Lykke Li nás na páté desce stahuje svým niterným popem pod hladinu

Už skrze rodiče měla mladá Li Lykke Timotej Zachrisson do umělecké branže dveře otevřené. Maminka, fotografka Kärsti Stiege, i otec Johan Zachrisson, člen punk-reggae kapely Dag Vag, jí byli velkými životními vzory. S nimi prožila pár let v Portugalsku, Nepálu, Maroku i Indii, aby svůj druhý domov našla v Los Angeles.

Kariéra Lykke Li od začátku poctivě kopírovala její soukromý život. Když se pohyboval v pozitivní rovině, měl roztančenou elektropopovou podobu, když se prodíral životními patáliemi, měl formu niternější písničkovější výpovědi. Vzhledem k tomu, že už první singl nové desky No Hotel měl podobu lo-fi písničkářské zpovědi, bylo jasné, v jaké životní konstelaci se letos šestatřicetiletá Švédka nachází.

O pozadí vzniku alba nejlépe vypovídají videa, která k albu vznikla. Jednominutové opakující se úryvky režírované Theo Lindquistem a natočené na 16mm film kameramana Edu Graua jsou v prvním sledu poctou eleganci evropského artového filmu. Obsahově jsou ale fragmenty součástí většího tragického příběhu, který si musíme domýšlet. V něm sledujeme patálie rozklíženého páru, který spěje k tragickému konci.

„Ve své kariéře jsem několikrát za sebou absolvovala cyklus, kdy nejprve píšu o právě prožitých lapáliích, ty vydám, jedu na turné a během té doby všechny ty průšvihy, které už jsem jednou natropila, absolvuji znovu. Tento koloběh jsem se snažila na nové desce zpracovat,“ prozradila v rozhovoru pro časopis Vogue Lykke Li.

„Roztočím své srdce / létám a nemůžu slézt dolů / jsem pekelně vysoko / a nemůžu se pustit,“ zpívá bývalá modelka v zasněném rozpoložení skladby Carusel. Pro mnohé nenáviděná covidová izolace měla pro Lykke Li podobu vyhrazeného času, kdy mohla v klidu analyzovat svou hektickou životní dráhu, a o to niterněji ji zpracovat v nových skladbách desky Eyeye.

Ambice předchozí desky So Sad So Sexy hemžící se hvězdnými spolupracovníky (mezi jinými Rostamem Batmanglijem z Vampire Weekend, britským hitmakerem Kid Harpoonem, a samozřejmě bývalým manželem Lykke a otcem jejího šestiletého syna Jeffem Bhaskerem, což je superproducent známý nejvíce ze spolupráce s Kanyem Westem) byly hozeny do koše.

Lykke Li se po letech spojila s producentem svých prvních tří alb Björnem Yttlingem a není divu, že zvuk nových nahrávek se blíží soundu, na kterém dříve oba spolupracovali. To znamená kompozicím s výraznými analogovými syntezátory, akustickými kytarami a především se zamlženě malátnou atmosférou, která zcela přiznaně neopouští lo-fi pole.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Niterné téma potřebovalo intimní prostředí, a tak zpěvačka odvrhla nekonečné možnosti studia a na levné nástroje a záznamové zařízení začala zachycovat své zasmyčkované pocity. Nahrávání v domácích podmínkách, bez stop s klikem, bez sluchátek nebo jakýchkoli digitálních nástrojů, má za následek tu a tam přepálenou stopu vokálu nebo nástroje. Absence doprovodné rytmiky však zároveň nahrávce propůjčuje slyšitelně organický pocit.

Pro milovníky vypulírovaného soundu předchozí desky bude tato částečně DIY podoba Eyeye těžkým soustem ke skousnutí. Ani fanoušci předchozích alb, především podobně intimní kolekce I Never Learn, nebudou mít cestu k pochopení páté řadovky Lykke Li jednoduchou.

Kdo si ale dá tu práci a přečte si více informací nebo alespoň jeden rozhovor, který Švédka k Eyeye dala, ten si může užít nesmírně niterný, indie popový příběh, fascinovaný cykly všeho druhu. Příběh, který by měl zakončit onen nekonečný, negativní kolotoč okolo života Lykke Li. Pokud k tomu letošní album přispěje, pak budu moc rád, i když si uvědomuji, že může znamenat i konec hudební kariéry zajímavé, nezávisle popové autorky.

Lykke Li – Eyeye

PIAS, 2022, 33:33

75 %