Longital na nové desce povolili uzdu něžným experimentům

Před rokem vzpomínali Longital v podcastu Davida Pomahače na dvanáct let (2002-14) fungování ve dvojici a cestování na koncerty vlakem. Dvojice se v tu dobu vrátila k hraní v této konstelaci poté, co bubeník a klávesák Marián Slávka obnovil svou zajímavou sólovou dráhu. Přesto Dano se Shinou nezůstali úplně sami.

Tentokrát spojili síly s elektronickým producentem a zvukovým designérem Andrejem Bakem, dlouholetým kamarádem, který v Londýně spolupracoval například se zpěvačkou Nicolette z Massive Attack nebo s Kylie Minogue. Návrhy skladeb postavené na jeho sestavě modulární elektroniky Longital tak zaujaly, že se ihned staly základem letošní nové desky Dočista.

Přiznám se, že mne první setkání Longital po spojení s bubeníkem Mariánem Slávkem překvapilo. Náhle jsme neměli co do činění s přemýšlivou, spíše introvertní dvojicí, ale s intenzivním rockovým triem, které vládlo nečekanou silovou energií. Bicí ovládly prostor a až do poslední, tři roky staré desky Mauna výrazným způsobem spoluurčovaly, jakou cestou bude Longital kráčet.

Návrat k hraní a tvorbě ve dvojici je tedy jasným návratem k niterné dvanáctiletce, která přinesla nejdřív poslední album Dlhých dielů a pak první tři desky Longital. Všechna tato alba se v mých očích vyznačovala výjimečným citem pro detail a krásu běžného dne. Po hudební stránce pak zanesla do místních luhů a hájů dnes běžné prolnutí písniček elektronikou a kreativní nakládání s loopery a dalšími moderními způsoby skládání a hraní v rámci omezené sestavy kapel a projektů.

S tím se přirozeně neslo podobně introvertní nakládání s tématy a náladou, které se s desítkou kompozic na letošní novince Dočista vrátilo zpátky na scénu. A nejedná se rozhodně pouze o propírání už jednou nabízených témat. Na to jsou Dano s Shinou příliš kreativní muzikanti.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Promo texty k albu jasně označují základní impulz pro vznik nového materiálu – aktivní poslech elektronických podkladů z pera Andreje Baka. „Výzvou bylo vedle hudby a aranžování rytmicky a harmonicky posunout vnímání elektronického tracku a vytvořit prostředí pro Shinu, její práci s textem, frázováním a melodií,“ vysvětlil Daniel Salontay. Šlo vlastně o takové volné hraní s půjčenými kostkami lega, které slovenská dvojice doplnila o svoje vlastní dílky, a spolu s textem pak původně amorfním skulpturám dala konkrétnější podobu.

Výhodou Bakových podkladů byla absence předem daných melodií oproti naopak silné náladotvornosti vstupního materiálu. I z toho titulu písničky nebazíruji na melodické jímavosti, ale často se nechávají nést na vlně volných veršů a momentálních hudebních nápadů dvojice.

Asi nejlépe nové album charakterizuje dvojskladba Pomalé utíchanie a Všetko sa končí chvením, kdy ambientně rozklikaný podklad vytvářející tichý rozsáhlý prostor nejprve zaplní Shinin melodický hlas, aby následně opuštěné místo zaplnila Danova kytara, která rozpracovává základní atmosféru zas trochu jiným způsobem.

Zajímavým trackem je Danovým hlasem nesená sedmiminutovka Na konci hudby, která pouze podtrhuje nahodilost a sklon k něžným experimentům. Dvěma póly desky jsou na jedné straně mechanickou elektronikou poháněná skladba Noví hostia a na straně druhé podobně niterná Čakanka, která naopak pluje „trpezlivo, poslušně a rada“ na pomalém melodickém obláčku.

(Staro)nová podoba oprášila už částečně zapomenutý cit Longital pro křehké momenty, díky vstupnímu materiálu Andreje Baka však dvojice neopakuje stejné postupy, ale znovu pro nás objevuje sousední, leč ještě neobjevenou tvář – silnou, jak jsme ostatně od Longital zvyklí očekávat.

‎Longital – Dočista

Slnko rec., 2022, 54:32

80 %