Lou Rhodes (Lamb): Na nové desce jsme se vrátili v čase k našemu debutu

Rozhovor s polovinou triphopové legendy se nesl ve znamení nové desky The Secret of Letting, kterou dvojice vydala na jaře letošního roku. Na ní je opět slyšet příjemná kombinace originálních beatů Andyho Barlowa a písničkářská vášeň Lou Rhodes. Ta vzpomněla nejen na začátky Lamb nebo jak U2 zasáhli do jejich nahrávacího procesu, ale rozpovídala se i o svých sólových aktivitách, kterým dala přednost v roce 2004, když si její domovská kapela dala na 5 let pauzu. Vidět Lamb aktuálně můžete 24. listopadu v pražském Lucerna Music Baru.

Zdá se to jenom mně, že album The Secret of Letting Go ti dává víc prostoru pro tvůj vokál, než tomu bylo v minulosti?

Nejsi ani první a možná ani poslední, který mi to říká. Skutečně mám i já pocit, že na této desce jsme našli rovnováhu, že zpěv, texty a produkce jsou v rozumné symbióze. O to je ale výsledek zajímavější.

Hovoříš nyní o titulní písni?

Nejenom o ní. Takových momentů, kdy samotná tvořivost převažuje nad původní ideou, je v Lamb daleko víc. Když nevíme, kudy kam, jsme se schválně oddělili. Došli jsme k poznání, že nejlepší je se na chvíli izolovat a změnit prostředí, abychom nemuseli poslouchat názory toho druhého. S Andym už jsme tady dost dlouho na to, abychom věděli, že nemáme co ztratit. Nakonec je výsledek fascinující - když se odpoutáte od všech vjemů okolo a svoji mysl pustíte zcela kreativní cestou.

 Čili do studia nikdy nevstupujete s plánem, jak album bude znít a o čem budou texty?

Jaký bude zvuk, jsme opravdu vůbec netušili. V tomhle směru jsme ale i v minulosti preferovali vždycky svobodomyslnější přístup.

Před novou deskou jste si připomněli 21 let od svého debutu velkolepým turné. Měla vaše první deska vliv na výsledek The Secret Of Letting Go?

Je pravda, že nás první deska ovlivnila v několika aspektech. Produkce a technologie tu nehrají zcela primární roli, skoro se dá říct, že debut jsme na téhle desce slušně rozpitvali. Vlastně jsme si uvědomili význam našich prvních skladeb a vrátili jsme se zpět v čase. Velký vliv na nás mělo naše výroční turné k desce Lamb. Připadala jsem si jako na archeologických vykopávkách, přesto jsme na náš debut opravdu hrdí. Většina začínajících kapel dává do první desky maximum a snaží se co nejvíce experimentovat. Vlastně jsme hudbu osekali na dřeň, víc jsme se zaměřili na minimalismus a písničky svlékli donaha. Takovou je třeba Armageddon Waits. (smích)

Byla výzva pro Andyho na zmiňovaném turné vrátit svoje technické vybavení do roku 1996?

No to teda! (smích) Technika šla fakt za tu dobu hodně dopředu a my hledali cesty, jak některé skladby vůbec zahrát. Používali jsme starý počítač Atari a staré samplery Cubase a my si párkrát zanadávali, jak některé části skladeb vůbec dáme dohromady. Přesto když desku znovu poslouchám, cítím, že je v tom záznamu stále něco tak čerstvého. Tenkrát jsme se učili a budovali vlastní sound za pochodu, a to také přispělo k výsledku alba Lamb.

Andy produkčně spolupracoval na poslední desce U2 Songs Of Experience. Nemělo to také vliv na aktuálním znění alba?

To si nemyslím. No co si budeme povídat. U2 je jedna velká továrna a když takový kolos vydává novou desku, neptá se zrovna, jestli se ti to hodí, nebo ne. Tak to měl i Andy. Na zavolání jejich manažera musel okamžitě začít pracovat a vytvořil pro Bona několik verzí vokálu, než se se jeho tým rozhodl pro konečnou verzi. Trochu jsme se v tomhle směru nepohodli, protože chtěl podobným způsobem pracovat s Lamb. Mně se víc zamlouvá náš nahrávací proces, kdy první nápad je nakonec ten nejlepší. Andy se také víc pustil do psaní textů. Spousta písní tak nevznikla na první dobrou jako dřív.

Cítíš, že nová deska nese i vliv tvé sólové akustické tvorby?

Pár lidí se vyjádřilo, že tu jsou cítit keltské motivy, to si ale nemyslím. Modulace mého hlasu samozřejmě musí evokovat moji sólovou tvorbu. Nic víc bych zatím nehledala.

Jakým způsobem pracuješ na svých sólových nahrávkách s odkazem Lamb?

Já myslím, že nijak.

Pokud vím, v akustickém provedení zazněla kdysi skladba Gabriel, jinak písně své domovské kapely na svých vystoupeních záměrně vynecháváš?

Vážně? To už musí být opravdu dlouhá doba, protože na svých sólových věcech se snažím prezentovat jinak. Nevidím důvod hrát skladby Lamb na vlastních koncertech. Od toho tu mám Andyho.

Vznikla nějaká skladba z nové desky Lamb s kytarou v ruce?

Zcela kreativně a překvapivě se zrodila Moonshine. Andy pořádal večírek u sebe doma, kde se objevil Cian Finn. Skončili jsme na střeše a on s kytarou v ruce zazpíval několik skladeb. Uhranul nás jeho oduševnělý hlas, takže jsme ho pak pozvali do studia a byli zvědaví, jak nám to spolu půjde. Výsledek je podle mě skvělý. Krom toho prazáklad má tahle skladba v Goa v Indii, kde Andy nějaký čas pobýval.

Uvažuješ už o další sólové desce?

V tuto chvíli je na řadě turné Lamb. Nápady přicházejí postupně a nějaké již mám. Není to ale v tuto chvíli priorita. Jinak svoji akustickou polohu si nesmírně užívám a neměj pochyby, že bych v ní nadále nepokračovala. Cítím, že se dostávám bez elektronických kudrlinek do intimnější polohy s publikem a skutečně, být na scéně s kytarou v ruce je jiný pocit. Obě polohy, s Lamb nebo akustikou, se zarývají do posluchačů nakonec stejně.

Tvoje první sólová deska byla nominována na Mercury Prize. Překvapilo tě to tehdy?

To byl skvělý start pro moji sólovou kariéru i do života. Když jsme si dali s Lamb pauzu, kterou jsem nutně potřebovala, odstěhovala jsem se na venkov, kde jsem byla hudebně hlavně sama se sebou. Tenkrát jsme s Andym oba cítili, že se nacházíme názorově na opačných stranách. Já měla dvě malé děti, které jsem oddělila od jejich otce. Do toho jsme s Lamb jeli turné a kluci byli stále ta rozesmátá parta… Myslím, že moje sólová tvorba dokázala jasně objasnit, co jsou Lamb vlastně zač. Má svůj vlastní kurz. Když jsme se znovu dali dohromady a vznikla deska 5, řekla jsem si: „Fajn, Lamb jsou hlavně o technologii s mým vokálem, ale je super být zpět.“