Maella: Učím se pracovat s oběma verzemi sebe sama

Jak s několikatýdenním odstupem hodnotíš svou zkušenost v tuzemské části soutěže Eurovision?

Rozhodně se mi ulevilo, ale svou účast beru jako skvělou zkušenost. Šlo o intenzivní tři týdny. Díky soutěži jsem byla dotlačena k tomu, abych vydala písničku, natočila klip a vystoupila v živém televizním vysílání. Takže to byl docela produktivní a zábavný čas.

Měla jsi jako dítě sen zúčastnit se podobných mezinárodních nebo českých televizních soutěží?

Ne, nikdy to mým snem nebylo. A abych byla úplně upřímná, uvědomila jsem si, že to není to, co chci.

Co vlastně před lety patřilo mezi první impulzy tvého přesunu do Velké Británie?

Hudební scéna v Londýně mě vždy inspirovala. Tušila jsem, že žít a studovat v zahraničí, respektive v Anglii, bude skvělá zkušenost a bavila mě i představa téhle výzvy.

Mění život v Londýně zásadně tvůj přístup k tvorbě? Umím si představit, že se tamní klubová scéna podepisuje na tvém vkusu i stylu.

Stoprocentně! Londýn ze mě dostal to nejlepší. Co se tu především cení, je být sám sebou a dělat to, co chceš. Zdejší undergroundová hudební scéna je velmi populární, jak můžeme vidět u Wet Leg nebo kapely Sorry. V době, kdy jsem vyrůstala v Čechách, jsem měla pocit, že musíš být buď super pop, nebo rock, abys uspěl. Ale život v Londýně mi ukázal, že jde o tvůj „unique sound“ a je úplně jedno, co hraješ za žánr. Díky tomu jsem začala být ve své tvorbě víc otevřená, přiměla jsem se více experimentovat a méně se zajímat o to, co si myslí ostatní.

Poprvé jsem tě zaregistroval ve skladbě Conformity od Thoma Artwaye, který o tobě už tehdy pěl chválu. Spolupracuješ s ním nebo s jinými tuzemskými hudebníky dodnes?

S Thomem jsem spolupracovala častokrát. Dokonce jsme spolu během covidu napsali song. Měla jsem příležitost udělat pár písniček s tuzemskými interprety během českého songwriting campu. Myslím, že třeba s Rodanem a Matějem Belkem jsme napsali skvělý track! Nebo s Augustinem z The Silver Spoons a slovenským producentem FVLCRVM. Máme v Česku mnoho talentovaných lidí a jsem za to strašně ráda.

Momentálně pracuješ mimo jiné s talentovaným režisérem Ruyem Okamurou. Jak jste na sebe narazili a čeho si na něm jako umělci ceníš?

Ruye znám odmalička, protože jsme spolu chodili do školy. Je moc hodný člověk a mega talentovaný! Strašně si cením jeho pracovitosti a představivosti. Věřím jeho kreativitě a důvěřuju mu – už jen proto, že se známe tak dlouho. Má zásadní vliv na můj estetický a vizuální projev.

Tvůj čerstvý singl se jmenuje Flood. Prý jsi ho napsala v poměrně temném období. Je těžké psát o negativních zážitcích, nebo u tebe naopak muzika funguje jako terapie?

Jsem umělec, a to znamená, že jsem extrémně citlivý člověk. Jediný způsob, jak se s touto emocionální zátěží vypořádat, je nějak ji ventilovat. Jako umělkyně jsem šla cestou hudby. Skládání a psaní písní jsou pro mě tedy nástroje, jak odložit těžké nebo celkově intenzivní pocity. Rozhodně považuju tvorbu za terapii.

Projevují se tyhle záplavy emocí i v pozitivním duchu?

Mám mnoho euforicky pozitivních emocí, ale když je cítím, tak se mi opravdu nechce psát. Většinu výrazně pozitivních emocí zažívám na pódiu během živého vystoupení, takže například na turné s ADONXS jich nastalo hodně.

Považuješ sebe sama spíš za good girl nebo bad girl? Zdá se mi, že i tenhle kontrast hodně souvisí s tvou tvorbou.

Obě, o to právě jde! Je to taková bipolární věc. Myslím, že se cítím pohodlněji ve své temné stránce, zatímco v té světlejší se cítím zranitelnější. Učím se pracovat s oběma verzemi sebe sama. Posluchači můžou v mé hudbě toto dilema jasně poznat. Mám temné sexy skladby jako Cabin Fever a Tudu Tudu Tu, ale pak vypustím songy jako Slow Burn a Flood. Kdysi jsem se za to styděla a myslela jsem si, že by takový kontrast mohl být matoucí. Teď ho beru jako pozitivní věc, protože si myslím, že všichni máme dvě strany, což přináší obrovskou sílu!

Od EP Spells z roku 2019 vydáváš převážně singly. Schyluje se k dlouhohrajícímu debutovému albu, nebo máš jiné vize?

Poprvé vlastně uvažuji o napsání alba. Když jsem na univerzitě studovala songwriting, vždycky jsme na konci roku museli napsat desku. Celkem mi to chybí. Líbí se mi, že album zachycuje jednu etapu života a vztahuje se k nějakému tématu. Možná už mám dokonce připravené nějaké skladby.