Lambda: Občas člověk musí dělat, co se mu řekne

Že jihočeská Lambda bude často skloňovat slova jako distribuce nebo kontakty jsem nečekal. Od doby, co na ně upozornil populární žánrový kanál Stoned Meadows of Doom a zbláznily se jim prodejní statistiky, se musí hodně otáčet. Jak se kapela, zvyklá spoléhat se jen na sebe, popasovala s tím, že ji chce slyšet celý svět? A s tím, že ji teď v Čechách i ve světě tlačí SoundCzech? Který spořič obrazovky se na projekce hodí nejvíc? A proč se kapele vyplatí si počkat klidně i čtyři roky, než projekci přetížený grafik z jejího středu konečně dodělá? Den před Štědrým večerem jsme si tříbili poznatky s Vencou Ruttkayem a Fílou Faschingbauerem.

Co teď děláte, když se nesmí koncertovat?

FÍLA: Doděláváme předprodukci nového épéčka. Jdeme ho nahrávat 21. ledna k Amákovi do Golden Hivu. Víkendy i tejdny prakticky trávíme tím, že ladíme formu a tu věc celkově, která by měla vyjít někdy na jaře.

Pro současnost je typický, že se víc nahrává. Měli jste tvůrčí přetlak nebo vybrali šuplíky?

F: To, co jsme dali dohromady od jara, je úplně něco novýho.

VENCA: Pár věcí bylo už předtím.

F: Ale minimálně. Nikdo z nás moc nemá čas. Poslední dva roky jsme byli hodně pryč. Nebylo moc času zkoušet. S bubeníkem hodně cestujem a pracujem v zahraničí, druhej kytarista dodělává doktorát na VŠCHT a Vašek grafiku.

A má EP, podobně jako loňské album Heliopolis, nosné téma?

V: Jaro a přírodu. To je tím, že jsme ho začali dělat na jaře. Je klidnější…

F: … svěží. Trochu jsme ubrali, i na stopáži. Původně měly songy osm až deset minut. Teď některý mají klidně i dvě minuty čtyřicet. Taky to není tak heavy, víc post a míň stoner. Snažíme se ho udělat jinak než to předchozí.

Víc avantgardně?

F: Spíš jsme šli do něčeho na způsob Maserati. Hodně delaye a taky etno perkusí.

Úplně první koncert jste měli ve vyhlášené pražské Sedmičce. Tam vás do vody hodil Richard Nevšímal od festivalu Psy-High. Proč si vás vybral? Znali jste se, nebo bylo opravdu tak málo žánrových kapel?

F: Vytáhl nás, protože jsme se poznali na prvním Psy-High. V době, kdy se konal, jsme řešili, že bychom dali do kupy kapelu. Richard byl první, kdo nás na místě (lom Jarov u Berouna) kontaktoval a s kým jsme se během festivalu víc poznali. Nevím, kolik v roce 2015 bylo žánrových kapel. Myslím, že hráli Rest In Haste a jestli ještě Tower. Spíš nás oslovil z té známosti. Každopádně my jsme hráli šest měsíců a měli set třicet minut max.

Jak s vámi takhle ostrý start, prestižní štace, ještě navíc s Belzebong, zamával?

F: Ve finále si z koncertu nic moc nepamatuju. (smích)

V: Taky ne. A to byl můj úplně první koncert ever, kdy jsem stál na stagi. Nevěděl jsem, co si mám myslet.

F: Zvlášť když tam Belzebong navozily stacky Orangů a Matampů. Náš bubeník neviděl nic. V sonzích se orientoval přibližně podle toho, jak se hejbeme a přepínáme krabičky. No nějak jsme to tam naládovali. Zvukovka klasika strahovská, tři minuty, a pak třicet minut set. Zbytek večera jsme to vstřebávali na schodech.

Půlka kapely je z Křemže, druhá z Krumlova. Z Křemže je ještě jedna kapela pro specifické publikum, která víc hraje v zahraničí, grindový Gutalax. Netahali jste z nich rozumy?

F: Snažil jsem se, ale nijak zvlášť to nešlo. Hráli jsme na Cross Festu, který dělá Maty (vokalista Gutalax Martin Matoušek, pozn. aut.). Tam si nás všiml Peter Herbist, který jim jeden čas dělal manažera a dal nám nějaký kontakty v Německu. Spíš jsem si ale hodiny na facebooku sháněl kontakty sám. Z dvou set mailů mi přišla odpověď na tři.

A co youtubový kanál Stoned Meadows of Doom? Všiml si vás, protože už jste víc hráli a byli ve větším povědomí, nebo spíš vaše aktivity akceleroval?

F: Spíš akceleroval. Ani jsme nevěděli, že tam jsme, když byl první upload. Nejdřív nám psali kamarádi: „hele, vy jste na SmoD!“ a pak jsem zjistil, že přes noc na bandcampu byly nějaké prodeje a stahování. Nevím, jak na nás přišli. Jestli Clint prochází databáze bandcampu…

V: Myslím, že má notifikace na žánr a hned je sází na svůj kanál.

A jak se to tedy odrazilo na počtech koncertů a prodejích?

F: Díky kanálu jsme prodali věci za pět set, sedm set Euro, a to šlo jen o první épéčko. Dřív skoro nic. A koncerty – vždycky vypadá líp portfolio s podobným kanálem. Pak promotéři člověka berou víc vážně.

Komunitou kolem Stoned Meadows of Doom teď hýbe, že zakladatel kanálu Clint Beed se dopustil několika velmi nešťastně formulovaných postů. Zastal se třeba hajlujícího Phila Anselma s tím, že „není nic špatného na tom být hrdý na náš odkaz a že bychom měli přestat s podobnými dvojími standardy“. Zaznamenali jste to?

F: Zaznamenali a docela i sledovali. Co na to říct? Člověk je rád, že je na takovým kanálu, kterej má tři sta padesát tisíc odběratelů, a pak se dozví, že jeho zakladatel a tvůrce se chová takhle. On to teda nakonec stáhnul a přijde mi, že se po tom heatu docela zklidnil, ale nevím.

V: Dlouho jsme se bavili o tom, jak se jednotlivý kapely začly stahovat. Uděláme to – neuděláme? (smích)

F: Než jsme ale uzavřeli diskuzi, veškerej obsah kromě videí šel z kanálu pryč. OK, dobře, tohle nemusíme řešit.

V: Dřív jsme se víc pohybovali i ve facebookový skupině.

F: Ale bylo to hrozný, protože se tam nějaký čas hudba ani moc neřešila. Přišlo mi, že svoji bojůvku si tam mezi sebou vedli hlavně Američani, a ta šla hodně mimo nás.

Byli jste zvyklí si všechno odmakat sami. Sami se propagujete, domlouváte štace, navrhujete, vyrábíte a vydáváte desky, které teď putují všude po planetě. Jak jste vůbec mohli distribuci zvládnout včetně práce a ostatních povinností kolem kapely? Museli jste se víc zorganizovat?

F: No, dost často naše zkoušky připomínají firemní zasedání. Máme flipchart a někdy se dvě hodiny řeší kdo co. Venca řeší veškerou grafiku, já booking a management. Kromě téhle kapely ještě dělám tour managera Cigarettes After Sex, kde jsem se trochu víc naučil, co je třeba dělat, a myslím si, že to funguje. Pokud se v dnešní době kapela nedostane k labelu nebo managementu, který za ní stojí a tohle všechno jim udělá, musí bejt fakt kvalitní, ale dneska jich je tolik, že je to těžký.

Jak se u aktuální Heliopole věci udály od chvíle, kdy jste si řekli, že takhle je to složený, nahraný a už s tím nebudete hýbat? Kdo dostal na starost, co a jak jste to hlídali?

F: Předbalil jsem dvacet, třicet kusů cédéček a vinylů, které jsme rozeslali všude po Evropě, kam jsem věděl a co znám. Fuzzorama Records, Radio Beat, Radio Wave, Full Moon, Muzikus, Heavy Psych Sound Records v Itálii, Elektrohasch z Německu. Zároveň jsem posílal maily. Pak to žilo vlastním životem. My jsme vyjeli na tři tejdny tour hned druhej den potom, co jsme dostali vinyly z Loděnice. Jeli jsme přes Slovensko a Německo do Dánska a přes Holandsko do Německa zpátky do Čech. Díky koncertům jsme docela prodali. Lidi si nás přidali, po známých z kapel, se kterýma jsme se potkali, jsem zas našetřil nějaký labely, přes který distribuují věci. Díky Stone From The Sky z Francie nebo třeba Lastryko z Polska jsme našli labely a obchody napříč Evropou. Přes ruskou kapelu Камни jsme oslovili Adama z Psychedelic Salad (Tasmánie), přes kterého máme distribuci vinylů v Austrálii a Novém Zélandě Pak z ničeho nic napsal Dave z Dumpfries na pomezí Skotska a Anglie, že by chtěl do shopu několik kusů. Dostal pět a za tejden psal, že je to pryč a chce další. Tak se to nabalovalo.

A nekolidovalo tohle všechno s pověstnými dodacími lhůtami v Loděnicích?

F: No, chvíli to vypadalo, že pojedeme na tour bez vinylů. Když jsme míchali ve studiu u Amáka, poradil nám kontaktovat Petra z XVINYLX. Jen díky nim jsme to stihli tak akorát. Nevím, jak je to teď, jestli se lisuje víc, ale možná bychom ještě čekali.

A jak je to s prodeji, když jste odkázaní na online? Šly strmě dolů, co nekoncertujete?

F: Spíš naopak. Během jednoho tejdne se prodá merche za sto euro, pak tři tejdny nic. Je to ve vlnách. Teď zas byl nový upload a vyšel náš komiks na youtubu. Neřekl bych, že je tam nějaký trend.

V: Jedině snad, že prodeje se trošku zvýší, když se někde objevíme. Takže se to nedá vymezit sezónně, že byste teď před Vánoci měli největší hajp?

F: Kdepak. Spíš mě mrzí, že jsme měli naplánovaný jet přes Německo a Francii do Anglie na tour. Stejně mi přijde, že zdaleka nejvíc fyzickejch nosičů jsme prodali na turné než online. I když si myslím, že jsme odvedli dobrou práci na albu graficky i zvukově, největší sílu máme naživo.

V: V Německu si spíš koupí vinyl, když vidí, že ho máme. Když jsme měli jen cédéčka, ptali se, proč nemáte vinyly.

F: V tomhle jsou Němci šílení. Čím víc jednotlivých položek, tím víc si jich koupí: vinyl, split, live cédo…

To je spíš obecný projev klasické tržní psychologie. Mě by spíš zajímalo, jestli jste dostali ze zahraničí nějakou záludnou objednávku, kterou byl hodně těžký vybavit.

F: Občas někdo chtěl vinyl podepsat, což není nic zásadního, ale jednou se mi stalo, že jsem do Sydney nebo Melbourne posílal desky. Zabalil jsem je, aby se nerozsekaly. Balík vážil půl kila. Stálo to tři sta a vrátil se mi za měsíc s tím, že si ho ten člověk nepřevzal. A pak mi psal, že ho nedostal. Čekal na něj tři měsíce.

V: Nějakej klučina z Indie byl v Praze, a když zjistil, že jsme z Krumlova, zajel si do místního obchůdku s cédéčkama, kterej už ani nefunguje, a sháněl naše cédo. Tam ani nevěděli, že nějaká taková kapela v Krumlově existuje.

F: Kdyby napsal, že je v Krumlově, můžete mi ho předat, bylo by to jednodušší. Takhle jsme mu ji posílali do Indie. Možná bychom měli víc zapracovat na lokálním trhu.

Do toho spadá agentura SoundCzech, se kterou jste dávali dohromady koncertní záznam v Lucerně. Jak se potom, co jste si zvykli na DIY přístup, sžíváte s tím, že se o vás někdo aspoň trochu stará?

F: Je to dvousečný, když nám někdo říká, jak to má bejt a nám se to úplně nezdá.

V: Občas mi přijde, že některý věci jsme schopní řešit efektivněji.

F: Ale nemáme jejich základnu, prostředky a know how v distribuci. To si myslím je klíčová věc. S našimi prostředky jsme neměli možnost bejt s vlastním záznamem na Eurosonicu a Road Nation na Twitchi. Občas člověk musí dělat, co se mu řekne. Když jsme s Vaškem seděli a řešili, jak bude vypadat stage, světla, vycházeli jsme z rideru, co je v Lucerně, nějakou dobu to zpracovávali, a pak jsme narazili na to, že to nemůže bejt podle našich představ. Museli bychom mít zaplacenou celou produkci. Takovýhle věci spíš než něco zásadního.

V: Možná jsme měli moc velký očekávání. Když už, tak si to vymyslíme pořádně. Ale to by museli celej den řešit jen nás.

Jak jste přišli k tomu, že se SoundCzech rozhodl zajistit vám online koncert?

F: S Radkem Pavlovičem se známe dlouho, ještě z Rest In Haste. Na jedný krátký tour jsem u nich hostoval na basu na Electric Meadow Festivalu na Ukrajině. Tam jsme se poznali víc, a pak jsme spolu dělali koncerty 1000mods, Egypt a takovýhle kapely na Sedmičce a v Klubovně. Měl jsem 1084 Booking, on snad ještě má River Promotion. Říkal mi, snad na jaře, když přecházel do Soundczechu, že by byl rád, kdybychom tam byli. My jsme samozřejmě byli rádi. Aspoň nějaký okno.

SoundCzech vypisuje výzvy pro kapely, kam se člověk může přihlásit. Je tam webový rozhraní, kde vypisuješ zahraniční túry, jestli máš záznam a takový věci. Z dvaceti, třiceti kapel vybírali deset, kterým zasponzorují live session. Potěšilo mě, že jsme byli asi druzí. Hlasovali pro nás lidi z Akropole a ze SoundCzechu. Pak jsme jen doladili věci, o kterých jsme už se bavili. Předevčírem (21. prosince) jsme dostříhávali s Vaškem a Honzou Škopem video a myslím, že to bude fajn.

Nedávno jsem se bavil s psycholožkou Leonou Rajdlovou Dyrehauge, jak dopadá absence koncertů na muzikanty. Prý jim chybí interakce s publikem, která je nabíjí. Vy jste ale dost introvertní. Vnímáte absenci publika?

V: Točily se tři tejky a až na tom třetím mi přijde, že to teprve byla koncertní performance. Když tam člověk má lidi, dostane se do toho rychlejš.

F: Většinu času jsem zády k publiku, sundávám si brejle, mám zavřený oči a skoro ani nevnímám, kolik je tam lidí, ale vnímám, že tam někdo je a chci jim dát ten zážitek. Je dost těžký se takhle velkým klubu jako Lucerna tvářit, že má ty emoce. První tejk byl vlažnej, strnulej. Až napotřetí jsme se dostali do správnýho tempa.

Vašek hraje na basu a taky dělá veškerou grafiku. Necháváte mu volnou ruku nebo naopak o to větší na něj kladete nároky, aby to stálo za to?

V: Já se jich neptám. (smích) Řešíme ji ve dvou, ale musíme se shodnout všichni. Nejvíc práce ale odvedeme my dva. Kluci nám většinou řeknou, jestli je to úplná blbost, nebo že se jim to líbí. Nemáme texty, ale potřebuju si u hraní něco představovat. Názvy vznikají podle nálady. Třeba na épečku jsme o jednom rychlým songu říkali: „Tyjo, to je teror tohle hrát,“ tak jsme ho pojmenovali Planet Terror. Pak se vezmu mood, název, a podle toho roubuju příběh.

F: Když jsme kapelu zakládali, hodně jsme ujížděli na Hvězdný bráně.

V: Původně jsme se chtěli jmenovat Midgard jako Země, ale pak jsme zjistili, že je to nějaká severská metalová kapela. A taky jsme nechtěli slovní název, ale symbol Země ze seriálu, pyramidu s vycházejícím Sluncem.

F: A pak jsme hledali, jakej znak na klávesnici je tomu nejpodobnější, a skončili u lambdy. Když není text, ani melodie, je třeba tomu dát klasickou pinkfloydovinu, koncepci, která by v člověku něco zanechala.

V: Když jsme si poprvé zajamovali Heliopolis, řekli jsme si: „Wow, to je hell!" Fíla myslím přišel se slovem Heliopolis, a to už byl odrazový můstek k antickému městu s pyramidou.

F: A bortící se společnosti.

V: Cover vznikl přibližně v době, kdy se Babiš dostal do vlády. Byl jsem nasranej a začal jsem si ten společenskej rozpor skicovat na pozadí pyramidy. A pak vznikaly další songy, už s názvem, a mně se začal rýsovat příběh s paralelami na naše túrování: nuda v autě, rozbitý auto na cestě.

F: A sociální interakce, vláda versus lidi, příroda, všehochuť.

Doprovodit instrumentální album komiksem se přímo nabízelo. Jak ale souvisí havárky dodávky a vesmírnýho kluzáku s psychedelickými obrazci na youtubu?

V: Jsem velkej fanda filmu 2001 Vesmírná Odyssea. Hrozně mám rád pasáž, která se jmenuje hvězdná brána, kdy z plynulýho vesmírnýho děje najednou kosmonaut putuje časoprostorem. Má hodně fuzzovej zvuk, a to se hodně hodilo k songu El Sonido Nuevo. Vždycky jsem měl představu, že bude fialovej, ale nešlo mi na něj naroubovat nic příběhovýho. Je to taková pocta Kubrickovi.

Dá se říct, že při tvorbě grafiky využíváš prvky jako spořič obrazovky?

V: Úplně ne, ale tak to začalo. Vždycky jsme chtěli projekce a mně to vždycky trvalo, než jsem něco udělal. Občas jsme proto používali vizualizace z ruskýho přehrávače AIMP 3.

F: Rabbit Hole nebo Aorta, naše nejoblíbenější. Winampí, ale lepší.

V: Přemejšleli jsme, jestli se nedají generovat live.

F: Zkoušeli jsme sestřihy z Hvězdný brány, Statečnýho srdce, kytky, ale vůbec nevěděli, co to má bejt. Nebyly špatný, ale ani dobrý. Že stojí za to na Vencu počkat, mi došlo letos, když jsme jednou jedinkrát promítali v dvacet let opuštěným letním kině v Krumlově. Kamarádi tam dělají festival Letňák v kině. Na plátno třicet, třicet pět metrů jsme napálili celou projekci a tehdy to konečně dávalo smysl. Do té doby to bylo jen hraní si.

Jak jste tu současnou projekci vystavěli? Měli jste rozkreslenej storyboard?

F: Popiš svou dvouletou cestu. (smích)

V: Čtyřletou. Dřív než storyboard jsem si skicoval záběry, které by mě bavily. Neřešil jsem, co bude kde. Spíš „tenhle song je o tomhle, tak tam bude tohle.“ Pak jsem absolvoval kurz, jehož výstupem měl bejt nějakej komiks. OK, výborně, konečně ho můžu na dodělat. A trvalo mi to další dva roky (smích). Ale už jsem nakoukl do toho, jak se komiksy dělaj, takže už jsem zároveň řešil, jak budou vypadat projekce a panely. Sepsal jsem si scénář, a pak první storyboard, nebo spíš komiksový panelling. I když jsem věděl, že mám v komiksu úzkej panej, normálně jsem kreslit širokoúhlej formát a počítal s tím, že tohle se do komiksu vyřízne a tohle bude na plátně celý. Každá scéna vznikla jako A3 perokresba a pak ji v počítači koloroval.

A v počítači jsi je taky rozhýbal?

V: Se svýma základníma znalostma animace, ale už od prvních skic jsem přemejšlel, jak budou barevný, jak se budou hejbat a rozřezávat. Když jsem ji po čtyřech letech dokončil, neskutečně jsem si oddychl. V hlavě se mi utvořila obrovská kapacita na jiný věci.

F: Dny a tejdny seděl ve zkušebně a vymejšlel jednotlivý pole.

V: První, ještě nedobarvená a neanimovaná verze, byla před rokem na koncertě v pražských kasárnách Karlín. Jen jsme chtěli vidět, jak to bude vypadat nasekaný po sobě. Dokresloval jsem a skenoval ty věci ve čtyři ráno toho dne a ve čtyři dopoledne nasázel do videí. Jako vždycky jsem dělal obal a pak byl nějaký milník a tejden jsem od rána do večera nedělal nic jinýho než todle.

A viděl to někdo, kdo se zabývá audiovizí? Pokud ano, co na to říkal?

V: Vím, že pár lidí mi slibovalo feedback, až se potkáme, ale vzhledem k situaci jsme se ještě nepotkali. (smích) Kolegyně animátorka byla hodně nadšená, ale nikdo moc nepsal připomínky, což bych trochu chtěl. Lidi v tom spíš vidí věci a spojitosti, který jsem vůbec nezamejšlel. Neúmyslně schovaný lambdy.

F: Ale mně se líbí, že jak není hudba, není zpěv, hudba i vizuál jsou otevřený. Netlačíme nikomu, co si má myslet. Je dobře, že si můžou představit něco svýho.

V: Po tý jediný projekci, co jsme měli, se lidi nejvíc zajímali, jestli to není na škodu. Byli zvyklí jen poslouchat, zavřít oči a něco si představovat. Pro ně je problém se koukat ještě na něco. Zatím všechny štve, že by se chtěli koukat víc na nás, jak hrajem, a nestíhají nás.