Kytary legendární a mytické #1: Santa Cruz Guitar Company

První setkání

Bylo to na NAMM Show v Anaheimu v Kalifornii. Jdu koridorem v sekci akustických kytar, zprava i zleva na mě házejí prasátka naleštěné horní desky nástrojů, po obou stranách září loga slavných značek a oslňují nasvícené plakáty obdivovaných endorsee a chromované barové stoličky s firemními logy. Pak jen tak periferně zahlédnu veleskromný potemnělý stánek s pár kytarami na stěně a před ním jeden stůl a jednu židli. Dávám čelem vzad a jdu se mrknout, jestli se mi to jen nezdálo a co že je to tam za exota.

Na stěně je napsáno obyčejnými nesvítícími písmeny Santa Cruz Guitar Company. Za ošuntělým stolem, který jako by vypadl ze Švejka, kde za ním seděl nějaký ouřada císaře pána, sedí drobný bělovlasý pán zkušeného věku s bystrým a přátelským pohledem. Až později mi docvakávají souvislosti. Jasně, ten pán to bude asi Richard Hoover, legendární majitel a hybatel malé, avšak velmi obdivované, kytarové firmičky. Tak jsme se dali do řeči. Richard byl na veletržním stánku většinu času sám a každému, kdo o to stál, zaníceně, nikoli však urputně, vyprávěl o kytarách visících na stěně. Bylo evidentní, že o výrobě kytar toho ví tolik jako málokdo na světě.

Zručný opravář napodobující houslaře

Test pro chytré děti, otázka první: Ve kterém městě se vyrábí kytary Santa Cruz? Výborně! Uhodli jste, je to Santa Cruz! Otázka druhá: Kde se nachází Santa Cruz? To už je větší oříšek, že? Je to na kalifornském pobřeží na jih od San Francisca. Město má dnes asi 60 000 obyvatel.

V 60. létech si tu chlapík jménem Richard Hoover otevřel opravnu kytar a pokoušel se i nějaké kytary sám vyrobit. Inspiroval se knihami o výrobě houslí, které mu obstarala jeho matka, knihovnice. Časem se stal známým v městské kytarové komunitě a stalo se, že ho oslovili dva investoři, kteří uvažovali o rozjetí kytarové produkce.

Oficiální založení firmy se datuje do roku 1976. První model měl označení „D“ symbolizující dreadnought. Další model měl typové jméno FTC a byl zajímavý klenutou zadní deskou (později se začala dělat i plochá verze s názvem F). Jeden kus si tehdy koupil Eric Clapton. Skutečný průlom do světa exkluzivních kytar ale znamenalo navázání spolupráce s Tony Ricem. Jeden z nejslavnějších bluegrassových kytaristů všech dob měl tehdy osmadvacítku Martina, který ale prošel mnoha úpravami od různých kytarářů – a ty Richard integroval do speciálního modelu, se kterým pak Rice obrážel celou Ameriku a dělal firmě řádné promo.

Do konce 80. let Richard vyplatil oba společníky a stal se jediným majitelem společnosti. Postupně rozšiřoval škálu modelů a jejich verzí. Přibyly kytary s malými těly, a také se postupně rozšiřoval seznam všemožných modifikací jednotlivých modelů – až do té míry, že v současnosti funguje firma jako custom shop, kde si může každý zájemce nakonfigurovat kytaru do značné míry dle vlastního přání.

Spousta houslařiny, žádné leštěnky

SCGC proslula především díky zvukové kvalitě svých kytar. Richard používá voicing a tap tuning horních i zadních desek. Tedy úpravu profilu desky diferencovaně na různých jejích místech. Upravuje individuálně žebrování, krk s tělem spojuje na rybinu. To jsou všechno prvky převzaté od mistrů houslařů.

Pokud jde o laky, používá výhradně nitrocelulózu. Říká, že celulóza je ve své podstatě dřevo, takže dává tím pádem „dřevo na dřevo“. O co více kytary SCGC oslňují zvukem, o to méně nablýskanými hi-gloss laky. Naopak, vše je v přírodní nebo saténové úpravě, tedy relativně tenká vrstva laku, který není leštěn do lesku. Pokud chce mít zákazník horní desku lehce tónovanou nebo v sunburst provedení, obojí může objednat. Barvené laky (třeba černý) tu ale nedostanete. Nedivím se. Natírat barvou takové krásné horní desky by mohl jenom barbar.

Cílem všeho je samozřejmě „to ono“, co chtějí slyšet všichni kytaristé – dlouhý sustain, zvuk bohatý na vyšší harmonické frekvence, eliminace nežádoucích kmitočtů a vyrovnané znění napříč frekvenčním spektrem. Vzhledem k cca 500 kusům kytar vyrobeným za rok (což je asi dvoudenní produkce kytarových „velkofirem“) se může továrnička věnovat každé jedné kytaře opravdu velmi pečlivě. Samozřejmě se to projeví v ceně, ale takto má SCGC postavený svůj obchodní model a hotovo. Šetřit prostě musíte jít jinam.

Za zmínku určitě stojí ještě i skutečnost, že Richard ve svém smyslu pro detail zašel až tak daleko, že vyvinul i své vlastní struny.  Jeho heslem je: „Síla struny není důležitá, důležitý je její tah.“ Struny SCGC se od ostatních odlišují velmi přesně stanoveným poměrem mezi průměrem jádra a vinutím a pyšní se perfektně balancovanou hlasitostí a frekvenční charakteristikou jednotlivých strun. Jsou potaženy ochrannou vrstvou a dodávají se ve verzi Low Tension a Mid Tension, přičemž každý z typů je doporučován v závislosti na modelu kytary.

Osm základních modelů v mnoha variantách

SCGC momentálně nabízí tyto základní modely:

• Baritone
• Dreadnought
• Slope Shouldered Dreadnought
• F (Fingerstyle, něco jako malé jumbo)
• H (něco mezi OM a grand auditorium)
• OM/OOM
• Small-Bodied
• Bass

Počet variant materiálu horní desky: 12 (kromě všech možných druhů smrku je tu například cedr, mahagon, koa nebo redwood).

Počet variant materiálu zadní desky a lubů: 14 (kromě palisandrů a mahagonů třeba též cocobolo, koa, ořech, blackwood nebo platan).

Krky: mahagon nebo javor

Hmatníky: palisandr nebo eben.

Další volitelné možnosti: 20 druhů rozet, 9 druhů bindingů, 17 druhů purflingů, inlay hlavy, hmatníku a patky, cutaway, 12 strun, levoruká verze.

Počet variant povrchové úpravy: 11 (natural finish, tónování, sunburst).

50 prodejců na jeden vesmír stačí

SCGC posílá svoje nástroje do světa výhradně prostřednictvím dealerů. Tedy (s výjimkou Číny) nespolupracuje s národními ani nadnárodními distribučními společnostmi, nýbrž dodává přímo maloobchodníkům. Skoro by se dalo říct prodejnám, byť některé z nich mají i on-line sekci. Každopádně se výrobce vyhýbá spolupráci s onlajnovými giganty a vybírá si prodejce orientované na dražší zboží. S ohledem na jeho positioning je to celkem logické. Zákazníci Santa Cruz jsou ochotni zaplatit za kytaru částky výrazně převyšující průměr. Proto také očekávají patřičný servis, odbornost prodávajících, jejich čas a pozornost.

Orientace na domácí trh je evidentní. Ze zhruba 50 dealerů je 30 amerických. Zbytek je rozesetý po celém světě. Nám nejbližším oficiálním dealerem je zřejmě BTM Guitars v Norimberku. Co mají momentálně na krámě? Pět nových kusů, dreadnoughty a óemka. Ceny okolo 7 tisíc EUR. Tak třeba: standardní dreadnought, kombinace smrkového topu a palisandrových back & sides je za 7 190 Euro.

No a jsme zase u peněz. Pokud chcete kytaru Santa Cruz, musíte mít doma opravdu velké prasátko. Nejlevnější „basic“ modely se pohybují okolo 5 000 Euro, standard je okolo 8 000, ale když se trochu rozšoupnete, udělají vám pomyšlení klidně i za 22 000. Je ale potřeba poznamenat, že SCGC se o své kupující stará příkladně a úzkostlivě dbá na pověst firmy, která zákazníka nikdy nenechá ve štychu, pokud má s nástrojem jakýkoli problém. Takže s nástrojem kupujete i jistou formu záruky, tedy kromě té zákonné, že se vždy dovoláte pomoci v technické nouzi.

Kdo už koupil? Amerika to jistí

Téměř každá úspěšná kytarová firma měla ve své historii nějakého hráče, který pro ni znamenal zásadní zápis do povědomí kytarového publika. Taylor měl svého Neila Younga, Takamine měla svého Gartha Brookse a tak podobně. Richard a jeho parta byli vzati na vědomí díky Tonymu Riceovi, jako už bylo řečeno. Jejich nástroj má ale třeba i Brad Paisley, Otis Taylor nebo hvězda mnoha filmů a klipů (třeba těch s Foo Fighters) Jack Black. No, a jeden kousek má třeba také Robert Plant.

Dá se říct, že hráči Santa Cruz pocházejí z mnoha žánrů i stylů hry. Najdeme mezi nimi jak flatpickery z bluegrassových kapel, tak písničkáře i zatvrzelé fingerstylisty. S ohledem na geografické dělení prodejní sítě je pochopitelné, že drtivá převaha majitelů kytar od SCGC bydlí v USA.

Závěr: srdeční záležitost

Říká se, že jaký pán, takový krám. Pokud má člověk možnost chvíli mluvit s Richardem, milým a charismatickým člověkem, získá rychle pozitivní vztah i k jeho nástrojům. Jako by si vsugeroval, že tenhle fajn chlap přece nemůže vyrobit ani prodat nikdy žádný křáp. To prostě nejde! A na přátelských vztazích se zákazníky je z velké části založena i podnikatelská filozofie firmy.

Ale samozřejmě na tak konkurenčním trhu jako jsou USA by kamarádění samo o sobě bylo dost málo na to, aby byl zákazník ochoten vylepit 10 tisíc doláčů za jedno pádlo. Takže ty zásadní prodejní argumenty jsou: perfektní materiály, pečlivé zpracování a vysoký stupeň kustomizace. Kytary SCGC hrají opravu skvěle a Richard Hoover už zůstane navěky legendou.