Limp Bizkit překvapivě bouří ve své nostalgii
Po deseti letech vydali Limp Bizkit nečekaně na Halloween novou desku Still Sucks, aby připomněli světu, že jsou zpět – totiž pardon, že nikdy neodešli! Chytlavý rap rock s gramofonem v pozadí, s ostrými kytarovými riffy a praštěnými texty donutí každého ke spontánnímu skotačení. A je úplně jedno, že rok 2001 už zapadal dvěma desítkami let tlustou vrstvou hudebního prachu a nových žánrů.
Na některé desky se čeká dlouho a výsledek bývá nejistý. Tvůrci Still Sucks si hráli s momentem překvapení. Album mělo vyjít hned po Gold Cobra pod ztřeštěným názvem Stampete Of the Disco Elephants. Komerční neúspěch a přiznání si vlastní porážky díky faktu, že nu metal Freda Dursta (narozdíl od Deftones či Linkin Park) se nikam nevyvíjí, možná zapříčinily desetileté zpoždění. Přesto Still Sucks nakonec zní autentičtěji a svižněji než jeho předchůdce.
Otvírák Out Of Style je zuřivá skladba určená pro festivalové rejdy a mosh pit před pódiem. Úderné riffy Wese Borlanda, oldschoolový gramofon DJ Lethala, groove rytmika baskytaristy Sama Riverse a bubeníka Johna Otta vrací kapelu do období jejich druhého studiového alba Significant Other. Hned následující Dirty Rotten Bizkit je sebevědomý rockový zářez, skladba Dad Vibes, která si premiéru naživo odbyla letos současně s „papa“ outfitem Freda Dursta, se veze na uvolněné melodii s poněkud vágním halekajícím refrénem. Na úspěch coververze Behind Blue Eyes od The Who se Limp Bizkit pokouší navázat písní Don't Change od INXS, v níž si vyzkoušeli akustickou ponurost splývající s cílenou fádností. Vyzývavé řvoucí polohy i melancholie zazní v You Bring Out The Worst In Me, mrazivě hororové písni, v níž Fred jasně bouří: „Je Halloween a já jsem tvůj duch.“ Ze závěrečné skladby Goodbye by se po akustické stránce dalo vytěžit možná více.
Je jasné, že Limp Bizkit se nesnaží přepsat svoji minulost, ani necílí na nové fanoušky. Přesto deska Still Sucks nenudí a nezapadne do propadliště hudebních dějin. Za to mají stárnoucí rockeři palec nahoru i zasloužený respekt.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Na půlhodinovou nahrávku vměstnali Limp Bizkit slušnou porci numetalového guláše. Dvanáct písní nepostrádá groove, nemístné a zábavné texty, burácející riffy, ale především hlas Freda Dursta, který vzývá devadesátá léta s jejich hrdiny Beastie Boys, Cypress Hill nebo Rage Against The Machine. Jeho chraplák, rap i melodické linky fungují v jakýchkoli polohách. Dokáže se přizpůsobit každé situaci a jeho zábavné vtípky, nesourodé texty i banální glosy dávají nakonec smysl. Dohromady s unikátní a přesvědčivou kytarovou hrou Wese Borlanda (rychlé staccatové riffy s phaserovým pedalem v nízkém ladění) a se scratchy a zvukovými experimenty DJ Lethala se tu odhaluje nu metal ve své nejryzejší podobě.
Limp Bizkit – Still Sucks
Suretone Records, 32:01
Nu metal
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
