Machine Gun Kelly se zabydlel v roli pop punkera
Svým předchozím pop-punkovým albem Tickets To My Downfall a velkohubými prohlášeními typu „oživil jsem rockovou muziku“ rozhněval nejednoho rockera. Narážky na jeho adresu přicházely i z hip hopové komunity. I přesto si ale Machine Gun Kelly na přízeň publika nemůže stěžovat a není sebemenší důvod, proč by ve svém počínání měl nyní přestat. Ve své nové roli se zabydlel, o čemž svědčí i jeho novinka Mainstream Sellout.
Pop punk je znovu v kurzu, a ano, je to i Kellyho zásluhou – a samozřejmě i zásluhou jeho souputníka Travise Barkera. Po jejich Tickets To My Downfall se objevily naděje v podobě Kennyho Hooply nebo Jxdn, velkému zájmu se po čase těší i taková Avril Lavigne. Pop punk na Mainstream Sellout je samozřejmě poplatný době, využívá moderních technologií, mísí se s hip hopem či trapovými beaty.
„Odejdi ze scény, ničíš ji,“ zpívá Kelly v titulní písni Mainstream Sellout. Utahuje si tak z těch, kteří jej označují za pozéra a zaprodance, a snad jej i těší, že existují lidé, kterým z jeho produkce bývá nevolno. Ale jo, tohle je sranda. Album mělo původně nést název Born With Horns a tato píseň desku rovněž otvírá.
Hned na začátku je zřejmé, kdo sedí na bubenické stoličce. Barker využívá svého typického způsobu hry a skladba svižně odsýpá, stejně jako následující God Save Me. Kelly není žádný zpěvák a občas lze slyšet, že jde až na hranici svých možností. Z tohoto deficitu ale ve výsledku udělal svou přednost, využívá jej a staví na něm svou image. Nezapomněl ani rapovat, což nám připomene třeba v Ay! nebo rockovější Papercuts, která je v podstatě vykrádačkou Where's My Mind od Pixies.
Stejně jako na Tickets To My Downfall je i tady hromada hostů. V Maybe se mihne Oliver Sykes z Bring Me The Horizon, v Emo Girl dojde na duet s Willow, ve dvou písních uslyšíme Lil' Wayna, dále nechybí Iann Dior a další Kellyho přátelé. Časy jednotlivých skladeb se opět pohybují v průměru kolem dvou minut a namísto některých nepříliš záživných, tuctových písní (Drug Dealer, Sid & Nancy) by raději mohlo být více minutových punkovek jakou je WW4.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
MGK chtěl spolu se zasloužilcem Travisem Barkerem zvýšit zájem mladé generace o kytarovou muziku, a to se jim do jisté míry povedlo. Náctiletí tak nyní i díky nim objevují kouzlo klasických rockových nástrojů. Muzika MGK je pořád plná klišé a opakuje se tu hodně motivů, které byly slyšet i na Tickets To My Downfall. Vždyť je to ale přece pořád pop, a ten musí být podbízivý, jednoduchý a komerční, takže se vlastně není čemu divit. Funguje to, Kelly má určité charisma a na sobě a na své show stále pracuje. Určitě si nezaslouží být tolik zatracován.
Machine Gun Kelly – Mainstream Sellout
Bad Boy/Interscope records, 40:18
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
