Madeline Kenney v postcovidové době nasadila vyšší míru intimity

Prohlásit, že Madeline Kenney vtrhla na americkou nezávislou scénu jako velká voda, by byl, vzhledem ke spíše rozjímavé povaze její tvorby, spíš protimluv. Přesto její tichá voda poměrně rychle pohltila většinu informačních zdrojů a Madeline se svými spoluhráči začala pravidelně hrát na řadě prestižních akcí. A když posloucháme obsah jejích předchozích desek, ani se tomu nedivíme.

Madeline, i když vytváří křehkou, submisivní hudbu, přichází s vyzrálou výpovědí, která se možná i díky perfektnímu výběru spolupracovníků (Toro Y Moi, Wye Oak) široce vyhýbá klišé indie holky s kytarou. A letošní deska A New Reality Mind s ještě větším příklonem k elektronice tuto výjimečnost pouze podtrhuje. I když tohle bylo asi jedno z posledních kritérií, která samotná Kenney v době nahrávání novinky řešila...

Na předchozím albu Sucker's Lunch z roku 2020 zpěvačka a skladatelka ze Seattlu opatrně otevřela své srdce a udělila si povolení se zamilovat. A to navzdory nevyhnutelné zkáze, o které věděla, že ji čeká. Jestliže předcovidová kolekce byla o vytváření prostoru pro lásku, pak její čtvrté studiové album A New Reality Mind je o tom, jak žít ve stínu její ztráty. Náhlý rozchod v roce 2022 uvrhl Kenney do samoty a dal jejím oblíbeným tématům, jako jsou pochybností o sobě samé nebo přílišné šťourání se ve své vlastní já, novou dynamiku.

Hned ve druhé skladbě Plain Boring Disaster se Kenney s chutí pouští do rozborky, která však nemá podobu veřejného bičování, ale spíše melancholického přemítání s jistou nadějí v lepší zítřky. V Superficial Conversation se ujišťuje, že nejhorší okamžiky má za sebou a v Reality Mind jde na problematiku dokonce vědecky. Podle Kenney totiž písnička referuje o neuroplasticitě – proměně mozku procházejícího chemickou metamorfózou po významné životní změně. Aktuální situace je na levačku, ale jedním dechem se už mluví o možných nadějných scénářích.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Kvůli rozchodu je album A New Reality Mind téměř sólová jízda Madeline Kenney. Ta se zavřela se svými bolístkami doma ve sklepě, aby dala skladbám, z nichž řada měla předrozchodové kořeny, finální podobu. Z písniček tedy nemizí jistý průnik snivého chillwave s prostým písničkářským rukopisem. Ba naopak, nekonečné hodiny sólových experimentů z nahrávky udělaly ještě sevřenější monolit, který perfektně funguje jako celek, přesto je složen z jednotlivých dílků/písniček, které jsou schopny fungovat samostatně.

Vesmírné syntezátory a spíše metličkové perkuse daly předloženému materiálu schopnost pohybovat se na území od hutnějšího synthpopu (Superficial Conversation), přes zamyšlený dream pop (Reality Mind), perkusivní elektronický folk (I Drew a Line), až po vokální hru na novodobou Laurie Anderson (The Same Again) a náznaky soft rockovým směrem (Expectations). Oč je album ve své podstatě solitérnější jízdou, o to větším vkladem jsou vstupy hostujících muzikantů. Impulzivní perkusivní erupce bubeníka Bena Sloana výrazným způsobem nakopnou The Same Again, tahy violoncella v rukou Marissy Deitz doplní převažující elektroniku v Leaves Me Dry a jazzové podtóny dodá v Drew A Line či It Carries On saxofon Jeffa Kolhedeho.

Madeline Kenney je schopna svou hudbou líčit čím dál květnatěji bohatý vnitřní svět; zasněný a toužebný, ale také plný rušivých momentů a záchvatů jemného chaosu. Materiál obsažený na albu A New Reality Mind je v této snaze poměrně důsledný – to znamená pro posluchače mnohovrstevnatý a odolný rychlému oposlouchání. Všechno špatné je k něčemu dobré, praví lidové pořekadlo, a výborné indie popové album americké písničkářky nám v tomto dává za pravdu.

Madeline Kenney – A New Reality Mind

Carpark rec., 2023, 00:36:14

indie pop

80 %