Kytarové techniky známé i neznámé #3: Prsty a trsátko
Způsob, jakým rozezníme struny kytary, je zásadní pro barvu tónu i celkový výraz hry. Proto se v dnešním díle seriálu o kytarových technikách podíváme na to, jaké možnosti nám nabízí prstové hraní, v čem může být výhodné oproti klasické trsátkové technice, a také na různé varianty spojení obou, neboli něco, čemu se říká „hybrid picking“. A možná se naučíte i jedno malé kouzlo.
Mnoho z nás má prstové hraní a vybrnkávání spojené s hraním pomalejších kousků na španělku v létě u táboráku. Někteří jsme také možná prošli lekcemi klasické kytary (mně to vydrželo přesně tři měsíce). Když ale bereme do ruky elektrickou kytaru, většinou také automaticky saháme po trsátku. Pojďme ale dnes ten samozřejmý pohyb na chvilku zarazit...
Trsátko... nebo prsty?
Historie trsátek sahá stejně hluboko jako historie strunných nástrojů – lidé odedávna hledali alternativní způsoby jak rozeznít struny. Na konci 19. století se pak trsátka začala vyrábět z krunýřů mořských želv, jelikož želvovina se pro tento účel nejlépe osvědčila. Což je mimochodem důvod, proč má i dnes mnoho trsátek charakteristický skvrnitý poloprůhledný dekor. Naštěstí je tento „materiál“, respektive lov želv, od 70. let zakázán a kytaristé přešli na trsátka z celulózy a různých typů plastu.
A zatímco v některých žánrech se trsátko stalo v podstatě nepostradatelnou výbavou kytaristů, paralelně pokračoval i vývoj prstové techniky ve stylech jako flamenco nebo country. Pak už bylo jen otázkou času, kdy se někteří rockoví a bluesoví kytaristé nechají inspirovat a odloží trsátko i pro sólové hraní. Mark Knopfler, Jeff Beck, Robbie Krieger nebo Derek Trucks patří k těm nejznámějším.
Na hybridní pohon
Mezi hraním trsátkem a vybrnkáváním prsty existuje ještě poměrně široké spektrum kombinací obojího, které se souhrnně označuje jako „hybrid picking“. První, co vám vypadne z youtube nebo googlu, když zadáte tento pojem, bude pravděpodobně způsob vybrnkávání, při kterém hrajete basové struny trsátkem a tři horní struny brnkáte prsty. Tuto techniku je určitě užitečné zvládnout... Především jsou při ní basy mnohem víc slyšet než při klasickém vybrnkávání. Zároveň vám umožňuje hrát při přechodech akordů basové linky a hlavně rovnou z vybrnkávání plynule přejít do rytmického hraní. Je ale pravda, že to chce trochu cviku, malíčku se moc nechce a při složitějším vybrnkávání se většinou člověk trsátka stejně rád zbaví.
Jelikož nás ale zajímají hlavně sólové techniky, možná vás napadne, jestli je možné hraní trsátkem a prsty kombinovat během sóla. Tady vám prozradím zase jedno malé tajemství... Jde to a je to další z velmi působivých způsobů, jak dostat do vašich sól nové prvky a rozšířit své výrazové možnosti. Nejdřív je ale potřeba vyřešit zapeklitý problém – kam s trsátkem!? Na internetu najdete poměrně mnoho možností a tipů, od frajerského „hodit do publika“ přes „strčit mezi zuby“ nebo „zasunout do spáry mezi kytaru a pickguard“ až po různé způsoby, jak trsátko během hry vmžiku ukrýt mezi prsty pravé ruky a v pravou chvíli ho zase vytáhnout, aniž by to narušilo plynulost hry.
Mě kdysi můj učitel Tomáš Valášek naučil mírně posunout trsátko ukazováčkem po palci směrem k sobě, tak abyste palcem mohli brnknout na strunu. Ukazováček přidržuje trsátko na palci, zbylé tři prsty můžete použít ke hraní. Pohyb je pak v podstatě identický jako při hraní trsátkem, úder shora na strunu ale vedete jen palcem, brnknutí zespoda pak obstará prostředníček. Trsátko máte přitom neustále po ruce. Velmi snadno tak můžete doprostřed sóla vložit ostré, jakoby slapované tóny, nebo naopak jemné, tlumené vybrnkávané pasáže. Následující video ukazuje další často používané způsoby, jak uprostřed sóla nechat zmizet trsátko. Jaký z nich si vyberete, je jen a jen na vás. Důležité je, aby vám držení trsátka nevnášelo do ruky žádné napětí, a přitom jste si byli jisti, že vám trsátko během hry nevypadne.
Blízký dotek
Až vás boj s trsátkem začne moc frustrovat, odložte ho úplně a hrajte chvíli tak, jak jste zvyklí, ale bez něj... Jestli jste totiž ještě nezkoušeli hrát sólo prsty, rozhodně můžu doporučit. Pokud vás zajímá výraz a barva tónu, budete překvapeni, jak velký je to rozdíl. Nespornou výhodou prstové techniky je totiž přímý kontakt prstů a strun, který vám umožní dostat do hry mnohem víc barvy, emocí, odstínů. Konečky prstů jsou nesmírně citlivé, najednou získáte pocit, že vám kytara pod rukama ožívá a reaguje na sebemenší dotek. Máte také mnohem větší kontrolu nad tím, co a jak vám zazní.
Trsátko vám umožní preciznější úder a pravděpodobně si s jeho pomocí lépe poradíte s rychlými běhy nebo ostrými riffy. Jakmile ale chcete do hry dostat to, čemu hodně muzikantů říká „feelin'“, to jest jakési zvláštní kouzlo, emoce, nálada, výraz... pak vás hraní prsty hodně posune. Elektrická kytara má tenčí struny než akustická, na kterou jsme více zvyklí hrát prsty. Můžete proto hrát i úplně jemně, aniž byste ale museli rezignovat na energii, průraznost nebo ostřejší zvuk. Krásným příkladem kombinace jemných a ostrých tónů je následující nahrávka.
Pro mě byl impulsem k znovuobjevení prstové hry pokus nahrát cover ikonické Cos We've Ended As Lovers od Jeffa Becka. Pro vás to může být úplně jiný moment, třeba i to, že vám uprostřed sóla vypadne trsátko z ruky. Na každý pád ale v tu chvíli nepanikařte a zkuste si prožít ten pocit, kdy hudba proudí z vaší hlavy přímo, nepřerušeně, skrz prsty rovnou do strun kytary.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
