Machine Gun Kelly na nové desce představil svůj pop-punk pro 21. století

Machine Gun Kelly, samozvaný rapový ďábel, se po čtyřech hip-hopových albech rozhodl natočit materiál v pop-punkovém stylu. Cosi už naznačil na předchozí desce Hotel Diablo, kde koketoval s rockem a ke skladbě I Think I Am Okay si tenkrát přizval Travise Barkera z Blink-182. Ten se coby bubeník, producent, ale i spoluautor podílel i na Kellyho novince Tickets to My Downfall.

Mít na palubě dnes už v podstatě veterána Barkera je vždycky plus, to ale ještě nemusí znamenat jistou výhru. Barker už v Blink-182 platil za nejtalentovanějšího a nejcharismatičtějšího člena a že je to jeden z nejlepších současných rockových bubeníků je neoddiskutovatelný fakt. Jeho přítomnost je znát na celém albu. V Title Track předvádí to, co mu jde nejlíp a typickými přechody pohání celou skladbu dopředu. Hlas MKG nezní tak jemně a puberťácky, jak bývá u pop-punkových kapel zvykem. 

Slibný začátek, který pokračuje s Kiss Kiss a Drunk Face, se ale brzy rozmělní v průměrných skladbách, které navíc opakují profláknuté pop-punkové postupy, jenž jsme nesčetněkrát slyšeli na deskách Blink-182 nebo Sum 41 už na přelomu tisíciletí. Tehdy ale ještě zabíraly. 

Ve Forget Me Too MGK alespoň na chvíli ukáže, proč si vysloužil svou přezdívku. Hostující zpěvačka Halsey žádný zázrak není a bez jejího typicky amerického vokálu by se píseň asi obešla. Lépe jsou na tom hostovačky Blackbeara (My Ex´s Best Friend) nebo Trippie Redda (Now I Know). Concert For Aliens jsou Blink-182 přes kopírák, přesto ale patří k tomu povedenějšímu z desky. Spolupráce MGK a Barkera slibovala zajímavé věci, ale žádná velká sláva se nekoná. Škoda, protože MGK potenciál tento žánr posunout dál a trochu jej obohatit určitě má. 

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Pomineme-li klišé, na které v textech narážíme (holky, drogy, samota), ale taky přespříliš používaný auto-tune, je album producentsky a zvukově hodně slušné. V průměru dvouminutová stopáž písní určitě není na škodu a dává albu rychlý spád. Ony vlastně nejsou špatné ani samotné skladby, jen kdybychom to tady už všechno kdysi neměli. Machine Gun Kelly se nechal slyšet, že chce s Tickets To My Downfall zvýšit zájem mladé generace o živou, kytarovou hudbu. Pokud se mu to tedy alespoň z části povede, bude to jen a jen dobře. 

Machine Gun Kelly – Tickets To My Downfall

Bad Boy/Interscope Records, 2020, 36 minut

60 %