Lesní zvěř na křtech uvolní vaši živočišnost

"Jsem tady a jsem připraven. To je strašně důležité. Jedině tak poznáš lidi, kteří jsou taky tady a taky připravení. Kteří věci dělají s přesvědčením a jsou ochotní obětovat v podstatě všechno. A přesně tohle spojuje lidi, kteří se točí kolem Umakartu, Tata Bojs, Priessnitz, Kašpárku v rohlíku i Lesní zvěře," řekl v závěru našeho téměř hodinového rozhovoru o novém "zvěřím" albu Movable Feasts jeho otec Jiří Hradil. Letošní čtyřicátník, který kromě zmíněných kapel zvládá ještě hraní s Kavka Bandem, filmovou muziku a občas i jako živý doprovod zahraje třeba v kině. Čiší z něho klid a přesvědčení, stojí oběma nohama na zemi a dělá to, co ho baví.

Z rozhovoru a jeho energie jsem byl nadšený a těšil jsem se, jak ho zpracuju. Jakoby se ale měl naplnit scénář skladby Ještě je co ztratit, podbarvený slovy básníka Honzy Těsnohlídka, selhala technika – a mně ve finále zůstal jen ten dovětek o připravenosti tady a teď. Co dělat? Nejdřív jsem chtěl rozhovor narychlo látat po mailu nebo po skypu. Jenže ta osobní zkušenost je prostě nepřenosná. Jirku Hradila, dnes jednoho z našich nejlepších klávesáků (ale dříve taky bubeníka a prvoligového hráče házené), prostě ještě musím vidět. Co ale můžu a vlastně musím udělat hned teď, je pozvat vás na oba křty Lesní zvěři, které proběhnou 22. dubna v pražském klubu Pilot a 23. dubna 2014 v brněnském Kabinetu múz. Budou totiž rozhodně stát za to!

V Lesní zvěři Jirka ve srovnání s exaktně fungující mašinérií Milana Caise daleko více pouští žilou uvolněným improvizacím. Mimochodem, u Tata Bojs si výsadu "být jen klávesákem" užívá letos už deset let, zatímco v Lesní zvěři na klávesy dělá v podstatě úplně všechno, včetně hraní basy. Na prvním albu si tento kluk z Bystřice pod Hostýnem (a po prarodičích tak trochu i ze slovácké Nivnice) splnil sen zahrát s horňáckou muzikou Petra Mičky, na novince si se spoluhráči Milošem Rejskem a Martinem Čechech vystačil s prostředky možná úspornějšími, ne však v konečné žánrové i náladové různorodosti skladeb.

Pokaždé, když člověk něco ztratí, něco taky získá. Možnost se s druhým znovu vidět v jiné perspektivě, objevit během toho setkání něco nového, posunout po předchozím zasvěcení věci dál. Zajímají vás Jirkovy zkušenosti, způsob jeho práce ve všech kapelách kolem Dušana Neuwertha? Chcete se seznámit s jeho přístupem k tvorbě a způsoby používání nástrojů Yamaha AN1x, Yamaha S80, Hammond XMC1, Wurlitzer A200, Fender Rhodes a Clavia Nord stage 2? Zvu vás na náš květnový rozhovor. Ještě je pořád co ztratit. Ale tento, ten už neztratím…