Lasse Matthiessen: Neustále pátrám po něčem novém

Dánský písničkář Lasse Matthiessen se vrací na tuzemská pódia v rámci březnového turné. Je se na co těšit. Jeho desky ocenila prestižní periodika jako Rolling Stone Magazine, Die Zeit a další, znají ho diváci MTV. Matthiessen je sice z Dánska, studia ho však přivedla do Berlína, který dodnes považuje za druhý domov. Ačkoliv u domácího krbu se asi příliš neohřeje, koncertoval již v Rakousku, Polsku, Švýcarsku, Francii, Španělsku, Norsku i v USA, do širšího povědomí se dostal i díky předskakování hvězdám jako Anna Calvi nebo Suzanne Vega. Od roku 2015 pravidelně přijíždí do České republiky. Tentokrát se Matthiessen představí spolu se svou čtyřčlennou kapelou ve složení kytary, basa a bicí, a to hned na sedmi zastávkách v Plzni, České Třebové, Praze, Olomouci, Brně, Veselí a Zubří. Své síly během turné propojí i s písničkářkami Lucií Redlovou a Lenkou Dusilovou.

Tvůj otec je hudební publicista, lektor a významný dánský jazzový pianista Ole Mathiesen, tudíž přepokládám, že o hudbě se doma bavíte více než často. Máte s tatínkem stejný vkus?
Samozřejmě jsem byl v mnoha ohledech ovlivněn otcovým hudebním vkusem. Ale vždy bylo jasné, že mám svůj vlastní názor, a že poslouchám dost muziky, která se mu nelíbila. Vždy respektoval, že si pouštím i něco jiného, než jazz – ale samozřejmě je jazz jeho nejoblíbenější, ačkoliv ta škatulka zahrnuje značně pestrou paletu věcí.

V dětství jsi zpíval ve sboru, bral jsi ještě lekce zpěvu poté?
Ano, ale je to už i tak dost dávno.

Hudební zázemí nechybělo, ale namísto hudby sis jako svůj studijní obor zvolil sociologii, proč vlastně?
Sociální studia mě vždy zajímala. Přemýšlel jsem o přihlášce na hudební konzervatoř, ale myslím si, že jsem zvolil dobře, když jsem ji nepodal. Hudbu tvořím tak, jak se mi zlíbí.



V poslední době se rozmáhá koncept bytových koncertů, i tys je zažil během předešlého turné. Doporučil bys to také ostatním muzikantům?
Už jsem jich absolvoval pěknou řádku. Miluju to. Je to skvělý. Hned se dozvíte, zda vaše hudba funguje či ne. Jestli k něčemu vypadá vaše vystoupení. A miluji ten intenzivní pocit, který máš, když stojíš tak blízko před publikem. A myslím si, že to samé si cítí i posluchači samotní.

Být muzikantem už zdaleka není jen o dobrém zahrání, zpěvu a vydání kvalitní desky. Sociální sítě, prezentace, rozhovory… S čím se musíš nejvíce vypořádávat ty?
Hudební kariéra klade množství výzev. Nejsem si jistý, že mohu vypíchnout jen jednu – je faktem, že hraní nebo skládání hudby nezabere tolik času jako psaní emailů, rezervování letů, administrativa a organizace toho všeho. Je to divný. Sám znám množství nadaných muzikantů, kteří na tohle zkrátka nemají buňky, a proto se o nich lidé nedozví…

Někde jsi vyřkl, že turné jsou tvým třetím domovem. Tedy po Berlíně a Kodani. Co se ti na turné líbí a co naopak nesnášíš?
Zcela zbožňuji potkávání nových lidí. A často to stejně tak nemohu vystát… Šňůry nejsou pro každého. Mohou být skvělé, ale taky značně náročné. Jsou i pro nás s kapelou. V jistém bodu – většinou kolem čtvrtého dne, míváme na turné malou krizi… snažíme se na sebe naladit.



Vždy se na to ptám, muzikanti jsou zvědaví na vybavení ostatních. Můžeš tedy své instrumenty představit?
To je skvělá otázka! Miluju mluvení o svém vybavení! Přítelkyně mi vždy říká, že jsem nástrojový poděs. Dobře, pokusím se to zkrátit. Ani nevím, kolik kytar vlastním. Tak kolem dvaceti až pětadvaceti. Zahrnují opravdu nejrůznější – od levoruké Gibsonky, přes Les Paul Custom z roku 1978 z Texasu (byla opravdu hodně drahá), až k mým dvěma malým německým parlor kytarám, které jsem koupil za méně než patnáct eur na blešáku v Berlíně. Poslední dobou si půjčuji švédskou kytaru z padesátek značky Levin, a někdy se dostanu k hraní na zcela nové kytary, což mě inspiruje k psaní čerstvého materiálu. Proto neustále pátrám po novinkách.

Jak tedy vypadá tvůj kreativní proces, když dostaneš inspiraci? Nejdříve melodie, poté text, či naopak?
Většinou skládám, když hraji na kytaru. Neexistuje jen jeden způsob, jakým vždy píšu. Někdy skládám na basu nebo autoharfu – právě když zkouším něco nového. Většinou přehraju písně s mou kapelou, abych si je vyzkoušel – a poté se k nim vrátím a některé části změním.

Vzhledem k tomu, že se šušká cosi o tvém novém albu a navíc budeš brzy právě na tuzemských pódiích, můžeš prozradit nějaké detaily?
Pro mě nabírá má tvorba nový směr. Více syntezátorů a kláves, ale vlastně celá má tvorba se posouvá více k indie rocku. Těším se, až budeme hrát nové písně naživo. Už jsme to párkrát s kapelou zkusili a zpětná vazba byla vždy velmi dobrá. Tak jen doufám, že to bude stejné i v březnu u vás!

www.lassematthiessen.com
www.facebook.com/lassematthiessen

Foto © Barka Fabiánová