1988), kde se mu filmovou manželkou stala tehdy ještě neznámá Sharon Stone.

Po obrovském komerčním úspěchu jeho druhého filmu Těžko ho zabít (1990) šel Steven z role do role, ale dnes tento osamělý hrdina už točí filmy jen pro své potěšení. O to víc se může věnovat svým služebním povinnostem a muzice. Jeho pop-rocková prvotina vyšla v roce 2004 pod názvem Songs From The Crystal Cave a Steven se na ní prezentuje jako poměrně vyzrálý kytarista, skladatel, producent i zpěvák. Všech 14 písní si sám napsal a skoro polovinu i otextoval. Ve skladbě My God mu dokonce sólo na foukací harmoniku hraje Stevie Wonder a ve dvou písních uslyšíme hlas zpěvačky Lady Saw.

Na druhé desce Mojo Priest z roku 2007 Seagal udělal velký stylový obrat: deska je už zcela ve znamení moderního blues. Najde na ní i slavnou bluesovou klasiku Hoochie Coochie Man, Dust My Broom a Red Rooster, se kterou se Steven popasoval skutečně se ctí. Deska má parádní bluesový zvuk a jeho sóla zní opravdu vintage – tedy s klasickým dřevním zvukem. Možná i proto Steven nepoužívá při hře trsátko a vše hraje poctivě palcem – jako staří bluesmani, kteří hudbě rozumí a místo množství not zaujmou hlavně feelingem. V několika skladbách jej můžeme slyšet hrát pomocí slide na dobro.

Prostě Steven Seagal dokázal, že to s bluesovou muzikou myslí vážně: natáčí žánrové desky a postavil si i koncertní kapelu, s níž si zahrál i po boku B. B. Kinga, Johna Lee Hookera či Bo Diddleyho. Jeho zatím posledním hudebním počinem je živá deska Steven Seagal At Bliuzo Naktys 2014 a také hostování na nové desce projektu Carmina Appiceho – Guitar Zeus: Conquering Heroes, kde se objevuje po boku takových jmen jako Neal Schon, Paul Gilbert, Zakk Wylde, Vivian Campbell či Yngwie Malmsteen.

A jeho hudební arzenál? Nejčastěji je Steven k vidění s kytarou Fender Stratocaster, Telecaster nebo Gibson Les Paul Custom. Do jeho výbavy ovšem patří i pro blues nepříliš typický nástroj: Gibson Firebird (výjimku tvoří snad jen Johnny Winter) a Gibson Flying V. V oblibě má také Gibson ES-335 a kytary Danelectro a z akustických kytar dává přednost značkám Gibson a Freshman. Ze zesilovačů si pak Steve nejvíce oblíbil staré "lampáče" od Fendera a Marshalla a občas bývá k vidění s kombinací hlava Soldano a box Marshall. Co se týče efektů, dohledal jsem jen wah pedal Vox. Další máte, moji milí, za domácí úkol.

Mimochodem, víte, že Stevena Seagala můžete vidět hrát na kytaru i v jednom z jeho filmů? Jedná se o film Tajný agent Jack T. (1997). V jedné scéně tam Steven na pódiu vystřídá notně podroušeného kytaristu v country kapele. A když se budete hodně dobře dívat, všimnete si, že kytara, kterou Steven od "unaveného" kytaristy přebírá, je úplně jiná než ta, se kterou se v následujícím záběru objeví na pódiu. Vloudila se chybička, rejžo.

Co říkáte hercům za hudebními nástroji. Znáte nějaké další, kteří vás baví? Znáte jiné známé firmy z dalších profesí, které se prosadily nebo prosazují jako muzikanti? Je kytara Stevena Seagala víc než zákon, nebo se má raději držet svého kopyta s bouchačkou v ruce? Podělte se s námi na Facebooku.