Laboratorium Dr. Hyenika #7: na šikmé ploše

Další upgrade, který ještě donedávna byl v podobě luxusní speciality vyhrazen spíše boutique kytarářům, razantně vstupuje i do sériové výroby. Zrovna aktuálně např. nabídka kytar značky Walden, kde některé kusy tuto vychytávku také obsahují. Odvážně tedy společně vykročme na akustickou šikmou plochu.

Bevel edge neboli zkosená hrana těla akustické kytary by mohla působit pouze jako VIP vizuální detail nebo snad dokonce jako marketingový trik, jak vyloudit ze zákazníků další peníze navíc, ale prodejní řeč je stručná a jasná. Poskytuje kytaristovi nejenom nečekané pohodlí, ale zároveň chrání svaly, šlachy a nervová zakončení jeho předloktí. Proto se používá i další terminus technicus – armrest, který ani nepotřebuje překládat. Navíc tento vynález vznikl přesně tak, jak nové výrobky ideálně vznikat mají, tedy požadavkem z trhu.

Za dnes již legendárním kanadským kytarářem Williamem „Grit“ Laskinem totiž přišel v 80. letech hráč na klasickou kytaru s přáním, jestli by nešlo zaoblit hranu těla, protože mu její ostrý okraj působí nepříjemnosti až skoro zdravotní problémy. Vymyslel tedy technické řešení, pro které se vžil název Laskin Arm Rest. Spokojen byl nejenom onen zákazník – dostával dokonce děkovné dopisy od lékařů a fyzioterapeutů, že konečně něco takového někoho napadlo. Podle obvyklé a záslužné praxe v segmentu špičkových kytarářů si nenechal tuto myšlenku pouze pro sebe, prezentoval ji jak na specializovaných sympóziích, tak v odborném tisku a s jeho svolením a zmínkou o autorství mohli tento detail používat i další kytaráři. 

Dalším milníkem pak byl tzv. Ryan Bevel od kytaráře Kevina Ryana, který tuto myšlenku technologicky dotáhl do vizuálně elegantního řešení, s citací používanou mnoha dalšími kytaráři. U kytar elektrických se pro svoji výrobní triviálnost stalo ergonomické zkosení těla víceméně standardem, ale většímu rozšíření u akustik bránila značná technologická náročnost této operace, což jasně dokazuje následující videonávod.

S postupným rozvojem trhu, nutností se odlišit od konkurence a hlavně stále rostoucími požadavky zákazníků (uvědomujeme si to vůbec, v jaké fantastické době dnes žijeme?) se však inkriminované zkosení dostávalo stále více do podvědomí, až se ho jako zřejmě první odvážlivec z velkovýroby, chopila firma Taylor. 

Ostatně právě na Taylor roadshow jsem si mohl poprvé tohle vylepšení fyzicky vyzkoušet, ohmatat a procítit to, co mě předtím na základě pouhých obrázků popravdě nějak extra nevzrušovalo. Neměl jsem ale tušení, že takováhle vlastně drobnost bude tak příjemná a pohodlná! Až tak, že jsem tento detail napříště zařadil do rozhodovacího procesu při výběru potenciálních nových nástrojů. Kdo nezkusil, neuvěří, podobně jako já.

Naštěstí se odhodlávalo stále více firem i z levnějších segmentů, takže můžete vyzkoušet třeba Washburn z řady Woodline, Cort Earth nebo Gold Edge, Taylory z řady Academy a dokonce nezůstalo stranou ani ukulele nebo aku basa Ortega. Samozřejmě jsem si téhle „fičury“ všiml i u českých kytarářů, např. Rozawood, Jech nebo ReBell guitars, takže příležitostí je dnes už dostatek.

Grit Laskin navíc myšlenku zkosených hran rozvíjel i nadále až do podoby Rib Restu, ergonomicky přizpůsobené zadní hrany korpusu, aby ostrá hrana netlačila ani na žebra. To jsem zatím nevyzkoušel, ale čerstvá novinka Duo Bevel od tuzemské firmy Furch mi to brzo umožní.

Klasičtí kytaristé tuto svízel řešili mnohem dříve a mnohem intezivněji (což zřejmě souvisí i s vyšší intezitou jejich cvičení) – běžně používají externí armresty v mnoha variantách a materiálových provedeních. Technicky je to samozřejmě mnohem jednodušší než výše popisované řešení integrované, stačí dobře okopírovat rádius těla a přilepit nebo přisát tuto vychytávku. Výrobci argumentují hlavně neomezením vibrací a hlasitosti nástroje s armrestem, protože položené předloktí netlumí ozvučnou desku.

Přestože může být fenomén tlumení až překvapivě výrazný, jak např. ukazuje Laurence Juber při své vtipně revoluční technice virtuální whammy páky, ale ruka je normálně v pozici, kdy vibrace desky tlumí minimálně. Když tedy nemáte ultrahluboké superjumbo a předloktí zvící kýty pražské šunky prodávané cizincům na Staromáku, nebo naopak hypersenzitivně dynamicky responzivní španělku. Naprosto jasné je to i u banja, kdy ostré kovové hrany těla a napnutá blána si takový chránič vyloženě vyžádují. Kytarových výrobků ze dřeva, kůže, plastu je celá řada, zkuste hledat armrest, armpad anebo si nějaký klidně zhotovit. Kdo umí trošku pracovat se dřevem a má základní nářadí, tak to pro něj nebude nic složitého.  

Doporučoval bych se však držet širších rozměrů, přestože nevypadají vizualně tak cool jako tenčí. Ty vás však do ruky budou spíš nepříjemně tlačit, než aby vám hraní zpříjemňovaly (jeden takový se sexy lookem jsem bohužel musel i vyhodit). Od integrace jsme se dostali až k externím umělým náhradám, neboli od estetiky až k protetice a roztodivným kytarovým implantátům se budeme věnovat zase příště.