Kytarová cvičení #1: co je a co není cvičení a proč cvičit třeba nemusíte

Cvičit na kytaru je jeden ze způsobů, jak si užít vztah s tímto krásným hudebním nástrojem. Není to jediná cesta, ani nutná, ale věřím, že je dobrá. Jak tedy cvičit na kytaru? Dal jsem po letech dohromady zásady cvičení, které sedí mně.

1. Je brnkání a je cvičení

Pokud to jde, je fajn mít kytaru v ruce každý den. Klidně i při koukání se na televizi. Není to ztracený čas a nemůže to uškodit. Jen je to spíš v lepším případě takové udržování než rozvoj. V horším případě si mimoděk rozvíjíte nějaký špatný návyk, nebo nechtěně jednostrannost. Nicméně, a to je hlavní sdělení, toto není cvičení, protože to není cilevědomá činnost s nějakou zpětnou vazbou.

2. Cvičení chce pravidelný čas

Upřímně, skoro je důležitější ta pravidelnost než dlouhý časový úsek. Začít se dá třeba i s patnácti minutami denně. I tak se buduje vztah s nástrojem a hlavně soustředění na jednu věc. Čím méně času, tím více soustředění. Ale o tom třeba jindy. Nejhorší nepřítel v tomto ohledu je chtít všechno a hned. Což je imperativ doby. Tak aspoň čtvrt hodiny denně tomuto rozkazu odolat je fajn výkon.

3. Cvičení bez chyb není cvičení

Jednoduchá zásada: člověk cvičí to, co ještě neumí. Je to nepohodlné, ale nutné, protože jinak dřív nebo později sklouzne člověk k brnkání, viz výše. Můžu vám garantovat, že pokles chybovosti a následná nevyhnutelná bezchybnost (téměř) v tom, co cvičíte, je krásná odměna.

Že to celé nejde hned? Ono totiž i cvičit se člověk musí naučit a udržovat si to. Zkuste to 21 dní v řadě a napište, jaké to bylo. Dneska se tomu myslím říká challenge...