Lampy vs. algoritmy #3: Praxe a budoucnost

Co to vlastně slyšíme?

Správní borci, kteří ještě „nevyměkli“, musí mít za sebou na podiu pořádnou hradbu Marshallů nebo Bugin, no ne? Alternativně možná nějakou jinou značku, ale v podobném seskupení. V dolním poschodí rovné bedny, na nich ty zkosené a na nich pak nahoře zesilovačové hlavy. Tak má vypadat podium, když se hraje pořádný bigbít.

Při bližším zkoumání se ale zjistí, že padesátsedmičky mikrofony jsou jen u jedné, maximálně dvou beden z těch dvou řad a poschodí. Divné, ne? Ještě divnější je, když se zjistí, že kromě těch dvou beden s mikrofony jsou všechny ostatní prázdné bez reproduktorů a stejně tak i ty hlavy, až na dvě, jsou uvnitř vybrakované a vlastně jsou to jen překližkové atrapy. Ale jak řekl jeden nejmenovaný kytarista: „Vypadá to tak hezky festivalově.“

A co vlastně slyší ti v hledišti? Je to zvuk z těch čtyřikrátdvanáctkových beden? Vůbec ne. Jistě, ten je základem, bez kterého by se to celé neobešlo, ale pak putuje do preampu a pak do pultu, pak možná do nějakých dalších procesorů a pak do „nekytarových“ PA-reproduktorů. A po tom po všem do uší posluchačů.

Každopádně, abyste si tohle mohli dovolit, musíte mít jednak bedňáky a pak taky kamion. Pokud drandíte ve svém kombíku (v lepším případě) po cestě do malého klubu, kde dnes hrajete, můžete se takové frajeřině buď pousmát, nebo ji se staženými koutky hořce závidět.

Co všichni hledají?

Takže jak vlastně my kytaristé hledáme ten svůj zvukový ideál? Nejdříve se nám musí nějaký vytvořit v hlavě. To se děje tak, že identifikujeme kytarové zvuky na nahrávkách a živých koncertech a říkáme si v duchu líbí-nelíbí. Postupně si tak uplácáme svůj vysněný ideál. A ten máme (chválabohu) každý trochu jinačí. Kulatější nebo ostřejší. Vůbec, málo nebo hodně zkreslený. S větším či menším hallem nebo echem a tak podobně. Obvykle si oblíbíme zvuk jednoho nebo několika hráčů, a ten se snažíme tak nějak nakroutit i v našich vlastních podmínkách. Na tom není nic divného ani špatného. Tak to prostě je.

Samozřejmě, že při tom kroucení můžeme přijít na něco, co nám osobně vyhovuje, je trochu odlišné od ostatních, a vytvoříme si tak určitý druh osobitého soundu. Pokud to třeba ještě navíc podtrhne unikátnost našeho stylu hraní, je právě tohle to nejlepší, co se nám mohlo stát. Staneme se rozpoznatelnými. Je krásné, že možnosti jsou neomezené a záleží jen na fantazii, trpělivosti a popravdě také trochu i korunách v peněžence.

Co je Amp In The Room?

Co to ale bylo za zvuk, který byl naší inspirací a kde jsme ho slyšeli? Tak a toto je onen klíčový moment poznání pravdy! Odpověď zní: na nahrávce, nebo na koncertě, kde hrál náš oblíbený kytarista. Jen mizivé procento lidí mělo tu možnost sedět se svým kytarovým idolem v jedné místnosti a poslouchat jeho zvuk přímo z reproduktoru kytarového boxu nebo komba.

A tady se právě dostáváme k jádru sporu, který mezi sebou mají příznivci klasických zesilovačů na straně jedné a modellerů/profilerů na straně druhé. Pro bezprostřední vjem kytarového zvuku, který jde po ose kytara-nějaký efekt před vstupem, nebo ve smyčce (není povinné)-předzesilovač komba nebo hlavy-výkonový zesilovač komba nebo hlavy-reproduktor-ucho se vžil termín „amp in the room“. Ortodoxní zastánci lampových zesilovačů zcela po právu tvrdí, že kytarový modeller/profiler i s tím nejlepším FRFR (full range/flat response) monitorem nebude nikdy hrát tak hezky jako lampový zesilovač přes kytarový reproduktor.

A to je (zatím) svatá pravda. Jenže kde se tak děje? V prodejně a doma nebo u kamaráda v obýváku. A pak také třeba v nahrávacím studiu, než zvuk sejme mikrofon, a samozřejmě na podiu, než zvuk sejme mikrofon. Kde ale tenhle sound skončí nezměněný a „nedigitalizovaný“ v uchu posluchače? Jen v té prodejně nebo v obýváku. Je to samozřejmě prima, když posloucháme ve studiu nebo na podiu krásný zvuk z nějakého Celestionu nebo Eminence. Může nám to lahodit, může nás to inspirovat. Ale to, co slyší posluchači, jsou jiné vlny. Jak moc jiné, to záleží na okolnostech.

Na podiu se může stát spousta věcí

A tak se stane třeba tohle (moje pravdivá osobní zkušenost): můj kytarový kolega v kapele měl poprvé na podiu úchvatnou marshallovskou Plexi hlavu za bezmála sto tisíc korun. Hrála přes originální 4x12 box. Zvuk na podiu naprosto úžasný. Všechno to, co chce člověk slyšet: barva, artikulace tónu, frekvenční vyváženost, no prostě paráda. Zhruba v polovině koncertu koukám na to, jak lidi asi tak ve dvou posledních písních nějak divně pokukují po jevišti, při třetí skladbě se pak objevil u podia i zvukař.

Kolega si nerušeně užíval ten famózní „plexisklový“ zvuk, ale mně už bylo v tu chvíli jasné, kde je problém. Stářím unavené raménko mikrofonního stojanu namířené původně na jeden Celestion v bedně připomínalo vlivem gravitace ... no, však víte co. Pokorně pokleslé k zemi způsobilo, že mikrofon nebyl namířený na reproduktor, nýbrž rovnou do země. Co tam bral za frekvence, to jen odhaduji, ale určitě to nic moc hezkého nebylo, soudě podle pohledů posluchačů a pobíhání zvukaře.

Toto je jistě extrémní a ojedinělá situace, ale jak vypadá váš zvuk venku v případě, že nemáte svého stálého dobře vyškoleného zvukaře s jeho stabilním aparátem? Jste si jistí, že ten pán za pultem, kterého vidíte poprvé, ví, jak chcete, aby to venku znělo?

Ve světle těchto okolností se skóre soutěžících (myslím tím zesilovače vs. modellery/profilery) začíná vyrovnávat. U modelleru totiž váš pódiový FRFR monitor stejně jako případný odposlech do ucha hraje velmi podobně jako PA směrem do publika, pokud se dohodnete se zvukařem, že nebude do zvuku výrazně frekvenčně nebo dynamicky zasahovat. Pokud ano, tak jen proto, aby frekvenčně „porovnal“ nástroje v kapele. Nikdy vás nemůže zklamat ani mikrofon, ani stojan a rozdíl mezi pódiovým zvukem kytarového reproduktoru a zvukem z PA se minimalizuje. A to je věc, která stojí za zamyšlení.

Skvěle je vlastně celé moje dosavadní povídání zpracováno do tohoto videa:

Nová doba

Do nedávné doby, dokud nebyly emulace skutečných zesilovačů pomocí modellerů/profilerů tak dokonalé, jako jsou nyní, byla obvykle situace taková, že profesionální muzikanti používali hardwarové, obvykle lampové sestavy a modelling sloužil jen jako případný doplněk pro některé „exotické“ zvuky, efekty a podobně. Poloprofesionálové a amatéři, zejména ti, kteří se pohybují na menších podiích, hrají ve více kapelách a potřebují být flexibilní, si ale zvykli používat digitál jako praktičtější alternativu.

V současné době se nicméně poměry dosti výrazně mění. Nová digitální zařízení se začala objevovat jako ústřední komponenty v pódiových sestavách významných kytaristů. Například Steve Vai, známý svou dlouholetou spoluprací s firmou Carvin, které proslavil model Legacy, je často k vidění s krabicí, ve které má Fractal Axe-Fx III a k tomu dva koncáky Fryette. Neal Schon zase používá kombinaci Axe-Fx III a FM9. To takový Pat Metheny je uživatelem Kemperu. A třeba Dave Mustaine má zase dvě „Kvécéčka“.

Je tohle znamením konce lampových zesilovačů? Neřekl bych. Minimálně ještě hodně let budou součástí hudebního průmyslu. Jen se budou stávat čím dál více „srdeční záležitostí“ a luxusem místo povinným základem.

Něco z uživatelských manuálů

Jak se používá kytarový zesilovač a box, případně kombo, je asi jasné každému. Z kytary vede kabel přímo do zesilovače nebo do nějakého efektu a pak do zesilovače. Ze zesilovače vede kabel do boxu. Pokud má zesilovač efektovou smyčku, mohou se v ní objevit ještě nějaké další efekty, které zní lépe až po preampu. A to je celé. Na podiu nebo ve studiu je potřeba mikrofon (nebo i více mikrofonů), který sejme zvuk z kytarového reproduktoru a ten pak putuje přes všechny možné processingy k uchu posluchače. Výjimkou můžou být zesilovače, které mají vestavěnou simulaci boxů (Revv, Suhr, Koch a další).

To u digitálních zařízení (budu mu pro zjednodušení říkat „jednotka“) jsou varianty použití výrazně širší. Zkusme ty nejčastější vyjmenovat:

1. Chceme hrát přímo z jednotky (pro sebe, nebo pro ostatní)

K podlahové, nebo rackové verzi jednotky je připojený aktivní FRFR monitor (nebo dva do sterea). Další kabel může směřovat do pultu, pokud chceme něco nahrávat, nebo jsme na podiu. V každém případě nebudeme potřebovat žádný mikrofon a připojíme se ze symetrického výstupu.

2. Chceme nahrávat do počítače

Vzhledem k tomu, že většina jednotek má USB výstup a také slouží jako převodník z audia na digitál, můžeme připojit jednotku přímo k počítači a nahrávat v našem oblíbeném DAW (digital audio workstation). V tom případě se asi budeme poslouchat ze studiových monitorů připojených k počítači, nebo sluchátek.

3. Chceme hrát přes neutrální koncový zesilovač a kytarovou bednu

K tomu máme jednotku, dále koncový zesilovač, který je frekvenčně neutrální a k tomu třeba 4x12 kytarový box. Jednotka nám tedy slouží jako předzesilovač, koncový zesilovač a efektový procesor. Patrně si v takovém setupu ponecháme emulaci koncového zesilovače, ale vypneme napodobování kytarových boxů, protože ten máme v reálné podobě.

4. Chceme použít jednotku v kombinaci s kytarovým koncovým zesilovačem a bednou

Může se jednat o kytarový výkonový zesilovač v kombu nebo hlavě, nebo samostatný, třeba lampový koncák. Ve většině případů asi zapojíme výstup z jednotky do FX returnu, respektive vstupu zesilovače a vypneme emulaci koncového zesilovače a boxu. Jednotka takto slouží jako předzesilovač a efektový procesor.

5. Chceme použít jednotku jen jako efektový procesor („pre“ nebo „post“)

V takovém případě používáme své oblíbené kombo nebo hlavu plus box a z jednotky využijeme buď jen efekty, které se umisťují před preamp (to znamená kompresi, zkreslení, wah, whammy a tak dále), nebo ty, které se zařazují po preampu, tedy do efektové smyčky (modulace, delay, reverb a další). V prvním případě půjde výstup z jednotky do standardního „instrument“ vstupu na našem reálném zesilovači, ve druhém pak budeme mít kabely dva a půjdou z výstupu efektové smyčky do jednotky a z ní pak do vstupu loopu. Zřejmě budeme vypínat v jednotce simulaci jak předzesilovače, tak koncového zesilovače, tak boxu.

6. Chceme propojit kytarový zesilovač s jednotkou pomocí 4-kabelové metody (4CM)

Pokud chceme využít jednotku jako efektový procesor jak „pre“, tak „post“, je nutné mít na reálném kytarovém zesilovači nebo kombu efektovou smyčku. Pak budeme „drátovat“ takto:

    a) kytara do „instrument“ vstupu v jednotce

    b) z výstupu smyčky v jednotce do vstupu smyčky v zesilovači (returnu)

    c) ze vstupu smyčky v jednotce do výstupu smyčky v zesilovači (sendu)

    d) z nesymetrického výstupu v jednotce do „instrument“ vstupu na zesilovači.

Pak ale musíme v nastavení jednotky udělat několik důležitých kroků. Zřejmě vypneme simulaci předzesilovače, koncového zesilovače a boxu a budeme používat jen efekty, ale kromě toho musíme do signálního řetězce zařadit blok s názvem Loop, nebo Send/Return. Tím rozdělíme signál tak, aby „pre“ efekty byly umístěny na výstupu směrem do kytarového vstupu zesilovače a „post“ efekty naopak do jeho efektové smyčky.

Z uvedeného je zřejmé, že mezi lampovými zesilovači a modellery/profilery nemusí pokaždé existovat jen „boj na život a na smrt“, ale i může nastat i „mírová koexistence“ s využitím výhod obou.

Co bude dál?

A teď zkusme chvíli spekulovat, kam se to celé bude vyvíjet. Předpokládejme, že vývoj půjde dosavadním tempem, a abstrahujme od toho, že třeba Google pracuje na kvantovém čipu Willow a není sám. Taková součástka, pokud by se dokázala uvést do praxe, by znásobila výpočetní výkony v řádech na n-tou s mnoha nulami a znamenala by dvě možnosti: buď skok ve vývoji lidstva o řády, nebo jeho vyhubení (ať už konflikty, nebo technologiemi). Ale řekněme si, že to půjde asi tak jako doposud. Zkusím si zahrát na futurologa-amatéra a vymýšlet možné scénáře.

1. Dokonalejší a dokonalejší simulace

Stroje budou zcela jistě analyzovat a replikovat chování reálných obvodů s nebývalou přesností. Strojové učení umožní simulovat nejen samotné zesilovače jako celek, ale i vzájemnou interakci různých komponent, jako jsou lampy, transformátory nebo reproduktory.

2. Personalizace nastavení

AI bude dokonale analyzovat styl hry každého hráče a na základě jejich preferencí doporučí nebo přímo vytvoří unikátní nastavení zesilovačů a efektů. To umožní kytaristům snadno dosáhnout svého vysněného zvuku, aniž by museli dlouho experimentovat s nastaveními (jinak řečeno „kroutit“).

3. Úprava zvuku v reálném čase

Díky pokročilým technickým nástrojům bude stroj v průběhu vystoupení analyzovat parametry zvuku v reálném čase a automaticky upravovat nastavení, aby se zachoval optimální tón v různých situacích (například při změnách hlasitosti nebo dynamiky, podle frekvenční odezvy prostoru a tak dále).

4. Umělá inteligence jako poradce

AI bude fungovat jako virtuální asistent, který hráči pomůže s tipy na pořízení správného vybavení. Bude odpovídat na dotazy typu: „Jak dosáhnu zvuku podobného kytaristovi XY?" nebo „Jaký preset mám zvolit pro tuhle písničku, aby frekvenčně nejlépe zapadl do mixu?"

5. Nové zvukové možnosti

Stroje budou zcela jistě vytvářet úplně nové zvuky a efekty, které by nebyly možné s tradičními analogovými obvody. Generativní AI pak bude kombinovat různé vlastnosti existujících zesilovačů a vytvářet hybridní nebo zcela originální sound.

6. Efektivnější vývoj a aktualizace

Výrobci budou díky dokonalé zpětné vazbě schopni rychleji vyvíjet nové modely a pravidelně je aktualizovat na základě poznatků uživatelů. AI bude automaticky zpracovávat data od hráčů a přicházet s vylepšeními softwaru.

7. Cenová dostupnost

Pokročilé technologie sníží náklady na vývoj a výrobu digitálních zařízení, což by mohlo zpřístupnit vysoce kvalitní zvuk čím dál širšímu okruhu hráčů.

8. Kreativní možnosti

Kromě dokonalé reprodukce už existujícího soundu bude AI podporovat experimentování a inspiraci, například generováním doposud nikdy nenastavených presetů nebo napodobováním zvuků jiných hudebních nástrojů a jejich křížením s tradičními kytarovými zvuky.

Tak to bylo několik pokusů o odhad toho, kam bude dále směřovat vývoj. Ať už se z toho něco splní, nebo ne, důležité je, abychom nedopadli jako v Matrixu. Že si třeba modellery neřeknou, že je načase vymýtit všechny lampové brontosaury a vyřadí z provozu všechny zesilovačové továrny, nebo způsobí třeba přepětí v síti, aby všechny tradiční zesilovače shořely. To by byla velká pohroma pro lidstvo.

I když tak nějak tušíme, že vývoj se zastavit nedá a amp-modeling bude čím dál dokonalejší a úspěšnější, pohled na skvěle řemeslně zpracovaný butikový kus plný zářících elektronek s pořádnými kovovými knoflíky, koženým madlem a chromovanými lištami prostě neomrzí nikdy, o zvuku ani nemluvě.