Kytarové techniky známé i neznámé #12: A jaký bude váš zvuk?

Stejně jako zpěváci vkládají do vokálního projevu své emoce i mnoho hlubokých prožitků, dobré kytarové sólo je víc než jen výplní mezi bridgem a závěrečným refrénem. Může se stát charakteristickým prvkem celé písně nebo její závěrečnou katarzí a silně posluchače zasáhnout. Hudba dokáže i beze slov vyjádřit obrovské množství pocitů a váš kytarový zvuk bude, ať chcete nebo ne, i o tom, kým jste.

1. Gear

Těžko můžeme mluvit o „signature soundu“ bez toho, abychom zmínili hudební vybavení. Tuto kapitolu si ale odbydeme hned na začátku, jelikož nástrojové vybavení kytaristů není předmětem našeho seriálu a je snadné u tohoto tématu strávit víc času, než je třeba. Mnoho kytaristů totiž propadá pocitu, že pokud budou mít naprosto stejný gear jako jejich vzor, jsou už v podstatě blízko tomu, hrát stejně fantasticky. Nebo obecně: čím lepší vybavení, tím lepší zvuk.

Je to ale velká iluze. Řekněme si to na rovinu, je mnohem snazší, lákavější a méně frustrující trávit čas čtením článků a sledováním videí o tom, na jakou přesně sestavu hrál Joe Satriani na albu The Extremist a pak shánět na eBay co nejvýhodněji přesně ty stejné pedály, než si onu desku pustit asi tak stokrát a začít kousek po kousku rozkrývat, co a jak na ní Satch vlastně hraje, a pokoušet se ho na svůj odrbaný Squier napodobit.

Je pravda, že většina kytaristů je nešťastná, dokud neobjeví „ten svůj“ kytarový aparát, delay, distortion, o nástroji ani nemluvě. Samozřejmě má smysl věnovat čas zkoušení a výběru té správné sestavy tak, aby zvukové možnosti, které vám nabídne, byly přesně tím, co potřebujete. Vaše představa o tom „správném“ zvuku se ale bude velmi pravděpodobně vyvíjet spolu s vaší hráčskou zručností. Proto pokud teprve začínáte, neutopte se v gearu a milionech recenzí – pořiďte si za rozumnou cenu nástroj, ze kterého budete mít radost, a hlavně začněte hrát!

2. Technika

Kytarové techniky jsou jako paleta barev, z nichž můžete namalovat svůj „obraz“. Nemusíte je umět všechny – někdo dokáže namalovat fantastický obraz mícháním tří základních barev. Čím víc barev ale máte k dispozici, tím lépe zachytíte to, co potřebujete, máte více možností najít přesně ten správný „odstín“. Technika hry tedy nemá být cílem („Naučím se hrát fakt super rychle!“) ale spíš prostředkem, který vám dá především svobodu. Svobodu zahrát a vyjádřit přesně to, co chcete.

Když ještě chvilku zůstanu u analogie s výtvarným uměním, i v kytarové hře se vyplatí „studovat staré mistry“. Dnešní doba nabízí fantastické možnosti, jak se opravdu učit od vašich oblíbených kytaristů. Spousta z nich dokonce natočila videa, kde vysvětlují svoji techniku. Kterékoli sólo se budete chtít naučit, velmi pravděpodobně k němu někde na internetu najdete jak tabulatury, tak backing track. Můžete si ho stáhnout, zpomalit, vložit do DAW a nahrávat k němu svoje verze sóla. Jsou to všechno skvělé nástroje, které bych bývala měla strašně ráda k dispozici v době, kdy jsem se učila na kytaru. A poslouchat a učit se sóla skvělých kytaristů je osvědčený způsob, jak zlepšit svoji techniku.

Čeho je naopak dnes, zdá se, málo, je čas. Čas cvičit i čas sledovat všechna ta skvělá videa a tutoriály. I z toho důvodu velmi doporučuji, pokud to myslíte vážně, vykašlat se na různé online kurzy či zázračné cvičící aplikace a pěkně postaru začít chodit k někomu na hodiny. Pokud budete mít štěstí, získáte nejen pravidelný čas vyhrazený jen a jen hudbě a pořádnou dávku motivace ke cvičení, ale i skvělého průvodce na cestě za vaším kytarovým zvukem.

3. Uši, hlava, prsty... a něco navíc

Máte doma přesně tu kytaru, aparát a pedalboard, jaký jste chtěli. Nadřeli jste hromadu stupnic a dalších technických fíglů. Ale váš zvuk vám jaksi pořád uniká? Nyní přichází na řadu právě ta zvláštní magie odehrávající se někde mezi ušima, hlavou a konečky prstů. Kouzlo, při kterém se všechny ingredience promíchají dohromady jedinečným způsobem a vznikne hudba, kterou můžete zahrát právě jen vy a nikdo jiný. Je totiž unikátní směsí vašich hudebních inspirací, zážitků a emocí, vaší povahy, vaší technické zručnosti i nedokonalosti, vašeho hudebního cítění.

Jsem přesvědčená, že tohle kouzlo se rodí mnohem víc v kontaktu prstů se strunami kytary než v gearu. Když dáte deseti kytaristům tu samou kytaru zapojenou do stejného aparátu a všichni budou hrát identickou melodii do jednoho backing tracku... jsem si jistá, že každé sólo bude znít úplně jinak. A jak byste ho zahráli vy? Pro váš jedinečný způsob hry jsou podstatné zejména následující kvality:

• dynamika – hrajete spíš jemně, nebo naopak razantně? Na strunu můžete brnkout tisíci způsoby. Jestli je váš úder trsátkem jednoznačný, přesný, váhavý nebo jaksi rozevlátý, odráží mnoho z vaší osobnosti.
• frázování – frázování je způsob, jakým tóny vsazujeme do rytmu skladby, a je jedním z důvodů, proč naprosto stejný lick zahraje každý kytarista malinko jinak. Hrajete jednotlivé noty s téměř astronomickou přesností, nebo se na některých o setinu doby zdržíte? Máte tendenci spěchat, nebo se naopak ležérně loudat? Fázování je jako dýchání, vnáší do vaší kytarové hry život.
• práce s tónem – každý tón je jako malé sochařské dílo, kde brnknutí na strunu je jen začátek. Vibrato, jemné vytažení, přitlumení či flažolet – všechny tyto techniky tón „přitesávají“ do takového výrazu, jaký potřebujete. Zároveň je časem začnete provádět jaksi automaticky. Zatímco tappingovou pasáž či vibrapáku většinou zapojujete do sóla vědomě, vibrato a práce s mikrotóny je součástí vašeho výrazu, o níž po nějaké době už nepřemýšlíte.

Pokud tedy teprve hledáte svůj kytarový výraz, soustřeďte se na tyto tři věci: dynamiku, frázování a kontrolu a modelování tónu. Podívejte se, jak s nimi pracují vaši oblíbení kytaristé. Vyzkoušejte různé přístupy. A postupně zjistíte, jaký typ hraní vám doopravdy sedí.

4. Na cestě

Bylo by chybou si po přečtění tohoto článku myslet, že „signature sound“ je něco jako zakopaný poklad, který dlouho a složitě hledáte a pak ho jednoho dne najdete a máte ho. Tak to může být s onou částí vašeho zvuku, která sídlí ve vybavení. Jistě může nastat chvíle, kdy objevíte krabičku či aparát, který konečně zní tak, jak jste chtěli! Je to krásný okamžik. Od té doby je ona věc pevnou součástí vaší výbavy a svět je konečně v pořádku. Alespoň do té chvíle, kdy objevíte jinou, ještě lepší.

S hráčským výrazem to ale tak jednoduché není. Vzniká jaksi mimochodem někde mezi cvičením techniky, jamováním s kapelou, poslechem hudby, experimentováním s kytarou a kdoví čím ještě. Postupem času zjistíte, že zatímco některé kytarové techniky se sice naučíte, ale jaksi vám nepřirostou k srdci a po několika pokusech vložit do sóla tapping (protože „když už ho umíte, tak by se měl někde využít“) danou techniku opustíte, jiné pro vás budou znamenat převratnou změnu. Naučíte se třeba správně tlumit struny a váš způsob hry se jednou provždy změní.

Na téhle cestě je důležité mít uši otevřené, nechat se nadchnout a inspirovat, nebát se zkoušet nové věci a přibrat do hry i jiné muzikanty. Kytara je skvělý nástroj, na kterém je pořád co objevovat. Držím vám palce, ať je cesta za vaším jedinečným zvukem plná malých i velkých vítězství a hlavně radosti z hudby.