Lunė na debutovém EP plují uprostřed pohádkového světa

Dvojici Lunė už představil na stránkách Frontman.cz rozhovorem kolega Jan Hamerský (ZDE). Tak jen ve zkratce: Tamaru Sofii Schmidt zná domácí publikum už řadu let jako Awali. Její něžně elektronický svět se obtiskl do čtyř desek, výjimečné jsou též její koncerty. Oproti tomu Klára Čížková se až do letošního roku držela spíše v kapelním přítmí. S kapelu Tua Borta vytvářela crossover jazzu a world music, v poslední době se věnuje improvizaci se Zapomenutým orchestrem země snivců a najdeme ji také na pódiu s Awali – její flétna je slyšet ve skladbě Whales na tři roky staré desce Ad Astra.

Lunė se zdá být logickým průsečíkem hudebních spádů obou hudebnic. Snivých, zároveň experimentálně laděných písniček, z nichž dvě z nich jsou po svém upravené tradicionály, druhá dvojice skladeb už je čistě autorskou tvorbou. Klíčem ke čtvrthodinovému EP je švédská ukolébavka Tussa Lulla, na kterou měla Klára Čížková, podle rozhovoru, už delší dobu zálusk. Základem kompozice je statická elektronika, na jejímž atmosférickém podloží se vinou hlasy protagonistek a akustické nástroje v jednoduchých melodiích. Singl, který ještě před letními prázdninami jako první ukázal na věci budoucí, se nese v aktuálním severském duchu, kdy místní folklórní muzikanti nemají problém konfrontovat tradici s elektronickými výdobytky.

Jiným příběhem je úvodní V zahradě s podobně niternou náladou, ale více současným hudebním obsahem. Vůdčí úlohu zde má klavír, kterému sekunduje vokál s českým Klářiným textem. Skladbě zde už nenápadně pomáhají housle hostující Anny Romanovské Fliegerové z improvizačního tria Romanovská Tichý Hrubý.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Dvojice přiznává, že prvotním impulzem tvorby Lunė jsou společné improvizace. Spíš než aby pasovalo aranže na předem dané melodie, vytváří dvojice hudebnic atmosféru vrstvením jednotlivých elementů, ke kterým přidává i field recording nahrávky. U tradicionálů je ještě potencionál Lunė mírně zabrzděn letitou předlohou, své možnosti ale duo nejlépe prodává v závěrečné When I Was in My Prime, která je na jednu stranu tradiční písničkou, zároveň ale i horečnatým snem plným decentní elektroniky, výrazných vstupů houslí, vokálů a efektních vstupů „polních nahrávek“. Závěrečný efekt se zvuky metra dodává celé skladbě krásně městsky kontrastní příběhovou tečku.   

Dvojice Lunė tak na EP Ivy&Rosehips naznačila silný potenciál, který v jejich projektu dříme. Kombinaci komorní alternativy, folkových, elektronických a world music vlivů se jim podařilo vybalancovat tak, že je posluchač nemůže podezírat z opisování nebo epigonského následování trendů. Přirozenou žánrovou prolínavostí otevírají svět, ve kterém tuším ještě mnoho silných inspirací.   

Lunė – Ivy&Rosehips

Blue Lizard rec., 2021, 15:34

85 %