Ľahká Múza slaví čtyřicet let na scéně další nekompromisní deskou

Když roku 1984 Gudrun Snake (zpěv, vizualizace) a 677 (nástroje, kompozice) zakládali v mnoha ohledech průkopnický projekt Ľahká Múza, zřejmě ani netušili, jak dlouhou cestu mají před sebou. Za 25 let působení přerostlo jméno formace hranice rodného Slovenska, a vysloužilo si pověst jednoho z nejoriginálnějších uskupení ve střední a východní Evropě. Díky osobitosti a naprosté upřímnosti zůstala i po dlouhých letech tvář této progresivní skupiny nezvrásněna módními trendy – hudební vývoj Ľahké Múzy zkrátka určuje vnitřní cítění, nikoliv sledování úspěšnosti stylů v hitparádách. Takto přivedla postupně na svět už šest desek. Letošní Piesne ticha jsou po jedenácti letech sedmým pokračováním.

Pro posluchače, který se hudby Ľahké Múzy pouze lehce dotkne, se zdá, že Gudrun s 677 vlastně stále hrají to samé. Pokud se však do jejich temnějšího světa ponoříte hlouběji, zjistíte, že téměř každá deska klade důraz na jiný valér vlastní palety. Novovlnné začátky z 80. let shrnuje první demo Schizofónia (1988) naopak výrazná kolekce Tieň bolesti z roku 1992 se honosí výrazně industriálnějším soundem. O tři roky později následovala výrazně elektroničtější deska Chvenie absolútna zatímco ještě nedávno poslední kolekce Byť tvojím zrkadlom z roku 2013 nabízela výrazně orchestrálnější sound.

Letošní deska Ľahké Múzy se po letech znovu primárně obrací k písničkám. Desítka kompozic, které na kolekci Piesne ticha najdeme, má přehlednější melodickou strukturu, Gudrun dokonce některé texty zazpívala tak, že jim lze bez problémů rozumět! Jakoby ve studiu kapela počkala po letech až do rána, otevřela okna dokořán, a začala hrát hned poté, že se začala rozpouštět ranní mlha.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Před více než dvěma dekádami Ľahká Múza intenzivně koncertovala v zahraničí. V Německu, Litvě, Polsku, Rakousku a dalších zemích. A to proto, že nekopírovala žádný jiný projekt nebo kapelu. Její míchání tří hlavních vstupních elementů: postpunkové kytary, temné elektroniky a excentrického vokálu, který může vzdáleně připomenout výraz Diamandy Galás, tu a tam zasahuje i do klasiky, dark ambientu nebo industrialu. A tak tomu je i na letošní novince Piesne ticha.

Gudrun si v rozhovoru pro časopis Full Moon stěžovala, že čekání na nový materiál se protáhlo nejen díky kovidovým patáliím, ale i díky nucené změně nástrojového parku, kdy staré analogové přístroje bylo nutné nahradit současnými alternativami. Zatímco zpěvačka byla z této skutečnosti rozmrzelá, já jsem za nucenou změnu vděčný. Menší špína v aranžích nahrávek se snoubí s melodickým prosvětlením, přičemž singlová skladba Hry má po letech schopnost oslovit mladé návštěvníky gotických tancovaček. Přitom slovenská skupina je stále během pár taktů jasně rozpoznatelná. Ľahká Múza si zaslouží pochvalu nejen za čtyři dekády trvající jedinečnou kariéru, ale také za sedmou řadovou desku Piesne ticha, která nasvicuje jedinečný svět dua (hrdý a majestátní jako hory, které oba protagonisté tolik milují) z jiného úhlu. Za to si zaslouží velké uznání.

Ľahká Múza – Piesne ticha

Hevhetia, 37:22, 2024

80 %