Lenny Kravitz je ve svém funku předvídatelný
Dvanáctá řadovka Blue Electric Light mohla být velkolepým rockovým návratem stárnoucího funky matadora devadesátek. Ve svých slunečních brýlích a kožených kalhotách je Lenny Kravitz na pomezí šedesátky sice stále neodolatelný a hudebně silný, přesto už nedosahuje takového mistrovství minulých hitů, jak bychom si přáli.
Album Blue Electric Light přichází po dlouhé tvůrčí pauze. Šest let uběhlo od desky Raise Vibration, která v Kravitzově diskografii má punc nemastně neslaného počinu. Bohužel i aktuální skladby ztrácejí moment překvapení a utápí se v božském sentimentu.
Jako by s poslechem nových skladeb ožily dnes již kultovní devadesátkové seriály, v nichž po pláži běhaly prsaté blondýny po boku svalnatých a zarostlých klaďasů za doprovodu pomalé funkové rytmiky, zvonivých kytar a slizkých syntezátorových melodií. Co se nedá Lennymu upřít, že je ve svém projevu sebevědomý.
Svoji vizi lásky a univerzálního dobra servíruje bez bázně a hany hned v otvíráku It's Just Another Fine Day (In This Universe of Love). Oduševnělá funky melodie má sem tam záblesky rockového groove nebo psychedelie, přesto míra něžné melodičnosti láskyplně graduje čím dál víc a nevyhýbá se ani chytlavé TK421, skladbě, jejíž název odkazuje na stormtroopera v původních Star Wars.
Klasickým wave zvukem začíná píseň Human, která jako by vypadla ze synthpopové éry osmdesátých let. Autenticitě zvuku tanečního milénia napomáhá řada dalších nástrojů, jako je DMX bicí automat, ARP Odyssey nebo Fairlight automat. Do strun se Kravitz pevně opře v ostré skladbě Paralyzed, v níž to jako jediné vře stadionovým rockem a středním tempem, dál se ale houževnatě drží harmonických postupů v Heaven nebo klasických rockových vzorců v Love Is Religion, přitom ale nevybuchuje vášnivým groove jako v minulosti. Ano, místo aby Kravitz svoje věrné rozsekal přímočarou kytarovou deskou, opakuje setrvačně stejné nudné fígle, které by ani AI nevymyslela.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Lennyho Kravitze nelze nemilovat i přes všechny klišé, jichž se dopouští čím dál víc. Ve svém projevu kombinuje zároveň smutek a milostnou touhu. Tu ale Kravitz v minulosti obaloval do odvážnějších hudebních postupů než nyní. Co se nedá skladbám upřít, jsou chytlavé vibrace, které po svém vyniknou i v pomalých skladbách. Ty ale nejvíce ocení publikum při ploužácích na maturitním večírku, nakupující v obchodních řetězcích či domácí vládce a vládkyně ploten během nakládání krkovice na večerní grilovačku.
Lenny Kravitz – Blue Electric Light
Roxie Records, 00:55:30
funk/rock/pop
55 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
