Machine Gun Kelly odložil elektrickou kytaru a na novém EP s Trippiem Reddem se vrací k rapu

Že se mgk od pop punku zase na čas vrátí k rapování, už naznačil v loňském singlu PRESSURE nebo nedávno vydané dont let me go. Kelly je zřejmě dosti komplikovaná persona, a to jak v osobním, tak i v hudebním životě. Někdy to až může vypadat, že si snad v depresivních náladách a nářcích libuje. Své smutné stavy nyní přenesl právě do písní s Reddem, s nímž už se v minulosti v několika skladbách sešel.

Singl lost boys otevírá akustická kytara, kdy zvukově může připomenout materiál z Kellyho pop punkových alb Tickets To My Downfall a Mainstream Sellout. S melodickou vokální linkou jako první přichází Trippie Redd, aby jej v druhé sloce vystřídal mgk se svým typickým rapováním.

Rychlý, rytmický flow předvádí i v dalších skladbách jako suddenly nebo time travel, které mají jednoduché aranže a vše vlastně stojí hlavně na zpěvu ústřední dvojice. Trocha naděje ve všem tom smutku pak přichází se skladbou struggle. Bezstarostná melodie na kytaru, jednoduchý rytmus a opět střídající se Redd a mgk, kteří se v předrefrénové pasáži sjednotí – a nutno dodat, že jim to takhle pospolu docela i sluší. Pohodovou popovou záležitostí s nenáročnou, zapamatovatelnou melodií je také beauty. Mezi povedenější skladby pak určitě patří i hiding in the hills, ale závěr EP už jinak není příliš zajímavý či překvapivý.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Oba interpreti mají svůj osobitý projev. Trippie Redd má vcelku příjemnou barvu hlasu, i když s oblibou používaný autotune je často dosti iritující. Texty jsou mnohdy hlopoučké a naivní, ale na to už jsme si v popu mohli zvyknout. Celkově je genre:sadboy ucházejícím počinem, má jednotnou atmosféru, kterou utváří nekomplikované beaty s jemným dotekem akustické kytary. Rozhodně snad nepatří mezi nejhorší vydané záležitosti tohoto roku, kam už někteří škarohlídové a zarytí odpůrci mgk dokázali nahrávku umístit. 

mgk & Trippie Redd – genre:sadboy

EST 19XX, 00:27:00

rap/pop/emo

65 %