Lambrini Girls jsou na své prvotině divoké, hlasité a drzé

Who Let The Dogs Out je hlasité, divoké, naštvané a současně zábavné album. Jedenáct skladeb určitě upoutá vaši pozornost, ať už tématy textů, neukázněným hudebním projevem nebo uštěkaným, jedovatým zpěvem Phoebe Lunny.

Během devětadvaceti minut vás Lambrini Girls nenechají ani na chvíli vydechnout. Hned od nekompromisní Bad Apples na nás chrlí své komentáře na ožehavá témata, jako jsou policejní brutalita, sexismus či sexuální obtěžování. Holky k tomu však umí přidat i notnou dávku humoru (například v Big Dick Energy a taky v Cuntology 101, v níž slovo „cunt“ zazní opravdu hodněkrát).

Klasičtější punkový formát mají snad jen Big Dick Energy, Nothing Tastes As Good As It Feels a možná ještě Special Different, ale celkově se v muzice Lambrini Girls kašle na nějaká pravidla a šablony. Mísí se zde noise rock a punková energie, hlasité bicí doplňuje špinavá basa s pořádným distortionem a vřeštící kytary.

Je však pravdou, že delší stopáž už by album zřejmě neuneslo. Ona ta půlhodinka je opravdu tak akorát. Jako celek to vše začne působit poněkud jednotvárně a rozhodně by pro příště neuškodilo trochu více rozmanitosti. 

Co na desce oceníte jako muzikanti?

I přesto je Who Let The Dogs Out velmi slušným debutem a jeho poslech je osvěžujícím zážitkem, který vás nakopne a ukáže vám, že i dnes může být punk provokativní, rýpavý a živočišný. Je další ukázkou toho, že nemusíte být bůhví jak geniální muzikanti, abyste svou muzikou něco sdělili a dokázali vyvolat emoce.

Jde o moderní pojetí žánru, ale ve skladbách Lambrini Girls nelze přeslechnout také odkazy na interprety, kteří pro ně možná byli inspirací. Člověk si vzpomene na průkopnice The Slits, na Sonic Youth, anarcho punkové Crass nebo na celou scénu okolo riot grrrls.

Lambrini Girls – Who Let The Dogs Out

City Slang, 00:29:00

punk/noise/alternative

65 %