Kytary legendární a mytické #6: Paoletti Guitars

Objev u protinožců

Někdy vám život tropí hlouposti a snad si z vás i dělá srandu. Tak například našinec musí na přesně opačnou stranu zeměkoule, aby se tam dozvěděl, že nedaleko od něj v Evropě, v kraji, kam se chystá na cyklovýlet, sídlí firma, která dělá kytary – věřte, nebo ne – z vinných sudů. To je bizár, že?

V australském hlavním, nikoli však největším, městě Canberra sídlí obchod s hudebními nástroji – naopak ten největší v Austrálii. Obrovská prodejna jako showcase stejně velkého on-line shopu s názvem Better Music se pyšní kytarovým oddělením velikosti supermarketu. Podnik byl v minulých létech nominován asociací NAMM mezi nejlepší obchody s hudebními nástroji na planetě.

Impozantní kytarové sekci velí Matt, můj dobrý přítel, výborný muzikant a znalec všeho, co se týká kytar, zesilovačů, efektů a podobných krámů. Když jsem ho na prodejně navštívil, ukázal mi pár hezkých věcí: třeba kanadské zesilovače Revv, které díky němu používám, nebo tweedová komba Bartel. A také divný strat s oloupaným lakem a mosaznými deskami místo plastového pickboardu. Na hlavě byl nepochybně italský název Paoletti. Kus, který jsem dostal do ruky, měl krk jako nohu od stolu, ale co nešlo přeslechnout, byl neskutečně dlouhý sustain už i „nasucho“ bez proudu. Matt o výrobci mluvil s uznáním a chválou, takže jsem neměl pochybnosti, že to musí hrát.

In vino veritas

Když jsem se pak zajímal, kdo je to ten pan Paoletti, našel jsem příběh jako vystřižený z marketingové čítanky. To si dělají srandu? Ty kytary jsou fakt ze 150 let starých vinných sudů? Legenda praví... však to znáte. Každopádně jsou ale z kaštanu, ze kterého se vinné sudy dělají.

Fabrizio Paoletti se narodil v rodině, která v Toskánsku už od 19. století vyrábí chianti. To už by sám o sobě byl hezký příběh, kdyby šlo jen o víno. Mladík s elektrotechnickým vzděláním dostal od otce kytaru jako dárek a jak už to u těch technicky zaměřených jedinců bývá, nejvíce ho na ní zajímalo, jak je zkonstruovaná, proč zní tak, jak zní, co se musí udělat pro to, aby krk držel s tělem dohromady a tak podobně. Na myšlenku vyrobit kytaru ze sudu od vína ho údajně přivedl jeho přítel, výborný italský kytarista Maurizio Solieri. Fabrizio to zkusil a výsledek byl nad očekávání skvělý.

Tím to celé začalo. Psal se rok 2005. Dnes už je firma známá po celém světě a tyto italské delikatesy vlastní spousta slavných muzikantů. Opět to marketingové klišé: Toskánsko, chianti, Leonardo da Vinci, Marco Polo, prastaré sudy... Taková story prostě nemůže selhat. Měla by ale krátký život, kdyby produkt nebyl skutečně minimálně velmi dobrý, pokud ne přímo vynikající. A to v tomto případě je.

Z garáží se tak výrobce díky zájmu zákazníků velmi rychle přesunul do moderní třípatrové budovy, vybavil se CNC stroji a jiným potřebným zařízením, aby si co nejvíce komponentů mohl sám vyrábět. Přesto se ve všech promo materiálech tvrdošíjně píše „Handmade in Italy“. Kdo ale něco malinko ví o výrobě kytar, určitě mu to nebude vadit, protože jsou prostě operace, kde stroj bude vždy výrazně přesnější a konzistentnější než člověk – i když se to „handmade“ hezky čte. Nelze ale značku Paoletti jakkoli obviňovat z toho, že se vydává za řemeslný výtvor, a přitom nástroje flákají mašiny jeden za druhým. To v žádném případě. Roční produkce je okolo pěti set kusů a Fabrizio se nechává slyšet, že objem poroste jen velmi pomalu, aby bylo možné kvalitu výroby uhlídat.

Italská specialita: kaštan s pečeným javorem

Čím jsou kytary Paoletti jedinečné? Kromě příběhu o vinných sudech je to sám materiál, o který tu jde. Kaštan jako dřevo pro výrobu kytar nikdy nebyl zrovna velkým hitem. V průběhu času mění své fyzikální vlastnosti, rezonuje ve středních a hlubokých kmitočtech s málo výškami a rozhodně nepatří mezi ideální materiály na výrobu kytar. Fabrizio Paoletti byl ale ve svém výběru tvrdošíjný, a to nejen kvůli rodinnému vinařství, ale také kvůli výbornému sustainu. Vzhledem ke stáří a kvalitě dřeva, které používá, je riziko změny rezonančních vlastností relativně omezené.

Spoustu času ale zabralo bádání nad tím, jaký krk, jaký hmatník a jaký hardware kytaře z kaštanu dodat, aby nabyla chybějících vyšších kmitočtů. A co teprve lak! Na ladění komponentů si dal mistr opravdu záležet a první volbou byl pečený javor pro krky a hmatníky. Co to je, když je pečený? Znamená to, že se dřevo kontrolovaně zahřívá při vysokých teplotách, čímž dochází k několika efektům: zbavuje se vlhkosti a je stabilnější, vytvrdne, ztmavne a jeho kresba se zvýrazní. Údajně se také zlepší jeho rezonanční vlastnosti.

Vzhledem k malosériové povaze výroby a vysokému stupni kustomizace je továrnička schopna dodat kytary s ebenovým, standardním javorovým či exotickým hmatníkem, ale krky z „pečenáče“ to jistí. Snímače jsou vlastní výroby, stejně jako vintage kobylky. Pokud jde o locking tremola na některých kytarách, ta pocházejí od Schallera. Mechanika je obvykle Kluson Deluxe, nultý pražec je z kosti (pokud není zamčený).

Už s ohledem na příběh firmy nelze očekávat nic jiného, než že budou mít nástroje spíše tradiční, vintage design, kde hlavními vizuálními vjemy budou čas a dřevo. Takže v tomto duchu jsou pojaty všechny povrchové úpravy, ať již přírodní, nebo barevné. Jde o speciálně vyvinutý nitrolak v tenké vrstvě s dobrými rezonančními vlastnostmi, aby se jím neudusil ten skvělý sustain kaštanového těla. Pro kytary Paoletti jsou typické povrchové úpravy, pro které se díky Fenderu vžilo označení „heavy relic“ – kytara vypadá, jako by byla ze šedesátých let a každý den na ni někdo minimálně pět hodin pilně cvičil. Takže lak na kontaktních místech je sedřený, prosvítá „základovka“ nebo samotné dřevo.

Co u Paolettiho mají?

Pokud jde o aktuální modelovou nabídku, ta se celkem přehledně dělí do čtyř modelových řad: Wine, Loft, Lounge a Signature. Řada Wine jsou modely v natural provedení a tvarech stratu, tele, jazzmasteru a pak něčeho jako SG a explorer. Vzory se od sebe liší konfigurací snímačů a typem kobylky.

Série Loft je typická odřenými laky a ke jmenovaným tvarům těla tu přibývá něco jako The Paul s pédevadesátkami nebo humbuckery.

V čadě Lounge najdeme jak přírodní, tak „oloupané“ povrchovky, ale přibývá jeden důležitý prvek, a to jsou f-výřezy. A to i na stratech, telecasterech a jazzmasterech. Logicky tu najedeme také typické pololubové modely ve stylu Gretsch.

Co je série Signature, asi není třeba vysvětlovat. Pětadvacet modelů napovídá, že na kytary Paoletti dnes hraje už poměrně slušná řádka významných hráčů, a to zdaleka nejen v rodné Itálii, ale po celém světě. A protože se jedná o kytary „na objednávku mistra“, najdeme tu od všeho něco, a tudíž žádné společné parametry nejsou ve hře. Jediným kritériem tu je „jak si to pán přál“.

Kromě kytar vám u firmy Paoletti vyrobí klidně i basu. Na výběr je devět základních modelů vizuálně podobných klasickým Fenderům ve stejných povrchových úpravách jako kytary.

Za zmínku stojí limitka s názvem Marco Polo. Jde o model vytvořený na počest letošního sedmistého výročí narození slavného benátského cestovatele. Jak v Benátkách, tak na chorvatské Korčule vám řeknou, že se narodil u nich, ale pravda je, že byl občanem Benátské republiky. A navíc v Chorvatsku zatím žádnou kytaru na jeho počest neudělali. V případě značky Paoletti jde o exkluzivní sběratelský kousek s náročnými inlayemi, vizuálně v duchu dobových obrazů a starých map. Má piezo snímač v kobylce, aby elektronika toto, spíše výtvarné než řemeslné, dílo vizuálně nenarušovala.

Kde a za kolik?

Když se podíváme na mapu dealerů, můžeme hned dešifrovat, kde jsou pro kytary Paoletti hlavní trhy. USA, Západní Evropa, Dálný východ. To by se dalo čekat. V Itálii nikdo? Ano, v Itálii bychom dealerství marně hledali, protože si veškerý domácí obchod společnost řeší sama ze svého sídla u Florencie.

Nám nejblíže je německé dealerství Zoundhouse v Drážďanech, nebo proslulý vídeňský muzikhaus Klangfarbe. Když tam nakoukneme, co je právě na krámech, najdeme základní modely v ceně okolo 4000 Euro a pak nějaký ten luxusní nadstandard za 8000.

Kdo je na seznamu?

Kteří slavní hudebníci mají kytary Paoletti ve svém arzenálu? Asi prvním významným propagátorem značky byl Richie Sambora z Bon Jovi, ktrému továrnička vyrobila signature model. Dnes už ale těch slavných jmen figuruje na seznamu spousta. Věrným propagátorem značky je Dave Kilminster, špičkový instrumentalista doprovázející třeba Rogera Waterse nebo Steve Wilsona. Ten má u Paoletti také svůj signature model s grafikou růže.

Italskou specialitku si ale dopřály i další známé hvězdy. Slash, Kirk Hammett, Phil X,  Richard Fortus, John Norum, Noel Gallagher, Rex Brown, James Hetfield, Johnny Depp a spousta dalších mají některý model ve své výbavě.

Závěrka

Itálie je zemí, kde není nouze o kreativní jedince v jakémkoli oboru. Gastronomie, móda, výtvarné umění, automobilový design, tam všude Italové excelují. Já osobně jsem udělal velmi dobrou zkušenost se zesilovači Brunetti a od té doby vím, že tu existují schopní lidé i v oboru hudebních nástrojů a hudebních technologií. Příkladem z poslední doby budiž třeba piana Dexibell. A tak můžeme k italským pojmům, které máme nacvičené častým používáním, jako třeba barolo, primitivo, grappa, expresso, cappuccino, parmesan a tak, přidat i Paoletti. Třeba se z něj stane časem také generické označení, tentokrát pro nevšední vintage kytary s dlouhým sustainem.