Kytary legendární a mytické #9: Bourgeois Guitars

První setkání

Karl, majitel Gitarren-Studio Neustadt v Německu, má ve svém domě impozantní nabídku Fender Custom Shop modelů. Nestačil jsem koukat, jaké krásné kousky jsou u něj k mání. Když pak došlo na akustické kytary, ukázal nám spoustu skvělých nástrojů i v této kategorii. Nejen Martin, Santa Cruz, Avalon, ale i naši borci BSG a Rozawood, Halabica ze Slovenska a jiné skvosty.

Kromě toho také otevřel kufr, v němž bylo óemko v ceně přes 8000 Euro. Na hlavě bylo logo Bourgeois. Pamatuji si, že jsem si tehdy v duchu pomyslel, že lépe tu kytaru pojmenovat nemohli. Kdo jiný si může dovolit pádlo za čtvrt mega, než nějaký vykořisťovatel a buržoust.

Když jsem pak sbíral informace o výrobci, našel jsem, že tvůrcem těchto ikonických kytar je Dana Bourgeois. „No teda, tak přeci jen tu je nějaká ženská,“ říkal jsem si. Těch, pravda, v oboru exkluzivních kytar zrovna mnoho nepotkáte. Když jsem pak o amerických kytarách diskutoval s Rogerem, spolumajitelem proslulého obchodu Brickhouse Guitars kousek od Toronta, říkám mu: „Rogere, a co ta Dana Bourgeois, mluvil jsi s ní někdy? Jak se dáma dostala k tomu, že začala vyrábět kytary?“ V jeho tváři jsem viděl něco jako údiv mísící se se soucitem. Asi jako když vám duševně nemocný vypráví svou vizi světa a vy ho nechcete ani naštvat ani urazit.

To mě poněkud znepokojilo. Říkám: „Co je? O tom se jako nesmí mluvit?“ A on: „No, víš, Majku, Dana je spíš chlap.“ – „No a co,“ já na to. „V éře vousatých zpěvaček a manažerů s oholenýma nohama v lodičkách to není nic tak neobvyklého, že se žena cítí být muž. A zvlášť v takovém tradičně mužském oboru.“

„No jo, ale on odjakživa chlap byl a asi i bude,“ říká Roger zase s tím ustaraným výrazem. Tak jsem udělal trochu ostudu, ale co už. Člověka to naučí novým věcem, třeba tomu, že nemá věřit, že jméno Dana musí být pokaždé nutně ženské.

Historie značky Bourgeois: s podporou táty kutila, ostřílených hráčů i asijského giganta

Tak tedy ten Dana se narodil ve třiapadesátém ve Westbrooku ve státě Maine. Říká, že jeho zájem o kytary se zrodil, když v jedenácti viděl v televizi Beatles. První kytaru zkonstruoval po čas svých studií přímo na kolejích, a to podle návodu, který vyčetl z knihy Irwinga Sloana Classical Guitar Construction. Sám mistr říká, že v začátcích mu byl velkou oporou jeho otec, kutil, který rád pracoval se dřevem, a jeho děda, který byl nadšencem pro stroje všeho druhu.

V roce 1977 se Dana rozhodl, že kytary budou jeho osudem, a otevřel si dílnu, ve které je opravoval, stavěl a prodával. Country a bluegrassová vlna, která přinesla zvučná jména a dnešní legendy žánru, mimo jiné znamenala i to, že se Bourgeois potkal s bluegrassovým fenoménem Tony Ricem, o kterém jsme psali už v souvislosti s kytarami Santa Cruz. Rice se stal tak trochu Danovým poradcem i oponentem.

Přesně v souladu s hodnotami country a bluegrass scény se tehdy kytarář pokoušel vyrábět nástroje typu dreadnought. K jeho velkému údivu se ale Ricemu nejvíce líbil model s malým tělem, který bychom dnes označili jako OM. To jako kdyby předznamenalo další osudy mistra stavitele. Óemka se totiž stala bestsellerem jeho značky a je to právě tento tvar, který si většina kytaristů spojuje se jménem Bourgeois.

A protože na óemka hrál i Eric Schoenberg, uznávaný kytarista, kterému chtěl udělat kytaru jak Bourgeois, tak Martin, vznikl společný model obou dodavatelů s názvem Schoenberg Soloist. Schoenberg pak založil vlastní kytarovou produkci a stal se OM průkopníkem na trhu. K dreadnoughtům se ale Dana Bourgeois samozřejmě vrátil také, a tak dreadnought a zejména OM tvoří dodnes absolutní většinu produkce.

V roce 1999 po neúspěšné spolupráci s firmou Akai coby distribučním partnerem to vypadalo, že Bourgeois jako kytarová značka definitivně zmizí ze světa. O deset let později však došlo k překvapivému spojení s čínskou firmou Eastman Guitars a Bourgeois získal finanční i marketingový vítr do plachet. Dnes je autonomní entitou v rámci eastmanovského portfolia a přes všechny možné chmurné předpovědi se zatím zdá, že to byl pro obě strany krok správným směrem.

Proč Bourgeois?

Čím si tento mistr luthier získal takový obdiv kytarového světa a proč jsou jeho kytary tak dobře hodnocené? Proslul několika zajímavými postupy:

1. unikátním systémem ladění horních desek
2. jedinečným paternem žebrování, který zajišťuje vyváženost nízkých a vysokých frekvencí
3. spojením krku a těla pomocí šroubování, které umožňuje demontáž krku bez vážnějších zásahů do těla či krku kytary
4. torefikací dřeva, což je tepelný procesing dřeva, který má obdobné účinky jako stárnutí dřeva v čase

K tomu připočtěme extrémně tenké vrstvy stařeného nitrocelulózového laku, použití poměrně vzácných smrků adirondack, které jsou ještě stále v Maine k nalezení a (tak jak už se u tohoto typu nástroje jaksi sluší) extrémní pozornost věnovaná každému detailu.

Bourgeois vyrobí ročně asi 400 kytar, přičemž Dana stále osobně kontroluje a schvaluje každou horní desku.

Co nabízejí?

Výrobní program je rozdělený do pěti základních modelových řad. Ve všech z nich najdeme především OM modely a dreadnoughty, jak jsme si již řekli, přičemž design zůstává věrný americké kytarové tradici. Strohé linie hlavy, nemnoho dekoračních prvků – prostě to, co si představíte pod pojmem „kovbojská kytara“.

Touchstone je nejnovější linie, která se vyrábí tak, že horní desky připravené v USA putují do Pekingu, tam se ve výrobních zařízeních firmy Eastman dodělává zbytek kytary a pak zase nástroj putuje zpět do USA, kde je pečlivě kontrolován a testován, než se pustí na trh. Pokud jde o materiály, jedná se o aljašský smrk sitka na horní desce a palisandr na zadní desce a lubech.

Pro řadu Professional je typický mahagon na zadní desce a lubech v kombinaci se smrkovými horními deskami. Najdeme tu ale i celomahagonový model nebo dreadnought v osvědčené kombinaci smrk-palisandr.

Heirloom je modelová linie, kde dominuje adirondack na horních deskách. Adirondack je druh smrku, též nazývaný červený smrk, který roste v Severní Americe. Je to pevný materiál a na výrobu kytar se používá už mnoho let. Ne všechny oblasti, kde tento strom roste, poskytují to správné dřevo pro výrobu hudebních nástrojů. Ale kytaráři samozřejmě ví, kde vybírat.

Legacy Series je jakási sbírka úspěšných modelů z historie Bourgeois. Najdeme tu výše zmiňovaný model Soloist nebo exkluzivní model Odyssey s bevelem, výřezem a výložkami na krku.

Aged Tone je řada kytar se zmiňovaným uměle „stařeným“ materiálem. Cílem je v tomto případě dosáhnout jak zvuku, tak i vzhledu skutečné letité vintage kytary, kterou byste za normálních okolností asi zdědili po otci či dědovi. Jak víte, už Einstein dokázal, že čas je relativní. Toho jsou si v Bourgeois Guitars dobře vědomi, takže čas na „vyzrání“ kytary poněkud upravili směrem „rychlé přetáčení dopředu“. Na horní desky je tedy používán „rychlestárnoucí“ adirondack, a aby byla „letitost“ ještě dále podtržena, používá se pro veškeré lepení výhradě pravý klih.

Kromě uvedených modelových řad si samozřejmě můžete objednat svůj nástroj snů v custom shopu, tak jak se na malosériového výrobce luxusních kytar sluší.

Kolik stojí půvab buržoazie a kde ho sehnat

Přesto, že Bourgeois je exkluzivní záležitost, dealerská síť je vzorně vybudovaná. Dokáži si představit, že právě zde partnerství s Eastmanem přináší svoje benefity. To, že existuje řada renomovaných prodejců v USA a Kanadě, není až tak překvapující, ale také zastoupení v Evropě i Asii je vedeno vzorně.

Čeští zájemci by to měli nejblíže do již mnohokrát v našem seriálu zmiňovaného Stageshopu v Budapešti. Ernö a jeho tým mají na skladě cca deset kusů, zbytek je k dodání na objednávku. Také norimberská prodejna BTM Guitars má na skladě asi pět kusů. Bourgeois najdete v těch nejprestižnějších kytarových shopech v Evropě, jako je The Fellowship of Acoustics v Nizozemí nebo Coda v Británii. V USA také nechybí ti nejvěhlasnější prodejci typu Rudy's Music, Heartbreaker Guitars nebo Chicago Music Exchange.

Pokud jde o ceny, nejlevnější modely pořídíte okolo 3000 Euro, standardní okolo 5000 Euro a top modely okolo 9000 Euro. Pokud jde o exkluzivní a custom shop kusy, ty překročí spolehlivě hranici 10000 Euro.

Kdo je na seznamu?

S ohledem na zaměření značky na akustické žánry i na koncepci kytar věrnou tradičnímu americkému pojetí je jasné, že výrobce míří na hráče žánrů country, bluegrass, folk, americana, acoustic blues a podobně. Z těchto hudebních sfér se také rekrutují ambasadoři značky Bourgeois.

Svůj podíl na věhlasu brandu mají zejména Doc Watson, slavný písničkář ze Severní Karolíny, nebo country veličina Ricky Skaggs, který hraje nejen na kytary od Bourgeois, ale i na jejich mandolíny, doplňující kytarový sortiment. Bryan Sutton, pokračovatel tradice brilantních bluegrassových flatpickerů, je dalším reprezentantem.

Abych nezůstal mužským šovinistou, když už i Dana je chlap, jmenujme třeba slavnou bluegrassovou zpěvačku Sierru Hull.

Závěrka

Bude zajímavé sledovat, jak se dále bude ikonická americká značka vyvíjet pod patronací svého nového čínského kmotra. To, že pan Dana a jeho tým umí stále vyrobit špičkovou kytaru, není předmětem žádné diskuze. Otázkou je, jak si poradí s tím, že se jeho léty kultivovaná „drahá“ značka patrně posune do cenově přijatelnějšího segmentu díky částečné výrobě v Číně, respektive, jak tento fakt budou vnímat „skalní“ fanoušci značky.

Eastman má jako výrobce kytar ve svém středním cenovém segmentu velmi dobrou pověst a mluví se o něm jako o čínské firmě nové generace, která dávno nežije z toho, že krade nápady na západě, nýbrž sama vyvíjí a kvalitně vyrábí originální nástroje. Přece jen je ale pozičně na zcela jiné značce na tržní mapě, než jakou okupuje Bourgeois. Tak se prostě necháme překvapit.