Kytary legendární a mytické #3: Lowden Guitars

První setkání

Psal se rok 2018 a já jsem nosil z auta kytary se značkou Halabica (o těch také v některém díle popovídám) do stánku na výstavě ručně vyráběných exkluzivních kytar s názvem Holy Grail v Berlíně. Ottovi Halabicovi jsem tehdy trochu pomáhal s prezentací na téhle kultovní show a zabrán do práce při přípravě expozice jsem okolí příliš pozornosti nevěnoval.

Nešlo ale minout nejlépe položený vystavovatelský čtverec rovnou při vstupu do haly, kolem kterého jsem několikrát prošel tam i zpět. Měl na stěně logo Lowden a já si tenkrát pomyslel, co je asi potřeba být zač nebo udělat nebo případně zaplatit, aby člověk měl zrovna tohle místo. Když už byla výstava v plném proudu, seděl na stánku nakrátko ostříhaný světlovlasý pán s jemu věkem odpovídající paní. Tipovali jsme ji na manželku. Na sekretářku, ani tiskovou mluvčí nevypadala. Otto mi tehdy řekl, že pán je George Lowden z Anglie a že je známý.

Ve skutečnosti je pán ze Severního Irska. A známý rozhodně je. Později jsem pochopil i proč. Na výstavním podstavci stálo několik kusů velmi kvalitně vyhlížejících kytar v krásném saténovém (natural) provedení a párek vystavovatelů byl přátelský a ochotný odpovídat na dotazy. Dělali dojem malé skromné rodinné firmičky, ve které si táta bastluje svoje kytárky a mamka mu pomáhá s papíry.

Jakpak také jinak? Holy Grail byl výstavou mistrů kytarářů, kde sérioví výrobci neměli místo a pro účast bylo nutné vystavovat ručně, individuálně vyráběné kytary disponující notnou dávkou originality a inovace. Obvyklá roční produkce vystavovatelů čítala několik kusů či nanejvýš několik desítek kytar. Proto také byla celá výstava koncipována tak, aby si tito „sólisté“ mohli účast na ní dovolit, protože vystavovat na celosvětově významných akcích pro ně znamená jinou planetu s úplně nereálnou nákladovou matematikou.

O to větší bylo moje překvapení, když jsem za pár měsíců chystal stánek na NAMM Show v Anaheimu a když jsem se rozhlížel, kdopak je v sousedství, mihlo se mi před očima po jménech Collings a Ortega povědomé logo Lowden. To se mi asi jen zdálo, pomyslel jsem si. Kouknu lépe a vidím stánek velikosti menšího hřiště a přes uličku další, který měl logo Sheeran by Lowden. Na obou se to hemžilo početným týmem maníků v černých polotričkách s emblémem severoirského zaměstnavatele.

Nějak mi to nehrálo, tak jsem se pár zkušenějších kolegů z kytarového businessu optal, co si o tom celém mám myslet. Řekli mi asi něco jako: „No jo, George. To se, chlapče, nesmíš ničemu divit.“ Korunu tomu ještě ten večer nasadil Steve McIlwrath, bývalý Lowdenův společník z Avalon Guitars, kterého jsme potkali na baru. Nechal se slyšet, že určitě vydá paměti a ty se budou jmenovat Guitar Wars a budou o jeho celoživotní finanční a soudní válce s George Lowdenem.

No, já jsem u toho nebyl, když spolu něco zakládali, vyráběli, či se pak o to všechno tahali. Takže jsem dalek osobních soudů. Nicméně jisté je, že George Lowden rozhodně nepatří mezi tichošlápky, kteří by si v dílně za dvorkem kutili svoje inštrumenty a nedbali o okolní svět a naopak svět nedbal o ně, jak to mělo vypadat při prvním setkání v Berlíně.

Trocha dějepisu

George Lowden se narodil ve dvaapadesátém v Severním Irsku. Všechny autoreferenční texty říkají, že první dvě kytary postavili s kámošem v deseti letech. Lowden senior stavěl lodě, takže o práci se dřevem synek už asi něco věděl z domova. Kytary prý měly krabicový tvar, místo pražců ohnuté hřebíky a místo strun rybářský vlasec. Každopádně ale způsobily to, že mladý Jiříček v sobě objevil zálibu ve stavění kytar, a tak se rozhodl, že se tímhle řemeslem bude živit. Ve dvaadvaceti letech založil Lowden Guitars a vyrobil kytaru se sériovým číslem jedna.
 
Později se k němu připojili první zaměstnanci a firma se rozjela. Pod jeho jménem se vyráběly v osmdesátých létech licencované kytary i v Japonsku. S pomocí investora pak koupil budovu v Bangoru, v Severním Irsku a přijal do ní další zaměstnance. Jeho kytary měly už tehdy dobrou pověst, co se konstrukce i kvality provedení týče, přesto firma finančně strádala a nebyla schopna dosáhnout větších obchodních úspěchů. A tak se George rozhodl spojit síly se Stevem McIlwrathem a třetím společníkem Alastairem McIlweenem a založili spolu holding vlastnící většinový podíl Lowden Guitars aby finančně podpořili Lowdenovu kytarovou produkci. Později se přejmenovali na Avalon Guitars a pak zase zpět na Lowden, až se to celé řádně zamotalo.  
 
A tehdy začal letitý spor mezi Georgem a Stevem. Původní myšlenka byla taková, že Avalon Guitars bude vlastníkem značky Lowden, George pro ni bude navrhovat kytary a dozorovat jejich výrobu a bude za propůjčení svého jména dostávat licenční poplatek. Pak se ale rozpoutala bitva o používání značky Lowden pro obchodní účely v celosvětovém měřítku i o to, jestli a jak George pro Avalon modely kytar navrhuje nebo nenavrhuje.

Od počátku bylo zřejmé, že má se svým trademarkem úplně jiné záměry než sloužit Avalonu. Jak dalece to zvládl právně čistě, to je věcí soudců. Každopádně to ale vyvolalo několik žalob, předlouhé tahanice, které prakticky nikdy neskončily jednoznačným vítězstvím žádné strany. Ani za této situace ale Lowden nelenil a soud-nesoud začal v roce 2004 vyrábět v Downpatricku v Severním Irsku kytary se svou značkou a ty také od té doby prodává po celém světě.

Delfíní žebrování a ruční škrabání laku

Kytary Lowden jsou jiné, než jaké vídáváte u amerických výrobců ve stejné cenové kategorii. Vypadají jaksi „dřevěněji“ a „kulatěji“. Je to dáno především přírodním vzhledem laku, absencí jakýchkoli nadbytečných designových „parádiček“ a oblými tvary všech typů těla.
 
Dosáhnout vzhledu přírodního matného dřeva i po laku je možné několika různými způsoby. Třeba ultratenkou vrstvou, lakem s přídavkem matné složky, způsobem leštění a podobně. Lowden má ale svůj unikátní způsob: nastříká tělo vrstvou laku (jehož složení si nechává pro sebe, nicméně se v branži má za to, že jde o kyselinou katalyzovanou nitrocelulózu) a ta se pak ručně škrábe ocelovou vlnou. Jemné škrábance vytváří onen kýžený saténový efekt a na omak příjemný povrch.
   
Dalším charakteristickým prvkem lowdenovských kytar je něco, co už na první pohled vidět není – zvláštní žebrování. Základní patern žeber ve tvaru písmene A je žebro po žebru ručně profilován do tvaru „delfíního hřbetu“ a to v závislosti na materiálu horní desky a tvaru těla. Výrobce tvrdí, že právě v tom tkví tajemství unikátního lowdenovského zvuku, samozřejmě vedle pečlivě vybíraných materiálů a preciznosti zpracování.

Každopádně kytary disponují nejen zvukem, který je velmi dobře vyrovnaný v celém frekvenčním spektru, ale i značnou dávkou responzivity (tedy rychlosti odezvy) a rozdílného charakteru zvuku v závislosti na stylu, který hráč používá.

Celkový podíl ruční práce na kytarách Lowden je stále velký oproti přímým konkurentům, takže claim  „handmade“ by se v tomto případě (na rozdíl od mnoha jiných, kteří to o sobě tvrdí z marketingových důvodů) dal brát jako oprávněný.

Tak, co tam máte, pane Lowden?

Prodejní sortiment tvoří osm základních modelů a pak je tu kategorie modelů speciálních. Pokud mrkneme na jednotlivé kategorie, najdeme tato typová označení:

Original Series

Óčko je model, který navazuje na tradici první Lowdenovy kytary z roku 1976. Existuje v několika velikostech těla a při výběru materiálu lubů a zadní desky je možné volit mezi mahagonem, palisandrem, ořechem a koa, v kombinaci se smrkovou (sitka) nebo cedrovou horní deskou.

35 Series

Modelová řada nabízí mimo jiné unikátní dřevo lubů a zadní desky s názvem „chechen“. Jde o materiál nazývaný též black poisonwood a pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Substance horní desky se rozšiřují o další odrůdy smrků (adirondack, alpský) a ještě o sinker redwood (jinak též sekvoj).

50 Series

Další zajímavé materiály najdeme v modelové kategorii 50, kde kromě výše uvedených jsou exotická dřeva jako třeba africký blackwood (jinak též grenadilla), bahenný dub, eben nebo cocobolo. Materiály horní desky zahrnují kromě standardní smrků a cedrů také redwood.

Jazz

Nejde o žádný model pro gypsy jazz, jak by se mohlo zdát z názvu. Spíše kytary této série připomínají klasickou koncertní kytaru. Širší krk, který vyhovuje i hráčům zvyklým na nylonové struny, a kulatý, teplý zvuk patří k základním vlastnostem této řady. Alpský smrk nebo cedr na horní desce a palisandrové, koa nebo ořechové boky a zadní deska. Kytary této řady jsou k mání i s nylonovými strunami.

Speciální modely

V tomto oddíle můžeme objevit velmi zajímavé kusy, nezařaditelné do ostatních přihrádek. Tak třeba celoořechový, nebo celomahagonový model, baritonovou kytaru, kytary s užším profilem těla, kytary s kratší menzurou a pak je tu celá řada výročních, limitovaných a signature modelů.

GL-10

Lowden vyrábí i několik modelů elektrických kytar shrnutých pod názvem GL-10. Stejně zajímavá dřeva jako na akustických kytarách najdeme i na těch elektrických. Ořech, koa, ziricote, mahagon, eben, blackwood. To vše opět ve velmi oblém designu připomínajícím lowdenovskou akustickou kytaru a v provedení solid body nebo semi-hollow (česky asi „pololubovém“). Snímače jsou používány buď humbuckery, nebo P-90 od firmy Lollar.

Pro všechny kytary značky Lowden, stejně jako pro většinu hi-end výrobců, platí to, že pro každý standardní model existuje řada modifikací. Ať už jde o materiály, cutaway (výřez), bevel (zaoblení hrany), možnost levorukého nebo dvanáctistrunného modelu, šířku a profil krku, typ snímače a podobně, snaží se výrobce vyjít vstříc, jak to jen jde.

Dalším obecným znakem těchto nástrojů je použití velmi decentních přírodních materiálů pro lemování, purfling (lemování lemování) a rozety. Je-li použita perleť, tak jen v tenké lince. Jednoznačně převažuje exotické dřevo. Lowden používá na všech kytarách mechaniky Gotoh. 

Pokud jde o tvary kytar, ty se u Lowdenů jmenují WL, S, F a O – seřazeno dle velikosti od nejmenšího po největší. Takže úplně jiné pojmenování, než na jaké jsme u většiny výrobců zvyklí. Navíc byste tu marně hledali povědomé tvary jako dreadnought, grand auditorium a podobně. Dá se s trochou nadsázky říci, že Lowdeny jsou všechny stejně kulaté, jen menší nebo větší.

Sheeran by Lowden

Zajímavým fenoménem v historii kytar Lowden, který nelze nezmínit, je vznik značky Sheeran by Lowden v roce 2019. Ano jde skutečně o příjmení rezavého malého velkého muže z písničkářské scény. Jestli byla pro společný projekt hlavní motivací upřímná snaha mistra písničkáře a mistra kytaráře podpořit mladé následníky superhvězdy vytvořením cenově dostupné kytary, to netuším. Tak to alespoň tvrdí marketing. Účelový marketingový tah je pak jiné možné vysvětlení. 

Ať jakkoli, jde o rozměrově malé kytary s tím nejzákladnějším, co je třeba mít, aby kytara hrála, ale aby se zároveň nemuselo platit za nic, co k tomu není potřeba. Dvě základní modelové řady, pár speciálních modelů a ceny na krámě okolo 20 tisíc. No, proč ne. Fanoušky (podle údajů o prodejích tedy zejména fanynky) písničkářského genia jistě těší nápis Sheeran na hlavě kytary, pokud to sami s kytarou zkoušejí.

I tak jsou ale diskuzní fóra na toto téma plná rozporuplných reakcí. Především se v kytarovém světě v této souvislosti poukazuje na devalvaci jména Lowden, protože kvalita Sheeranových kytar má k lowdenovskému standardu opravdu velmi daleko. Ale jak už to už George Lowdena bývá zvykem, zase je alespoň o čem mluvit.

Kde a za kolik

Pokud pomineme distribuci zmíněných Sheeranových kytar a podíváme se na mapu dealerů prodávajících ty „pravé“ Lowdeny, zjistíme, že nejblíže, kam si můžeme pro některý zajet, je Norimberk. Firma BTM Guitars tu nabízí řadu modelů značky Lowden Guitars v cenách 4–5000 EUR. To je pro tuto značku spíše nižší cenová kategorie. V Británii nebo USA najdeme v prodeji kytary, které se cenou občas přehoupnou i přes 10 000 EUR.

Největším prodejcem kytar Lowden jsou údajně Heartbreaker Guitars sídlící kousek od Las Vegas v Nevadě. Jsou to skvělí lidé a celá firma je vzorem toho, jak by měl fungovat prodejce kytar, od odbornosti až po servis. Tak to si George zase uměl dobře zařídit.

Kdo na to hraje

Kromě již zmiňovaného Eda Sheerana najdeme kytary Lowden v rukou dalších významných umělců. Eric Clapton, Taylor Swift nebo Mark Knopfler by mohli svou popularitou se Sheeranem soutěžit. Pak je tu ale řada vynikajících, byť méně všeobecně známých, kytaristů, kteří na Lowdeny přísahají. Třeba americký fingerstylista Alex De Grassi, nebo Richard Thompson z Fairport Convention, kterého najdeme na stovkách nahrávek, včetně alb Crowded House nebo Bonnie Raitt. Nebo francouzsko-alžírský fenomén Pierre Bensusan či irský kytarista Paul Brady.

Závěrka

George Lowden je svým založením zřejmě předurčen k tomu, aby budil pozornost a vyvolával rozporuplné reakce a bouřlivé diskuze. Určitě mu ale nelze upřít, že umí navrhnout a vyrobit kytary prvotřídní kvality a troufá si pracovat s materiály, které se spousta jiných výrobců bojí použít. Jak to, že Lowdenovi jaksi vždycky dobře znějí? Asi bude něco na poučce, že konstrukce kytary je to důležitější a materiál je sice významný také, ale až na druhém místě. A kdo má třetí místo? Kvalita dílenského zpracování, řeklo by se řečí automotive průmyslu. A tu má, pravda, Lowden také výbornou.